Začátkem listopadu schválila vláda takzvanou věcnou novelu stavebního zákona. Dle vyjádření ministerstva pro místní rozvoj (MMR), které ji napsalo, má odstranit nedostatky nového stavebního zákona, přijatého v minulém volebním období.

Jednou ze zásadních změn je zrušení nově zřízených krajských stavebních úřadů a Nejvyššího stavebního úřadu. Soustava stavební správy tak bude téměř totožná s tou dnešní, nově pouze dochází ke zřízení Specializovaného a odvolacího úřadu, který bude vykonávat působnost prvostupňového stavebního úřadu pro vyhrazené stavby (rozsáhlé stavby dopravní a technické infrastruktury) a správního orgánu nadřízeného krajským úřadům.

Krajské úřady by nově mohly v prvním stupni povolovat některé významnější stavby, například ty, jež podléhají posouzení vlivů na životní prostředí, nebo některá významnější vodní díla. Ústředním správním úřadem na úseku územního plánování a stavebního řádu zůstane ministerstvo pro místní rozvoj, které by zároveň vykonávalo působnost odvolacího správního orgánu pro Specializovaný a odvolací stavební úřad.

Ve věcné novele ministerstvo de facto upustilo od včlenění většiny dotčených orgánů do státní stavební správy. Stejně jako dnes tedy budou vydávat samostatné podkladové akty pro povolení stavebního záměru. Na rozdíl od současné úpravy nicméně nový stavební zákon předpokládá, že pokud si tyto podklady stavebník neobstará před zahájením řízení sám, obstará je za něj v rámci řízení stavební úřad. Ten bude mít zároveň povinnost koordinovat požadavky vznesené dotčenými orgány za účelem ochrany veřejných zájmů. V tomto případě je ovšem nutné počítat s tím, že i když bude podána formální žádost, zákonné lhůty k vydání rozhodnutí o povolení záměru začnou plynout teprve poté, co bude žádost obsahovat všechna nezbytná stanoviska a vyjádření dotčených orgánů a správců či vlastníků dopravní a technické infrastruktury.

Jak víme ze současné praxe přípravy zejména rozsáhlejších stavebních záměrů, získání všech potřebných souhlasných stanovisek téměř vždy předchází složitá jednání. Ta si vyžádají větší či menší úpravy navrženého záměru a předkládané dokumentace. Často komplikovaný proces fakticky nelze obejít a zůstává otázkou, jaký skutečný vliv na hospodárnost a zejména délku povolovacího řízení bude mít možnost jeho formálního přesunutí do gesce stavebního úřadu.

Je nezbytné, aby související právní prostředí bylo jednoznačné, stabilní a předvídatelné. Bohužel i v této chvíli sledujeme spory nad podobou nové stavební legislativy.

Společně s věcnou novelou byl do Poslanecké sněmovny předložen návrh zákona o jednotném environmentálním stanovisku (JES), zpracovaný ministerstvem životního prostředí. Návrh představuje částečnou procesní integraci na úseku ochrany životního prostředí. JES ve formě závazného stanoviska bude nově nahrazovat správní úkony obsažené nyní v devíti různých zákonech (například závazné stanovisko ke kácení, souhlas s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu a podobně). I v tomto případě bude stavebník moci o vydání jednotného stanoviska požádat před řízením o povolení záměru či tento úkon nechat v gesci stavebního úřadu po podání žádosti. Orgán ochrany životního prostředí vydávající JES si v případě potřeby vyžádá odborné vyjádření od správního orgánu dle jednotlivých oblastní ochrany životního prostředí. Na základě posouzení žádosti a těchto vyjádření poté vydá jednotné stanovisko i s podmínkami pro povolení záměru.

Odborná vyjádření tak de facto budou obsahově totožná s dnešními vyjádřeními, souhlasy a závaznými stanovisky vydávanými na úseku ochrany životního prostředí samostatně. Již dnes některé orgány ochrany životního prostředí krajských a obecních úřadů vydávají namísto samostatných aktů dle jednotlivých právních předpisů koordinovaná závazná stanoviska, která většinu z aktů nahrazovaných JES pokrývají. Z hlediska stavebníka se fakticky nebude jednat o žádnou zásadní změnu.

Z návrhu věcné novely rovněž vyplývá, že ministerstvo i nadále počítá se zrušením Pražských stavebních předpisů, nicméně po bouřlivé diskusi s odbornou veřejností nakonec zachovává platnou úpravu nového stavebního zákona a hlavnímu městu Praze a Brnu i Ostravě umožní prováděcím předpisem upravit požadavky na výstavbu v plném rozsahu včetně technických požadavků na stavby.

Věcná novela se dále dotýká územního plánování. Ze stavebního zákona odstraňuje některé nově zavedené lhůty pro procesní úkony při pořizování územněplánovací dokumentace či jejích změn. Dle vyjádření MMR se tyto lhůty v praxi zejména velkých měst ukazují jako nereálné.

Ministerstvo i nadále počítá se zásadní změnou stavebního procesního práva. Dnešní systém několika druhů řízení a rozhodnutí nahradí jedno povolovací řízení a jedno rozhodnutí o povolení záměru. Stejně tak je zachován striktně apelační princip rozhodování o odvolání, kdy odvolací orgán vydá rovnou pravomocné rozhodnutí ve věci (žádosti vyhoví, nebo ji zamítne), nebude však mít možnost napadené rozhodnutí zrušit a řízení vrátit prvostupňovému stavebnímu úřadu k novému projednání. Právě tyto změny jsou pro zrychlení povolovacích řízení zásadní.

Je nezbytné, aby související právní prostředí bylo ve všech fázích procesu jednoznačné, stabilní a předvídatelné. Přesto nelze vyloučit, že návrh věcné novely bude Poslanecká sněmovna či Senát měnit. Bohužel i v této chvíli sledujeme spory mezi vládními resorty, územně samosprávnými celky a profesními komorami nad finální podobou. Nová stavební legislativa je tak odbornou veřejností spíše než s nadějí očekávána s nemalými obavami.

Tomáš Běhounek, Ekonom Legal Garant pro nemovitostní právo

Související