Firmy stále podceňují rizika, naivně věří, že „to se mi nemůže stát“

Západní firmy mívají výrazně větší nechuť podstupovat nějaké riziko. Raději ho přenesou na pojišťovnu, aby se zbavily případných nepříjemností. V mladších ekonomikách, včetně Česka, naopak podnikatelé často zvažují, zda má pojištění smysl. A rizika pak nesou sami. Přitom pojistné často nemusí být vysoké. „Doporučujeme přenášet co nejvíce rizik na pojišťovny,“ říká spolumajitel a řídící partner pojišťovacího makléře pro firmy Renomia Pavel Nepala. Skupina spravuje pojistné v hodnotě přes 24 miliard korun. Pojišťuje ledacos: sportovní akce, výstavbu metra i jaderné elektrárny. Nepala v rozhovoru popisuje, jak se takové obchody dojednávají, jak klimatické změny mění pojištění a jaké to je řídit rodinnou firmu, která působí ve 13 evropských zemích.

Co nejzajímavějšího jste v poslední době pojišťovali?

Nedávno skončila zima a během tohoto období pojišťujeme řadu zimních sportovních akcí. Naším klientem jsou například závody Světového poháru v alpském lyžování v Kitzbühelu. Lyžaři i fanoušci považují tamní sjezd za nejslavnější a nejnáročnější závod sezony. Už několik let pojišťujeme odpovědnost, zdraví lyžařů, výdaje pro případ nekonání akce. Loni jsme zase pojišťovali hokejový šampionát v Praze.

Nejistota, zda bude v zimě sníh, rok od roku roste. Pojistitelé se pak  zdráhají toto riziko s ohledem na globální oteplování pojišťovat.

Jak se u takových akcí vůbec počítá výše pojištění?

Odborníci na pojišťovacím trhu dobře znají jednotlivá odvětví, včetně různých sportů a kulturních nebo uměleckých eventů. Pracují s dlouhodobými statistikami těchto událostí a analyzují historická data. Na jejich základě probíhá diskuse mezi specialisty pojišťujícími závody po celém světě. Jinak to ani nejde. Pojištění takových akcí se připravuje s velkým předstihem, často už rok dopředu. V tu chvíli nedokážete přesně odhadnout, co se stane napřesrok v lednu či únoru.

O kolik za poslední čtvrtstoletí podražilo pojištění možnosti, že se zimní akce nebude konat kvůli nedostatku sněhu?

Sazby jsou individuální a paušální navýšení se nedá vyjádřit. Obecně se však dá říci, že nejistota, zda sníh bude nebo nebude, rok od roku roste. Pojistitelé se pak zdráhají toto riziko s ohledem na globální oteplování vůbec pojišťovat. Je to stále obtížnější, velké akce se světovou účastí se přitom bez pojištění neobejdou. Pořadatelé oficiálních velkých závodů, které jsou součástí nějaké série, musí zajistit, že náklady a investice, které jsou s nimi spojeny, nepřijdou vniveč. U menších akcí to nutnost není.

Jaké jsou při sportovních nebo kulturních akcích nejčastější škody, tedy naplněná rizika, za něž se vyplácí plnění?

Každou událost doprovází řada různých nebezpečí. U vnitřních akcí to obvykle znamená poškození místa konání a u venkovních událostí je to především počasí. Další významné riziko představuje neúčast klíčových řečníků, kapel nebo týmů. Zvyšuje se i výskyt terorismu a aktivních útočníků. Problémem, který způsobuje přímé narušení samotné události, jsou potom kybernetické útoky. V nedávné minulosti se vyplácelo vysoké plnění za zrušení akce v důsledku covidu. Toto riziko, tedy nakažlivé choroby, bylo před pandemií velice levné, protože si nikdo nedokázal tento scénář představit. V současnosti naopak patří mezi rizika nepojistitelná.

Co vedle velkých akcí ještě pojišťujete?

