Dosáhnout ještě o kousek dál. Virtuální realita pomáhá při rehabilitaci

Na první pohled to vypadá jako jednoduchá počítačová hra. Nasadíte si brýle s virtuální realitou, spustíte program a pak podle pokynů začnete „trhat“ jablka nebo citrony a ukládat je do připravených košů. S každým úspěchem musíte dosáhnout o něco výš nebo se natáhnout o něco dál. Ve skutečnosti je to důmyslná rehabilitační pomůcka, která může pacientům pomoci víc než běžné cvičení.

Šéf start‑upu VR Medical Konstantin Novikov říká, že člověk dokáže ve virtuální realitě obejít bariéry, které zná z fyzického světa. Uměle vytvořený svět mu pomůže odpoutat pozornost od bolesti. „Headset a prostředí ve virtuální realitě pacienta vtáhnou do hry. Začne se soustřeďovat na plnění úkolů a přestane vnímat své fyzické tělo. Navíc nevidí celou postavu, ale třeba jen ruce, což odstraňuje zažitý blok,“ říká Novikov.

Podle primářky Oddělení léčebné rehabilitace Fakultní nemocnice Plzeň Andrey Kunschové jsou pacienti při rehabilitaci virtuálním světem zcela pohlceni. „Jsou motivovaní, úkoly plní s nadšením a překonávají díky tomu své limity v rozsahu pohybu. Velkým přínosem je zároveň posouvání prahu vnímání bolesti při cvičení,“ popisuje primářka.

Firmu, která se zaměřuje na využití virtuální reality při rehabilitacích, založil Novikov před dvěma lety. Cílí nejen na ortopedické pacienty, tedy lidi s poruchou pohybového aparátu, ale také na neurorehabilitaci, jež pomáhá například pacientům po mrtvici, s roztroušenou sklerózou nebo dětskou mozkovou obrnou. Programy jim mohou pomoci lépe držet rovnováhu, koordinovat pohyby nebo vylepšit jemnou motoriku. Dají se rovněž využít na cvičení paměti či orientaci v prostoru.

O kolik je rehabilitace ve virtuální realitě účinnější, se liší podle zaměření. Zjišťují to v klinických studiích – polovina pacientů podstupuje běžnou rehabilitační léčbu, druhá polovina navíc absolvuje cvičení s pomocí moderní technologie. Například v plzeňské nemocnici zkoumají pa­cienty s omezenou funkcí ramenního kloubu. Konkrétnější výsledky už má Novikov k dispozici u léčby problémů s rovnováhou: pacienti rehabilitovaní s pomocí virtuální reality vykazovali o 14 až 16 procent lepší výsledky než při konvenční terapii.

Podobně jako při běžné rehabilitaci však nestačí zacvičit si s brýlemi jen jednou. Cvičení se musí pravidelně opakovat, musí nad tím být postavená celá metodika. Na každý problém či diagnózu existují aplikace, s jejichž pomocí se pak vytvoří celý cvičební program, který může trvat týdny nebo měsíce.

Chuť do cvičení díky brýlím

Novikov přičichl k virtuální realitě poprvé zhruba před sedmi lety na Fakultě strojní Západočeské univerzity. Tam se však tehdy zaměřovali na průmysl, technologii využívali třeba pro školení a trénink zaměstnanců. „Prošli jsme si tehdy desítky projektů, udělali jsme spoustu chyb. Některá řešení sice vypadala hezky na papíře, ale už se moc nehodila do praxe. Často se stávalo, že ve fabrice využili naše řešení jednou, ale pak už se k němu nevrátili. Díky tomu jsme se naučili dělat virtuální realitu, aby byla skutečně využitelná,“ říká.

Rehabilitace ve virtuální realitě může být méně bolestivá. Aplikace vtáhne pacienta do hry natolik, že zapomíná na limity svého těla.

Pak ho s kolegy napadlo, že by mohli nabyté znalosti využít i ve zdravotnictví. Na první spolupráci se domluvili s Fakultní nemocnicí Plzeň, kde se nejprve zaměřili na ortopedické pacienty. Až později začali přidávat i diagnózy v oblasti neurologie, což si vyžádalo spolupráci i s dalšími zařízeními po celé republice. Nyní jich jsou zhruba dvě desítky, mezi nimi například Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, léčebné lázně v Janských Lázních či rehabilitační ústav v Kladrubech. A přibývají další.

Brána do virtuální reality. Kufřík obsahuje speciální brýle a tablet, na kterém může terapeut nastavit aplikace pro kon­krétní pacienty.

