Starat se o firemní majetek jako o vlastní, tak základní definice charakterizuje jednání osoby, například člena statutárního orgánu, má‑li jít o péči řádného hospodáře. Má tomu tak být vždy, ať jde o uzavírání smluv, investování, nebo přijímání nových zaměstnanců. Vždy je nutné vyhodnotit rizika a výhody i nevýhody jednotlivých kroků a obchodů. A rozhodovat s loajalitou vůči podniku, potřebnými znalostmi i náležitou pečlivostí. Jednoduché to však není. Podle Michala Sniehotty z advokátní kanceláře Sniehotta & Vajda Legal jsou soudní spory mezi obchodními korporacemi a členy jejich řídicích orgánů běžné.
Soudy podle zákona o obchodních korporacích při posouzení, zda se jednalo s péčí řádného hospodáře, vždy přihlížejí k tomu, jak by v obdobné situaci postupovala jiná „rozumně pečlivá“ osoba, pokud by byla v postavení člena obdobného orgánu obchodní korporace. „Jinými slovy: nabídnout obchodní korporaci to nejlepší ze sebe, co dotyčný dokáže, nemusí stačit. Jednání v konkrétní situaci se bude vždy poměřovat úvahou, jak by si v téže situaci počínal imaginární ideální řádný hospodář,“ řekl týdeníku Ekonom Petr Čech z advokátní kanceláře Glatzová & Co., který vyučuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.
V praxi vidí, že soudci pracují s vlastní představou o tom, co je správné a co lze od managementu spravedlivě očekávat. Obstojí‑li manažer podle tohoto měřítka, jakési středně vysoké laťky, náležitostem řádné péče vyhoví. Shledá‑li ale soud, že řádný hospodář by si počínal lépe, respektive že by činil více než onen konkrétní účastník sporu, může na výsledku této komparace založit závěr o protiprávnosti posuzovaného jednání.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později