Pokles příjmů domácností, narušené dodavatelské řetězce ohrožující průmyslový sektor a stále rostoucí ceny energií v důsledku protiruských sankcí. Evropa se potýká s mixem jevů, který vyvolává strach o budoucnost ekonomiky. Dopady se nevyhnou ani Česku.

Otázkou už není, jestli země projde recesí, tedy stavem, kdy po několik čtvrtletí klesá hrubý domácí produkt (HDP), ale jak hluboký propad ekonomiky bude a jak dlouho potrvá. Časopisu Ekonom to potvrdili oslovení analytici, například hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář: „Podle mého názoru není otázka, zda nastane recese, ale zda půjde jen o přechodnou záležitost – recese mělká a krátká – anebo z ní naopak vzejde vážnější problém.“

Sklenář počítá s tím, že česká ekonomika by mohla zažít pokles ve třetím a čtvrtém čtvrtletí tohoto roku, zejména v důsledku ochlazení spotřebitelské poptávky. Růžově sit­uaci nevidí ani makroekonom tu­zemské Raiffeisenbank David Vagenknecht. „Stále více to vypadá, že se ekonomika ve druhé polovině roku dostane do recese. Vysoká inflace a pokles spotřebitelské důvěry budou dále omezovat výdaje domácností,“ říká.

Průmysl si podle něj vede dobře, data jsou však dostupná pouze do května. A upozornil, že saldo zahraničního obchodu se drží v záporu i po očištění o vývoj cen dovozů a vývozů.

Data z maloobchodu začínají reflektovat vysokou inflaci. Ani podle dalších ukazatelů lidé nečekají příznivý vývoj.

Dobrá nálada zmizela a šetří se

Rovněž hlavní ekonom České bankovní asociace Jakub Seidler vidí dost náznaků podobného vývoje. „Řada předstihových indikátorů slábne a naznačuje zpomalování ekonomiky, například index nákupních manažerů v průmyslu (PMI) se v červnu propadl na 49 bodů z květnových 52,3 a dostal se tak poprvé od poloviny roku 2020 na úroveň signalizující pokles výroby,“ doplňuje předchozí citované.

Opatrnost lze pozorovat na posledních číslech maloobchodu – nakupují se hlavně nezbytné věci. V květnu se meziročně tržby v maloobchodě snížily reálně o 6,9 procenta. Výjimkou byly lékárny a obchody se zdravotnickým a drogistickým zbožím. Na všem ostatním lidé šetří, třeba prodejci počítačů a mobilních zařízení zažili takřka desetinový propad a obchody se sportovním či kulturním vybavením zaznamenaly v meziročním srovnání propad skoro 15 procent. Podle dat Eurostatu se přitom v Dánsku maloobchod propadl meziročně v květnu jen o 5,6 procenta a v Německu o 3,6 procenta. Jinde lidé stále utrácejí. V Polsku stejný ukazatel vzrostl o 11,2 procenta, nejvíc to bylo ve Slovinsku, kde se tržby za dané období zvýšily o 25 procent.

Data z maloobchodu začínají postupně reflektovat realitu vysoké inflace. „Reálné příjmy domácností téměř plošně klesají, a proto dochází i k útlumu maloobchodních tržeb. Není to ovšem taková novinka, jak by mohlo z meziročních čísel vyplývat. Fakticky jsou už od loňského června reálné tržby obchodu na sestupné trajektorii,“ říká Petr Dufek, hlavní ekonom banky Creditas.

Nejnižší důvěra za 10 let

Květnové tržby šly dolů nejen meziročně, pokles je vidět i oproti dubnu – o 2,3 procenta. „To naznačuje, že spotřeba domácností začíná citelněji reagovat na růst inflace a pokles reálných příjmů většiny z nich,“ upozorňuje také Seidler.

Ani další ukazatele naznačují, že lidé nečekají příznivý vývoj. V dostupné časové řadě indexu spotřebitelské důvěry, kterou zveřejňuje Český statistický úřad, byl letošní červen nejhorším měsícem v historii s výjimkou května roku 2012, kdy se v Česku rozbíhala recese způso­bená dluhovou krizí eurozóny a restriktivními opatřeními i škrty tehdejší vlády Petra Nečase. „Důvěra domácností je nejnižší za posledních deset let, zároveň patří mezi nejslabší od roku 1998. V posledních měsících se zvyšuje podíl těch, které očekávají zhoršení ekonomické situace i zhoršení své vlastní finanční situace v průběhu jednoho roku,“ pokračuje Seidler. Květnová maloobchodní čísla vidí jako první silnější důsledek.

