Jeden nový jaderný blok v Dukovanech stačit nebude, říkají experti

Bez energie z jádra se Česko neobejde a pátý blok v elektrárně Dukovany, na jehož výstavbu stát vyhlásil před třemi měsíci výběrové řízení, nebude poslední. Účastníci diskuse týdeníku Ekonom s názvem České jaderné plány – Budoucnost energetiky v nové realitě se shodli, že k zajištění budoucí spotřeby jich bude nutné postavit víc.

Česko patří ke 13 zemím Evropské unie, které jádro jako zdroj energie využívají, a je díky tomu podle diskutujících lépe připravené na budoucnost. Na rozdíl třeba od Polska, neboť s jadernou energetikou teprve začíná. Všude je to velká politická otázka a zodpovězena může být na mnoho způsobů. „Není právní rámec, v němž by EU zakazovala stavby nových jaderných bloků,“ předeslal náměstek sekce jaderné energetiky ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) Tomáš Ehler.

Státy Evropského společenství zahrnuly jádro mezi udržitelné zdroje energie a každý si může zvolit vlastní skladbu zdrojů energií. To dává Česku možnost postavit v Dukovanech nový blok. Podle plánů by měl začít vyrábět energii v roce 2036.

Tlaky, aby jádro za „zelené“ považováno nebylo, však neustaly, a tak Ehler poznamenal, že podmínky pro jeho využívání se mohou změnit a nebudou tak výhodné. „Nemá dostatečnou podporu těch států, které se rozhodly jej jako zdroj energie nevyužívat, aktivně proti němu vystupují. Může to vést k vyšší ceně.“ Na projekty jako ten dukovanský by se pak peníze sháněly hůř. Bude to také jedno z hlavních témat, jež Česko nastolí v době svého nadcházejícího půlročního předsednictví v EU, jehož se ujme v pátek.

Jaderně zkušené Česko

Besedující se stavěli za nový blok v Dukovanech a probírali okolnosti jeho vzniku. Například vliv takzvané taxonomie EU, která zahrnuje různé normy a směřování investic k dosažení uhlíkové neutrality. Investorem v Dukovanech je soukromá společnost Elektrárna Dukovany, dceřiná společnost ČEZ. „Je to nastavené nezávisle na tom, jak se bude schvalovat taxonomie,“ prohlásil Tomáš Pleskač, který je ředitelem divize Nová energetika a členem představenstva společnosti ČEZ. Za výhodu považuje, že přípravy nového bloku jsou už v pokročilé fázi.

Česko má díky jaderně energetické historii vybudovanou infrastrukturu a řadu zkušeností, aby dokázalo svůj projekt uhájit, poznamenal Vít Stehlík, partner a vedoucí pražského týmu pro energetiku a stavebnictví advokátní kanceláře White & Case.

Debata se točila i kolem výše investic. Hodnota nového bloku je podle cen v době, kdy vznikala, vyčíslena na 160 miliard korun. Míru toho, jak se bude měnit, nechtěl nikdo odhadovat. Čeká se na vyjádření účastníků tendru. Jsou jimi francouzská společnost EDF, jihokorejská KHNP a severoamerický Westinghouse.

„Zatím se nám předpokládaná cena jeví jako odhadnutá správně. Předpoklad směřoval k tomu, aby blok vyráběl elektřinu za 50 až 60 eur za megawatthodinu. To je zlomek toho, za co by se mohla prodat. Nabídky nám ukážou, zda je to za navrženou částku možné postavit. Pak si společně se státem, který má poslední slovo, řekneme, zda ho má smysl skutečně stavět,“ říká Pleskač.

Stehlík za klíčovou věc nepovažuje, zda je cena realistická, ale fakt, že je projekt dlouhodobý. V době jeho vzniku se může změnit legislativa: „Nejhorší je, když změna přijde v době, kdy je projekt hotový, dokonce se už začne stavět. To se stalo po Fukušimě a v dalších případech, z nichž je možné se poučit.“ Důležité podle něj je, aby strany znaly svá rizika a dojednaly si takové podmínky, aby omezily hrozby následných změn.

Hlavním parametrem pro volbu vítěze tendru je každopádně cena. Pleskač tento přístup v debatě vysvětlil. „Víme, že multikriteriální analýza nevede ke správným výsledkům. Jaderná branže celého světa sdílí své zkušenosti a know‑how a ukazuje se to na všech projektech,“ řekl. „Je to tak, že v ceně jsou započtená i rizika,“ souhlasil s ním Ehler.

Sedm let stará koncepce

V Česku se nyní tvoří nová státní energetická koncepce. Zatím platí ta z roku 2015 a počítá s tím, že z jádra se bude v roce 2040 vyrábět kolem 50 procent elektřiny. Nyní je Česko pod tímto limitem, v roce 2020 to bylo 37 procent. „Aktuálně vytvářená koncepce se zabývá tím, kdy a s jakou dynamikou bude z energetického mixu možné odstranit uhelné zdroje, které stále tvoří 40 procent energie vyrobené v České republice. Řeší, jak rychle se nám podaří stavět nové udržitelné zdroje energie,“ uvedl Pleskač.

Koncepce vzniká v době obrovských ekonomických a politických zvratů. Situaci ovlivnila pandemie covidu a s válečným konfliktem na Ukrajině se mění energetické koncepce v důležitých ekonomikách Evropy, německé a francouzské. „Je tu tlak na dekarbonizaci a také derusifikaci,“ shrnul Ehler. Aktualizovaná koncepce bude podle něj založena na rozvoji decentralizovaných obnovitelných zdrojů, nových jaderných zdrojů a snižování energetické náročnosti.

V Česku se tvoří nová energetická koncepce. Její součástí bude i to, kolik energie se bude vyrábět z jádra.

„Díváme se na rozvoj po roce 2040 a předběžně vidíme, že je třeba dozdrojovat okolo 6000 megawattů. V polovině čtyřicátých let předpokládáme ukončení provozu čtyř dukovanských bloků,“ upozorňuje náměstek na potřebu budovat v této nukleární elektrárně nové bloky a vytvářet i nové modulární reaktory. O těch se zatím jen hovoří. „Uvidíme, jak obnovitelné zdroje energie naplní očekávání. Vkládají je do nich všechny evropské státy. Jejich rozvoj a efektivita ale nebudou navzdory podpůrným opatřením tak velké, abychom si vystačili bez jádra,“ prohlásil Ehler.

Svůj postoj podpořil varováním před možným nedostatkem elektřiny, jak ho ukazují prognózy společnosti ČEPS, zajišťující provoz elektroenergetické přenosové soustavy. „Budou jím podle nich trpět už od roku 2030 téměř všechny země našeho regionu. Dlouhodobé přebytky má jen Francie.“

Životnost bloku až 80 let?

Vzhledem k vývoji politické situace a nejistotě, jak se bude využívat plyn, se hovoří o návratu k uhelným zdrojům. „Je to cesta, která se musí prověřit, je to politické rozhodnutí,“ říká Ehler.

Jiným řešením může být i prodloužení životnosti současných jaderných bloků, přičemž někteří experti hovoří o životnosti až osmdesát let. „Nejsme ale teď schopni dohlédnout tak daleko. V Dukovanech máme za sebou 30 let. Víme, jaká je životnost materiálu, a technici s ním nakládají velmi opatrně a životnost prodlužují,“ uvedl k tomu Pleskač. Další proměnnou pak může být vývoj názorů a legislativy týkajících se jaderné bezpečnosti.