Aktuální číslo časopisu Ekonom
Titul mistra České republiky poprvé získal v roce 1999. Od té doby vyhrál domácí šampionát osmnáctkrát takřka nepřetržitě, jen v roce 2009 prohrál v semifinále. Je vicemistrem Evropy a vítězem více než tří desítek turnajů profesionální organizace PSA. Svůj úplně první úspěch ale squashista Jan Koukal slavil už mnohem dřív, jen rok poté, co v jedenácti letech vzal do ruky raketu. „V mém příběhu je důležitá všestrannost. Začal jsem ve třech letech s plaváním, v pěti s atletikou, zhruba v šesti s taekwondem, pak jsem hrál baseball, fotbal, tenis, zkrátka vyzkoušel jsem toho hodně, až pak jsem začal se squashem,“ přiblížil. A všestrannost je podle něho ve světě sportu zásadní i dnes. V raném věku by měly jít stranou ambice trenérů či rodičů. „Jinak se může vztah dětí ke sportu zničit, zmizí úplně chuť,“ zdůrazňuje muž, jenž v současnosti pomáhá třeba běžcům, plavcům, kanoistům, florbalistům vytvářet osobní brand, ve svém bývalém sportu je mentorem mladých.
Takže plavání, atletika, fotbal, tenis, baseball… Bylo možné dělat squash špičkově?
Když jsem s ním začínal, dělal jsem ještě fotbal, baseball i taekwondo a měl dva až tři tréninky denně. Postupně ale ostatní sporty odpadávaly a squash zůstal.
To se dalo zvládat?
V jedenácti letech? To neexistuje slovo unavený.
Nemám ten pocit z dnešních dětí.
To je dáno dobou. Já jsem vyrůstal v Dejvicích, kde je plno hřišť, a pořád jsem hrál něco venku, třeba basket. Odmalička jsem byl sportovní fanatik, a když teď vidím, jak jsou všichni už od tří let zaměření na jeden sport, přijde mi to smutné. V tomhle je úžasný příběh úspěšné tenistky Markéty Vondroušové, ta do patnácti hrála tenis jen dvakrát týdně. Když přišla na Štvanici, koukali na ni jako na zjevení. Hrála nejdřív fotbal, florbal a dělala další sporty. U dětí, kterým pomáhám, proto neřeším na začátku jen výsledek. Každý chce vyhrávat, ale to důležitější se děje, až když jsou starší. Být hvězda v jedenácti nebo dvanácti je fajn, ale pro mě je důležitá cesta, konkrétní kroky a návyky. A důležitý je i faktor zábavy, tedy aby si rodiče a trenéři neplnili své osobní ambice. Trenéři by měli dokázat vzbudit vášeň, aby si děti ke sportu vytvořily vztah a chtěly ho dělat.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