„Spotřebitelská důvěra je z pochopitelných důvodů v tuto chvíli extrémně nízko. S tím zajímavě kontrastuje důvěra ve firemním sektoru, kde zatím ještě stále převládá mírně pozitivní nálada,“ upozorňuje Michal Skořepa, analytik České spořitelny.

Tak jako tak je podle ekonomů určitý pokles ekonomiky takřka nevyhnutelný. Jeho intenzita se bude odvíjet od řady dalších okolností a také bude záležet na vývoji světové ekonomiky.

Plyn v hlavní roli

Zásadní otázkou pro jakýkoliv další vývoj je, jestli se například po plánované desetidenní odstávce, která začala 11. července, rozjede ruský plynovod Nord Stream 1. „Pokud ano, může být recese mělká a krátká. Rozhodně ne taková, jakou pamatujeme třeba po začátku americké hypoteční krize,“ uvažuje Dufek. Stále vidí šanci, že půjde o „technickou“ recesi, která nebude až tak citelná a pomůže alespoň trochu utlumit současné extrémní inflační tlaky.

Ekonomové se nicméně zabývají tím, jak by mohla vypadat česká ekonomika v situaci, kdy by do Evropy z Ruska zcela přestal proudit plyn, případně by jeho dodávky byly velmi omezené a podniky i domácnosti by se rázem ocitly bez energie. Modelovat něco takového přesně je možné jen těžko. Tak či onak, zaseknutí ekonomiky by alespoň částečně mělo pomoci ztlumit současnou vysokou inflaci.

Hodně těžký úkol v případě recese čeká na vládu. Na jedné straně se bude ozývat stále více těch, kteří od státu budou očekávat pomoc, na druhé straně musí kabinet Petra Fialy v době strukturálního schodku přesahujícího 200 miliard korun veřejné finance konsolidovat a hlavně zbytečnými výdaji nepřiživovat inflaci. „Vláda by měla pečovat o správné nastavení a hladké fungování systému sociálních dávek a tím zajistit, aby u žádné domácnosti nehrozil propad do hmotné nouze,“ míní Skořepa.

Domácnosti, jejichž situace se nezhorší natolik, že jim vznikne nárok na sociální dávky, by se podle něj měly snažit s rostoucími cenami bojovat bez pomoci státu, a to úsporami, prodejem nepotřebných aktiv a podobně.„Máme rekordně nízkou nezaměstnanost kolem tří procent a stále velmi hluboký schodek veřejných financí, je to čtyři až pět procent HDP. Je těžké odůvodnit, že vláda má stimulací zachraňovat ekonomický vývoj. Nejde o to, že má rezignovat na aktivní hospodářskou politiku, ale prioritou by měla být konsolidace veřejných financí, jež bude tlumit inflaci. Nejhorší variantou by byla plošná opatření na podporu poptávky,“ přidává Sklenář.

Petr Gapko, ekonom Moneta Money Bank, by od politiků v čele státu čekal silnou akci. „Pokud dojde na černý scénář a plně se u nás rozvine ekonomická recese, pak určitě přetrvá do příštího roku, kdy už ale inflační tlaky pravděpodobně odezní. Vláda by dobře cílenými investicemi ekonomiku podpořit mohla,“ myslí si.

Svět se na recesi také chystá

Příchod recese vyhlížejí i další ekonomiky, včetně těch největších i mimo Evropu. Například japonská banka Nomura očekává, že v důsledku boje centrálních bank s všudypřítomnou inflací čeká v příštím roce pokles HDP jak eurozónu, tak země, jako je Velká Británie, Japonsko, Jižní Korea, Austrálie či Kanada.

Spojeným státům analytici této japonské banky prognózují, že sice zažijí mělčí propad, který by měl začít koncem tohoto roku, ale budou se s ním potýkat celý následující rok. „Mnohé z centrálních bank dnes přešly v podstatě na jediný mandát – a tím je snížit inflaci. Důvěryhodnost měnové politiky je příliš cenným aktivem, než abychom ji ztratili. Takže budou velmi agresivní,“ prohlásil pro CNBC vedoucí Nomury pro výzkum globálních trhů v Asii Rob Subbaraman.

Upozornil pak na další věc, jež provází dobu, kdy slábne více velkých ekonomik najednou: „Nemůžete se spoléhat na růst exportu. To je další důvod, proč si myslíme, že riziko recese je velmi reálné a pravděpodobně na ni dojde.“