Jsme ve vesmíru sami, nebo kosmické dálavy oplývají životem? Kvůli odpovědi na tuto otázku, kterou si kladl už Jan Neruda, vlády léta vynakládají miliardy dolarů na stále dokonalejší automatické sondy a teleskopy. Spolu s pokračujícím průzkumem přibývá těch, kteří tvrdí, že Země není žádnou výjimkou a existují i jiné osídlené planety. Usnadňují si vše tvrzením, že nám mimozemšťané ani moc podobní být nemusí: pravděpodobnost, že půjde o pouhé bakterie, je totiž daleko vyšší, než že objevíme vyspělou inteligenci.
Pro živoucí vesmír se snášejí také „tvrdé“ argumenty. Japonští vědci právě oznámili, že vzorky z 300 milionů kilometrů vzdálené planetky Ryugu, s nimiž se nedávno vrátila jejich sonda Hajabusa 2, obsahují více než 20 druhů aminokyselin, které se samovolně chemickou cestou ve vesmíru vytvořily. Ty přitom jsou základními stavebními kameny života, konkrétně bílkovin. Život to sice není, dokazuje to však, že materiál nezbytný k jeho vzniku není pozemskou výsadou.
Bez mikroskopu to nepůjde
Tisíce vědců usilují o to být první, kdo mimozemský život ohlásí. Občas to již učinili, kritika jiných odborníků je však zatím vždy o slávu připravila. „Osobně si myslím, že mimozemský život budeme muset skutečně vidět, abychom v jeho existenci uvěřili. Budeme potřebovat mikroskop na Marsu, Titanu nebo nějakém jiném světě, který dokáže pozorovat mimozemského mikroba. Jak se vrtí kolem, krmí se a vyměňuje si materiál s okolním prostředím,“ říká americký astrobiolog Dirk Schulze‑Makuch.
Mikroskop nemusí mít nutně v rukou člověk, stačí, když jednou bude součástí automatické sondy. Zatím astronomové ve Sluneční soustavě jako nejnadějnější místo pro život vytipovali několik ledových měsíců u Jupiteru a Saturnu a především nedaleký Mars. Všechna tato místa se již také na dálku zkoumají.
S představami o životě mimo Zemi je to jako na houpačce. Před více než sto lety vyvolal nadšení americký podnikatel a astronom Percival Lovell, který světu oznámil, že na Marsu zpozoroval síť zavlažovacích kanálů, tedy známky vyspělé civilizace. Ještě v polovině sedmdesátých let při přípravě dvojice automatických sond Viking astrobiolog Carl Sagan kladl technikům na srdce, aby jejich kamery byly na rudé planetě schopné vyfotografovat tamní zvířata. Snímky ovšem ukázaly jen zmrzlý a vyprahlý svět.
Automatickou výpravu k Jupiterovým měsícům chystá i Evropská kosmická agentura. Sondu Juice má příští rok vynést raketa Ariane.
Později se ale na Marsu našla voda, a tak naděje opět ožila. Nedávné výzkumy NASA – po jeho povrchu například jezdí rover Perseverance za 4,6 miliardy dolarů – se zaměřily hlavně na geologii a hledání stop po organismech, které tam před miliony let mohly žít a po zhoršení podmínek vyhynuly. Výsledky jsou zatím hubené.
Evropská kosmická agentura (ESA) je optimističtější. V září hodlala vyslat pojízdnou laboratoř, která by na planetě hledala život současný. Mise je teď odložena na neurčito, protože ji na místo měla dopravit ruská raketa Proton, což válka na Ukrajině a západní sankce proti Moskvě zhatily. Vědci si však s hledáním života na Marsu musí pospíšit. Americký podnikatel Elon Musk na něj rovnou chce vyslat kolonisty, nejlépe ještě v tomto desetiletí. Přičemž ti by planetu i při sebevětší opatrnosti zaneřádili natolik, že by pak hypotetické místní mikroorganismy nebylo snadné odlišit od zavlečených pozemských.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později