Foto: VR Medical

„Když jsme rozjížděli rehabilitaci ve virtuální realitě, měli jsme za cíl poskytnout péči co nejširšímu spektru pacientů. Nechtěli jsme žádnou jednorázovou věc, ale velký balík, který by dokázal pomoci třeba 95 procentům pacientů, kteří přijdou na rehabilitaci. Chceme, aby měli možnost na základě diagnózy vybrat cvičení, které jim bude pomáhat. Balík se snažíme právě proto neustále doplňovat, přidávat další programy podle zpětné vazby, kterou dostáváme,“ říká Novikov.

Dnes VR Medical nabízí třicet aplikací, které se pro různé pacienty liší. Ortopedičtí pacienti se chtějí rychle uzdravit a potřebují vidět rychlý pokrok. Náročnost je mnohem vyšší, cvičení pro ně bývá obvykle obtížnější. U pacientů s neurodegenerativními poruchami je to jinak. Pokrok je pozvolnější. Podle Novikova je nutné v tomto případě nastavit zvládnutelnou úroveň, aby to pacienty nedemotivovalo. Ale naopak povzbudilo k dalším výkonům.

Stává se, že lidé, kteří leží delší dobu ve zdravotnickém zařízení, ztrácejí motivaci se hýbat a cvičit. S brýlemi ale získávají novou chuť vstát a začít prozkoumávat „svět okolo“. Místo pár minut nakonec dokážou stát na nohou třeba čtvrthodinu.

„Pacienti se mohou přenést se do prostředí nebo na zábavné místo, kam by se běžně nedostali, nebo dělat činnost, kterou by nemohli. Pak už se soustředí jen na konkrétní úkol, což jim pomáhá s koordinací pohybu. Vidí, že mohou zalévat zahrádku, a sníží se jim třes ruky,“ říká Novikov. Ostatně brýle, které VR Medical používá, mají systém kamer, díky kterým uživatel vidí vlastní ruce. Na základě toho přesně ví, kam ve virtuálním světě, který mu brýle přinášejí, sahá.

Náročnost cvičení či úroveň obtížnosti může ovlivnit přímo personál, terapeut, který s pacientem cvičí. „Samotná aplikace však zároveň dokáže definovat rozsah pohybu. Přizpůsobí se možnostem pacienta. Je důležité, aby pacient úlohy zvládal a aby se posouval,“ říká jedenatřicetiletý podnikatel.

Jak se vžít do prožitků pacienta

Virtuální realita do zdravotnictví rychle proniká. Existují například aplikace, které se využívají při výcviku zdravotnického personálu a sociálních pracovníků. Například díky australské aplikaci EDIE (Educational Dementia Immersive Expe­rience), která je dostupná i v Česku, se mo­hou „vtělit“ do pacienta s demencí a díky tomu si lépe představit, jak jsou jeho schopnosti limitované. A pak mu lépe pomáhat.

Virtuální realita pomáhá také při vzdělávání mediků a lékařů. Může sloužit pro nácvik složitých operativních výkonů nebo pro výuku anatomie. Například na Slovensku vznikl virtuální atlas těla a mozku Human Anatomy VR. Instituce, které platformu využívají, ušetří náklady na výuku studentů, je možné vzdělávat i na dálku.

Na podobnou oblast jako VR Me­dical se zaměřuje třeba americká XRHealth. To je celá virtuální klinika, která se zaměřuje na vzdálenou léčbu řady obtíží. Francouzský start‑up HypnoVR zase pomáhá pacientům, kteří leží na operačním sále. Pomocí virtuální reality dokážou navodit stav podobný hypnóze a díky tomu snížit stres pacienta při operacích.

Podle kanadské konzultační společnosti Precedence Research využití virtuální reality ve zdravotnictví vytvořilo loni trh o velikosti 2,3 miliardy dolarů (tedy v přepočtu 56 miliard korun). V následujících letech má růst průměrným tempem 26 procent ročně. Největším trhem jsou nyní Spojené státy – a podle předpovědí jím i nadále zůstanou.

Kufřík s brýlemi a tabletem

VR Medical již na softwarovou část – tedy na řídicí systém a aplikace, pomocí nichž mohou zdravotníci cvičení ovládat – získal certifikaci zdravotnického prostředku od Státního úřadu pro kontrolu léčiv. Je tak možné jej bez překážek využívat v rámci celé Evropské unie. Papírování podle Novikova trvalo skoro rok, zařízení prošlo i klinickým testováním. Nejprve se vše testuje se zdravotníky, následně přijdou na řadu pacienti. „Máme skupinu, která s námi spolupracuje dlouhodobě a je ochotná to vyzkoušet,“ říká Novikov.