Našimi klienty jsou firmy všech velikostí a oborů ve střední a východní Evropě, od největších energetických gigantů provozujících jaderné elektrárny až po start‑upy nebo menší podnikatele. Pojistili jsme například výstavbu metra ve druhém největším rumunském městě Kluž. Je to jediný současný projekt stavby zcela nového metra v Evropě. Obstarali jsme pojištění stavebně‑montážního rizika – při ražbě tunelů může dojít ke zničení techniky, odpovědnostním škodám nebo přerušení stavby. Součástí jsou také garance. A vedle takových velkých projektů pojišťujeme i start‑upy.

Říká se, že devět z deseti start‑upů nepřežije. Pojistíte riziko, které je s tím spojené? Dá se pojistit podnikatelský úspěch?

To pojistit bohužel nemůžeme. Byznysový úspěch se pojistit nedá, ale můžeme chránit firmy před riziky, například pokud přehlédnou něco zásadního a způsobí škodu. S novými projekty obvykle nejsou zažité zkušenosti, nemají jasně definovanou odpovědnost, a proto je důležité ji mít krytou. Start‑upy působí globálně, takže nikdy nevíte, kdo vás může zažalovat za případnou nesrovnalost mezi slíbeným a dodaným produktem. Pomáháme tedy v tomto případě nejen s pojištěním, ale i s identifikací možných hrozeb či rizik, aby firmy mohly v klidu fungovat. Podobně jako mají advokáta, je pro ně klíčové mít specialistu na rizika – od kybernetické bezpečnosti po odpovědnost či majetek, který si pronajímají. Díky tomu se mohou soustředit na svůj byznys.

Na velkých zakázkách se může podílet až třicet pojišťoven. Nejen kontinentální evropské, ale třeba i z Londýna, Singapuru či USA.

Která konkrétní rizika mohou v souvislosti s podnikáním start‑upů nastat?

Klasickým příkladem jsou například start‑upy z oblasti zdravotnictví – mohou se zabývat třeba výrobou náhradních kloubů nebo vývojem analytického softwaru, který pomáhá se stanovením diagnózy. Pokud by došlo k selhání součástky v přístroji a případnému zranění pacienta, hledá se viník a ten nese finanční odpovědnost. Zkoumá se, kdo způsobil škodu a kdo ji bude hradit. Technologie kolem člověka neustále přibývají a s nimi i nároky na ochranu spotřebitele. Klasickým příkladem jsou USA, ale částky za případné odškodnění se rychle zvyšují i v Evropě a v Česku. Ve zdravotnictví je proto zásadní mít odpovědnost dobře ošetřenou, ideálně ji přenést na pojišťovnu.

Vraťme se ještě k výstavbě metra v Kluži. Jak složité je takový kontrakt dojednat?

Na takto velkých zakázkách se může podílet až třicet pojišťoven, a to nejen kontinentální evropské, ale třeba i pojišťovací domy z Londýna, Singapuru či USA. To jsou velká centra pojišťovacího trhu. Díky partnerství se skupinou Gallagher, která v Renomii od roku 2019 vlastní 30procentní podíl, máme přístup ke globálnímu pojišťovacímu trhu. Vyjednávání u takto velkých věcí trvá obvykle dva až tři měsíce. Hledáme tedy nejen rychlé, ale hlavně cenově výhodné řešení pro klienta.

V čem je výhoda, že se na pojištění takového projektu podílejí i desítky pojišťoven z různých koutů světa?

Pojišťovny rozkládají riziko. Pokud by jedna nesla celé riziko jednoho velkého projektu sama, musela by nutně nasadit mnohem vyšší cenu. Když si však spočítá pravděpodobnost škody, bere na sebe menší riziko, investuje menší kapitál. A tudíž může dát nižší cenu. Pojišťovny raději pojistí tisíc menších rizik než pět velkých. Diverzifikují pomocí statistiky a pravděpodobnosti škody. Každá pojišťovna má navíc v určité zemi omezenou kapacitu, proto dlouhodobě skenujeme trh a kombinujeme více pojistitelů z různých regionů, aby klient získal optimální krytí za nejlepší cenu.

Pavel Nepala (52)

S maminkou Jiřinou Nepalovou a bratrem Jiřím založil v roce 1993 společnost Renomia, která je dnes největším českým pojišťovacím makléřem. Ve skupině působí jako managing partner a na starosti má mimo jiné expanzi do zahraničí. Zároveň je členem správní rady Nadace Terezy Maxové a zakládajícím členem Family Business Network.

