Titul mistra České republiky poprvé získal v roce 1999. Od té doby vyhrál domácí šampionát osmnáctkrát takřka nepřetržitě, jen v roce 2009 prohrál v semifinále. Je vicemistrem Evropy a vítězem více než tří desítek turnajů profesionální organizace PSA. Svůj úplně první úspěch ale squashista Jan Koukal slavil už mnohem dřív, jen rok poté, co v jedenácti letech vzal do ruky raketu. „V mém příběhu je důležitá všestrannost. Začal jsem ve třech letech s plaváním, v pěti s atletikou, zhruba v šesti s taekwondem, pak jsem hrál baseball, fotbal, tenis, zkrátka vyzkoušel jsem toho hodně, až pak jsem začal se squashem,“ přiblížil. A všestrannost je podle něho ve světě sportu zásadní i dnes. V raném věku by měly jít stranou ambice trenérů či rodičů. „Jinak se může vztah dětí ke sportu zničit, zmizí úplně chuť,“ zdůrazňuje muž, jenž v současnosti pomáhá třeba běžcům, plavcům, kanoistům, florbalistům vytvářet osobní brand, ve svém bývalém sportu je mentorem mladých.
Takže plavání, atletika, fotbal, tenis, baseball… Bylo možné dělat squash špičkově?
Když jsem s ním začínal, dělal jsem ještě fotbal, baseball i taekwondo a měl dva až tři tréninky denně. Postupně ale ostatní sporty odpadávaly a squash zůstal.
To se dalo zvládat?
V jedenácti letech? To neexistuje slovo unavený.
Nemám ten pocit z dnešních dětí.
To je dáno dobou. Já jsem vyrůstal v Dejvicích, kde je plno hřišť, a pořád jsem hrál něco venku, třeba basket. Odmalička jsem byl sportovní fanatik, a když teď vidím, jak jsou všichni už od tří let zaměření na jeden sport, přijde mi to smutné. V tomhle je úžasný příběh úspěšné tenistky Markéty Vondroušové, ta do patnácti hrála tenis jen dvakrát týdně. Když přišla na Štvanici, koukali na ni jako na zjevení. Hrála nejdřív fotbal, florbal a dělala další sporty. U dětí, kterým pomáhám, proto neřeším na začátku jen výsledek. Každý chce vyhrávat, ale to důležitější se děje, až když jsou starší. Být hvězda v jedenácti nebo dvanácti je fajn, ale pro mě je důležitá cesta, konkrétní kroky a návyky. A důležitý je i faktor zábavy, tedy aby si rodiče a trenéři neplnili své osobní ambice. Trenéři by měli dokázat vzbudit vášeň, aby si děti ke sportu vytvořily vztah a chtěly ho dělat.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později