Na vynálezu metody detekce covidu‑19 vydělala společnost Genespector přes půl miliardy korun a nyní kvůli velkému zájmu investorů založila pobočku v USA. Mladá firma, která se zabývá molekulární diagnostikou především v oblasti predikce onemocnění, přitom vznikla pod hlavičkou Karlovy univerzity. Takového úspěchu by ovšem nedosáhla, pokud by se nepropojila s dalšími firmami mimo univerzitu.
V ziscích, které Genespector generuje, je mezi spin‑offy, jak se takové „školní firmy“ nazývají, premiantem. V českém prostředí ale existuje řada dalších případů dobré spolupráce škol a byznysu a mají mnoho podob. Genespector je ten typ, kdy se inovace díky firmám dostává do světa a pomáhá vědcům univerzity generovat peníze na další výzkumy.
Velká část spolupráce má opačný směr – z firem proudí do škol aktuální know‑how, které pedagogové neznají. Experti z firem na školách učí samostatné předměty, zvou studenty i pedagogy na firemní kurzy a stáže, zprostředkovávají mentoring nebo studentům vedou diplomové práce. Zásadní pro školy je i technická materiální podpora, která spočívá hlavně ve vybavování dílen a učeben stroji a nástroji používanými v praxi.
Mnohem obšírnější je spolupráce byznysu s vysokými školami. Naopak míra kooperace se středními školami velmi kolísá. To například potvrzuje Petr Očko, náměstek ministra průmyslu a obchodu, nebo Miloš Rathouský, manažer pro vzdělávání Svazu průmyslu. Vyplývá to z rozdílnosti legislativy, kterou se oba stupně školství řídí, a také z různosti zřizovatelů. Vysoké školy jsou autonomními subjekty a firemní spolupráci si mohou řešit samy. Střední školy ale podléhají zřizovatelům, kterými jsou z velké části kraje a aktivita jejich školských odborů je podle Petra Očka různá.
Učiliště si musí dát pozor, aby nevychovávala studenty na míru pro jednu firmu. Protože vzdělávat pro příští rok znamená vzdělávat pro nezaměstnanost za deset let.
Velké rozdíly vidí i ekonom CERGE‑EI Daniel Münich, a to i jen v rámci středního školství. „Zapojení firem do škol by mělo být větší, a to zvláště na nižších stupních, především učňovských. Učiliště si ale musí dát pozor, aby nevychovávala studenty na míru pro jednu firmu. Protože vzdělávat pro příští rok znamená vzdělávat pro nezaměstnanost za deset let.“ Münich zároveň doplňuje, že je potřeba zkvalitnit tu část výuky, kterou tráví student ve škole. „Všeobecná příprava se často zanedbává. Musí zahrnovat digitální dovednosti, cizí jazyky a obecný společenský přehled. K výuce se nemá přistupovat tak, že se jedná o konečnou studijní stanici, jak to často bývá,“ dodává.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později