Foto: Honza Mudra

Bojují pojišťovny o to, aby mohly něco pojistit, nebo spíš je musíte přesvědčovat, aby se do obchodu zapojily?

Pojišťovací trh je neustále v pohybu, přístup se v průběhu času mění. Ovlivňuje ho třeba škodní průběh u dané pojišťovny. Někdy pojištění určitého rizika aktivně vyhledává. Pokud však v jednom roce vyplatila hodně škod, je v následujícím roce o něco opatrnější. To se stalo třeba u kyberpojištění: některé pojišťovny se po vysokých výplatách z trhu částečně stáhly. Pojišťovny berou v úvahu i vývoj na finančních trzích, za jaké sazby si mohou ukládat rezervy, jak mohou investovat. Záleží i na tom, jak k různým rizikům firmy přistupují a jak jim pojišťovny porozumí.

Liší se přístupy pojišťoven v jednotlivých částech světa?

Určitá odlišnost spočívá v tom, jak klienti uvažují. To se pak odráží i v přístupu pojišťoven. Západní firmy mívají výrazně větší nechuť podstupovat nějaké riziko. Chtějí mít klid ve všech částech svého podnikání a snaží se přenést co nejvíc rizik na pojišťovny. Raději si zvýší spoluúčast, aby snížily cenu pojištění, než aby některá rizika úplně igno­rovaly. Neuvažují ve stylu „to se nemůže stát“. Naopak v mladších ekonomikách, včetně střední Evropy a mnoha asijských zemí, se často přemýšlí, zda má pojištění smysl. Některé firmy si nechávají rizika na sobě a říkají si: „Nic takového se mi přece nemůže stát.“ To je ale velmi nebezpečná věta. Přitom rozdíl v pojistném nemusí být velký, a proto doporučujeme efektivně přenášet co nejvíce rizik na pojišťovny.

Přírodní katastrofy způsobily loni přímé ekonomické škody za 417 miliard dolarů. To je 15 procent nad desetiletým průměrem.

V jakém stavu je nyní pojišťovací trh?

Celkem v dobrém, kapitál na pojišťovacím trhu je. I přesto, že loňské přírodní katastrofy způsobily přímé ekonomické škody za 417 miliard dolarů, což je 15 procent nad desetiletým průměrem. Osmou nejničivější událostí byly zářijové povodně ve střední Evropě, které způsobila tlaková níže Boris. Zasáhly devět států, včetně Česka, a způsobily škody za devět miliard dolarů, tedy zhruba 218 miliard korun. V Česku se škody odhadují na 25 až 30 miliard korun, z toho pojištěné škody dosáhly 19 miliard. Pět našich klientů utrpělo při zářijových povodních škody nad sto milionů korun.

Mluví se o tom, že právě kvůli klimatickým změnám nemusí být v systému dost peněz na pokrytí škod. Hrozí to i pojišťovnám a zajišťovnám?

Pojišťovny a finanční sektor jsou velmi přizpůsobivé a umí reagovat na poptávku. Zemědělci se mohou například stále pojistit na poškození úrody, kterou jim způsobí kroupy nebo vichřice. Klíčové je dívat se na data, ne jen na pocity. Trendy se teprve ukážou, ale zatím se daří pokrýt potřeby i největších klientů, a to jak ve střední Evropě, tak globálně. Pojišťovny se neustále vyvíjejí, využívají technologie a data, což umožňuje pojištění i dříve nepojistitelných rizik. Před pár lety to bylo pojištění proti kybernetickým rizikům, nyní se například prosazuje pojištění garancí při akvizicích, fúzích a dalších prodejích firem. Může se stát, že i kvalitní hloubkové audity během prodejního procesu opominou určité závazky, které je nutné po transakci zaplatit. Mohou to být třeba i nějaké daně nebo poplatky. Riziko, že se něco podobného může stát, na sebe vezme pojišťovna, což pomůže celou transakci urychlit. Je možné pojistit takřka cokoliv – obrazy, vína, pohledávky, v některých případech i politická rizika.

Hrozí, že pojištění kvůli klimatickým změnám podraží?