Celý systém se skrývá v kufříku, který obsahuje tablet s aplikacemi a samotné brýle s virtuální realitou. Kufřík vyrábějí firmy z Plzeňského kraje, jedna se stará o vnitřní elektro­instalaci a druhá lisuje samotný kufřík. Na jeho designu se podílela plzeňská Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara. „Cílem je umožnit jednoduchý přenos. Zapojení je díky tomu možné kdykoliv a kdekoliv. Kufřík je zdrojem připojení a komunikace mezi tabletem, kde se vše ovládá, a brýlemi,“ vysvětluje Novikov.

Virtuální realita pomáhá i při vzdělávání. Může sloužit pro nácvik složitých operativních výkonů nebo pro výuku anatomie.

Na rozdíl od americké XRHealth, která posílá brýle s virtuální realitou pacientům domů a umožňuje jim terapii na dálku, zatím VR Medical spoléhá zejména na spolupráci se zdravotnickými zařízeními. „Kontaktují nás i lidé, že by si to rádi půjčili domů, ale náš model zatím není takto postaven. Musí si to domluvit se zdravotníky. Pro nás je nyní velmi cenná spolupráce se zdravotnickými profesionály a okamžitá zpětná vazba, kterou od nich dostaneme. Můžeme dál systém rozvíjet, je pro nás jednodušší a efektivnější komunikovat přímo se zdravotnickým zařízením,“ říká Novikov.

Cena se skládá ze dvou částí. Hardware se nakupuje, menší kufřík s jedním headsetem a tabletem vyjde zhruba na 30 tisíc korun. Větší kufřík, kde jsou brýle pro virtuální realitu dvoje, stojí víc. Za software pak zdravotnické zařízení platí udržovací poplatek, jehož výše se odvíjí od počtu licencí a typu spolupráce. Zdravotnické zařízení může vykazovat zdravotní pojišťovně v rámci standardních výkonů individuální fyzioterapie, kde se jako součást využívají aplikace jako zdravotnický prostředek.

Úkoly pro pacienty. Rehabilitace ve virtuální realitě spočívá v plnění jednoduchých úkolů v atraktivním prostředí. Něco uchopit, na něco dosáhnout, něco přemístit.

Foto: VR Medical

„Jednáme ale s odbornými společnostmi i přímo se zdravotními pojišťovnami, abychom virtuální realitu dokázali posuzovat jako samostatný výkon. Bylo by to přehlednější a pro zdravotnické zařízení výhodnější. Jinými slovy, virtuální realitě by se přidělilo bodové ohodnocení, kam by byl začleněn nákup zařízení, režie i konkrétní odbornost, která se tomu věnuje,“ říká Novikov.

Krok od černých čísel

VR Medical má nyní necelou dvacítku zaměstnanců. Polovina jsou vývojáři a druhá polovina lidé ze zdravotnictví či produktoví designéři. Je součástí investičního holdingu Jufa, za kterým stojí podnikatelé Jiří Fast a Jan Chrenko. V jeho rámci nyní vzniká uskupení zaměřené na IT a virtuální realitu.

Vedle VR Medical je jeho součástí třeba Virtuplex, tedy laboratoř o rozloze 600 metrů čtverečních, která se používá pro trénink virtuálních modelů v měřítku 1 : 1. A dále kreativní studio Immersive Division či VR School, která se zaměřuje na výuku ve virtuální realitě.

VR Medical už se podle Novikova přibližuje černým číslům, do dvou let se chce v tržbách přehoupnout přes 100 milionů korun. Měla by s tím pomoci expanze do zahraničí. Novikov chce zamířit nejdříve na Slovensko, zvažuje také Německo, Anglii či arabské země.

„Virtuální realitu nevnímám jako prostředek ke spáse. Nechci ji protlačovat všude a až pak vymýšlet, co s ní udělat. Měli jsme to vždy obráceně. Hledáme nástroj, který dokáže vyřešit nějaký konkrétní problém nebo s něčím pomoct. Nyní je to virtuální realita, která má jasné benefity v urči­tých oblastech. Dnes už se z toho nedělá nikomu špatně jako dřív. Ale je jasné, že hranice se budou dál posouvat,“ říká Novikov.