Radost, veliké očekávání, ale i značné obavy. Taková nálada panovala před rokem mezi voliči demokratických stran, které tehdy zrovna společně přesvědčivě vyhrály volby do sněmovny. Po únavné éře babišovské permanentní kampaně „do roztrhání těla“ se čekalo nastolení klidnější a serióznější politické atmosféry, kdy bílá bude opět bílou a černá černou. A kdy rozeštvávači společnosti skončí na vedlejší koleji. Zároveň ale vládla skepse, že populisté a extremisté včetně zdravotně oslabeného prezidenta se své dlouholeté dominance jen tak nevzdají a udělají cokoli pro návrat k moci.
Tento pouhý rok starý „pravěk“ je užitečné připomenout, chceme‑li hodnotit, jak se od té doby změnilo Česko. Jen si vzpomeňme, co bylo ještě před dvanácti měsíci prioritou. Tak třeba stvrdit stopku Rosatomu v Dukovanech. Překopat rozhazovačný rozpočet na rok 2022. Zlepšit vztahy s Bruselem a odpoutat se od Visegrádu. Vrátit se k havlovským hodnotám s důrazem na lidská práva. Odstřihnout Hrad od vládní agendy. Ukončit hysterii kolem covidu. Nebo potvrdit Michala Koudelku v čele BIS… To všechno klaplo. Pětikoalici se povedlo otočit o 180 stupňů politické klima v zemi, vláda je čitelná a premiér nechrlí jako za Andreje Babiše nápady, které příští den neplatí. Zvláštní pochvalu si Fialův tým zaslouží za jasně prozápadní zahraniční i obrannou politiku. Což v době ruské agrese proti Ukrajině a českého předsednictví Evropské unii významně posílilo prestiž Česka.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později