Krátkodobě se pojišťovací trh umí přizpůsobit, ale pokud by se extrémní bouře a hurikány násobně zvýšily, problém by to byl. Příkladem je Florida, kde jsou hurikány tak časté, že pojištění dramaticky podražilo – v některých případech až na trojnásobek. Pojištění tedy zůstává dostupné, ale za cenu, která je pro běžné občany obtížně přijatelná. Může to také vést k tomu, že bude třeba stavět jiným způsobem, aby lidé či firmy na nějakou pojistku dosáhli. Do jaké míry přesně je za tím klimatická změna, nedovedu posoudit. V kontinentální Evropě, kde podobné extrémy nejsou, jsme zatím vždy našli řešení a trh se přizpůsobil.

Na Floridě kvůli hurikánům podražilo pojištění až na trojnásobek. Je  dostupné, ale za cenu, která je pro běžné občany obtížně přijatelná.

Renomia nyní významně expanduje do zahraničí, nedávno jste přikoupili firmy v Polsku, Rakousku, Chorvatsku. Kam se chystáte dál?

Přímo působíme ve 13 zemích, aktivně posilujeme naše týmy od pobaltských zemí přes Polsko, Česko, Rakousko až po Balkán. Je to trh, který má zhruba 140 milionů obyvatel. Třeba jednou přibudou i další země, například Ukrajina, ale nyní se soustřeďujeme primárně na těchto 13 zemí. Věříme, že tento region dál poroste a bude se modernizovat, pojišťovnictví se tu bude technologicky modernizovat, prostor pro růst tu vidíme na dalších dvacet let. Jinde působíme skrz partnerství se skupinou Gallagher – díky tomu jsme globální hráč. Je pro nás důležité mít mezinárodní síť, protože české firmy mnohem víc expandují do zahraničí. Tenhle trend v posledních dvou třech letech hodně zesílil, mnohé z nich jdou dál do světa. Budují továrny, kanceláře i aktiva nejen v Evropě, ale i v USA a Jižní Americe.

V Česku jste mezi pojišťovacími makléři největší. Jaká je vaše pozice na ostatních 12 trzích?

Ve většině zemí, kde působíme, patříme mezi top pět hráčů – například na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku, Chorvatsku nebo pobaltských státech jsme mezi lídry trhu. V Polsku, kde máme sto lidí, ještě mezi pěticí největších pojišťovacích makléřů nejsme, ale cílem je tam brzy patřit. Ve všech zemích jsme relevantní a chceme dál růst, všude bychom chtěli být mezi třemi největšími, a to včetně Polska.

V čem spočívá spolupráce se sítí Gallagher?

Díky tomuto partnerství máme přístup k pojišťovacím trhům po celém světě. Například v Evropě máme sami přímé vztahy s místními pojišťovnami, ale v USA, Singapuru nebo Londýně využíváme expertní zázemí Gallagheru. Dostaneme se díky tomu všude, našim klientům to umožňuje čerpat výhody globálního trhu. Při specifických rizicích, jako je pojištění zemětřesení v Rumunsku, využíváme datové modely a analýzy specialistů. Gallagher má experty, kteří se zaměřují na konkrétní typy rizik – například v Londýně má odborníka na modelování zemětřesení po celém světě. Díky tomu klienti dostávají podložené informace o optimální pojistné ochraně a neplatí zbytečně moc ani nemají podpojištění. Podobně to funguje u kybernetického pojištění. Pojišťovny dnes vyžadují, aby firmy splňovaly určité bezpečnostní standardy. Gallagher jim nabízí technické poradenství, díky lepšímu zabezpečení pak firmy získají výhodnější pojistné podmínky. Máme přístup ke globálním benchmarkům a analýzám. Umožňuje nám to předvídat trendy a optimalizovat pojistné programy.

Nebylo vám líto, že jste se při spojení s firmou Gallagher vzdali 30 procent ve firmě, kterou stavíte na rodinném základě a s maminkou a bratrem přes třicet let budujete?

Dlouho jsme věděli, že potřebujeme zajistit globální servis. Měli jsme mnoho nabídek na prodej firmy, ať už celé nebo její části, ale rozhodli jsme se jinak: uzavřeli jsme partnerství se skupinou, která se chlubí 98letou historií. Je dnes třetí největší pojišťovací makléřskou společností na světě. Přestože jsou na burze, zaměstnávají 70 tisíc lidí, stále jsou řízeni jako rodinná firma. Spojuje nás s nimi podobná firemní kultura – lidský přístup, dlouhodobé vztahy a důraz na kvalitu. Díky tomuto partnerství jsme získali silného globálního hráče, ale zároveň si udrželi nezávislost – stále máme 70procentní podíl a rozhodujeme o vlastním směřování. Náš partner nám přináší odborné know‑how, přístup k mezinárodním trhům a rozvojové příležitosti pro naše kolegy. Spolupráce otevírá dveře i mladým talentům – například můj syn měl možnost absolvovat stáž přímo u firmy v Chicagu. Díky tomu se pro obor hodně nadchl a teď je i v dozorčí radě Renomie. Na podobný pobyt teď pojede jeden polský kolega.

Renomia má přes dva a půl tisíce zaměstnanců. Jak se při tomto počtu dá udržet punc rodinné firmy?

Naše rodina – já, moje máma jako ředitelka firmy a bratr – je v Renomii stále aktivně zapojená. Baví nás rozvíjet firmu, služby i technologické inovace a jsme v úzkém kontaktu s klienty i kolegy. Věříme, že právě vztahy jsou klíčové, a proto do nich investujeme – ať už vzděláváním, nebo osobními setkáními napříč firmou a regiony. Po covidu jsme si ještě více uvědomili, jak jsou tyto vazby nenahraditelné.

Díky partnerství s Gallagherem máme přístup ke globálním trhům. Mají experty, kteří se zaměřují na konkrétní typy rizik.

Jak máte v rodině rozdělené kompetence a jak řešíte případné konflikty ohledně směřování firmy?

S rodinou spolupracujeme přes 30 let, máme zkušenosti a jasně rozdělené role. Máma je CEO, aktivně komunikuje s klienty, kolegy a pojišťovnami a koordinuje některé vybrané oblasti. Já mám na starosti strategický rozvoj, mezinárodní aktivity, technologie, obchod, personalistiku a marketing jako místopředseda představenstva a managing partner. Bratr Jiří se věnuje vztahům s klienty a pojišťovnami, obzvlášť při řešení složitých škod, a zastupuje Renomii v Asociaci českých pojišťovacích makléřů, kde je místopředsedou. Pochopitelně máme někdy rozdílný názor, jiné priority. Jednu dobu jsme měli i kouče, který nám pomáhal sporné situace nebo konflikty řešit. Teď máme jasně nastavené postupy, jak se rozhodovat, když máme různé názory. Spojení s Gallagherem nám ukázalo, jak rodina může fungovat efektivně i po sto letech. To je pro nás inspirace.

Už jste říkal, že syn je v dozorčí radě. Řešíte už nyní nějak nástupnictví?

Syn Tomáš studoval ekonomiku a finance v USA. Tím, že je v dozorčí radě, zůstává s firmou v kontaktu. Ale vedle toho založil start‑up zaměřený na AI ve vzdělávání. Rád bych, aby pokračoval v pojišťovnictví, ale jeho zkušenosti s AI a start‑upy jsou také cenné. Aktuálně je zapojen do dvou projektů v Renomii, včetně letního programu pro studenty, který jsme sestavili na základě jeho amerických zkušeností. Chceme, aby studenti dostali skutečně příležitost se rozvíjet, a ne aby jen stáli u kopírky nebo vařili kávu. Mám ještě dvě dcery, 16 a 11 let, bratr má 15letého syna a mladší dceru. Možné nástupce máme, uvidíme, jak je to bude bavit, aby zachovali kontinuitu hodnot, strategii. Práce pro ně bude, protože jako firma chceme růst. Vedle toho jsem inicioval založení Family Business Network, která sdružuje nyní asi šest desítek rodinných firem. Chceme, aby si nad nimi rodiny udržely kontrolu i ve chvíli, kdy je nutné expandovat. Některé české rodinné firmy jsou už dnes hodně globální, teď musí stále více zavádět moderní technologie. Co není světová špička, už dnes nemůže uspět.