Ač není z města Třebíč vidět, život bez ní si místní už nedokážou představit. Jaderná elektrárna Dukovany živí na hranici Vysočiny a Jihomoravského kraje přímo i nepřímo kolem 30 tisíc lidí. Je významným zdrojem zdejších podnikatelských aktivit a její plánované rozšíření, jež má začít v roce 2030, zřejmě do regionu přivede více lidí než zápis třebíčského židovského města a baziliky svatého Prokopa na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO v roce 2002.

Proměna farmářů v energetiky

Třebíčsko je příkladem toho, jak jedna jediná stavba může zásadním způsobem ovlivnit směřování celého regionu. Jaderná elektrárna Dukovany, která v 80. letech minulého století vyrostla zhruba 30 kilometrů od Třebíče, postupně změnila do té doby tradičně zemědělský region v energetický s nadprůměrnou mírou vysokoškolsky vzdělané pracovní síly. Proměnou prošlo i centrum regionu – město Třebíč. Počet jeho obyvatel během několika let vzrostl z původních 20 tisíc takřka na dvojnásobek. Malé historické jádro města v důsledku toho obepíná prstenec panelových sídlišť. Třebíč každodenně tíží dopravní zácpy, průjezd relativně malým okresním městem může trvat i více než hodinu.

V reaktorových sálech se nikdy nezhasíná. Nepřetržitě je monitoruje kamera. Záběry se přenášejí do Mezinárodní agentury pro atomovou energii, která dohlíží na bezpečnost provozu.
V reaktorových sálech se nikdy nezhasíná. Nepřetržitě je monitoruje kamera. Záběry se přenášejí do Mezinárodní agentury pro atomovou energii, která dohlíží na bezpečnost provozu.
Foto: ČEZ

V 90. letech začala v regionu vznikat řada soukromých energetických firem, které se podílely na dodávkách pro zdejší jadernou elektrárnu. Dnes tvoří podnikatelské jádro regionu. Příkladem jsou společnosti jako Envinet (nyní Nuvia), I&C Energo, Mico nebo Tes. A kolem nich vznikly další firmy, jejichž činnost sice již nesouvisí s jádrem, avšak využívají zázemí vysoce kvalifikované a v energetických oborech zkušené pracovní síly. Příkladem takové symbiózy je třeba výrobce plynových kogenerací Tedom, který po celém světě prodal kombinované zdroje elektřiny a tepla, jež svým výkonem odpovídají polovině výkonu dukovanské elektrárny.

Energetické firmy na Třebíčsko přitahují vysoce kvalifikovanou pracovní sílu. Studie Univerzity Karlovy provedená v regionu ukázala, že více než třetina lidí pracujících v Dukovanech a jejich těsném sousedství má vysokoškolské vzdělání. V celém Česku je přitom vysokoškoláků jen zhruba 18 procent.

Při vstupu do elektrárny musí každý projít dozimetry. Hlídá se i to, zda do ní někdo nepřináší radiaci zvenčí, třeba po lékařském vyšetření.
Při vstupu do elektrárny musí každý projít dozimetry. Hlídá se i to, zda do ní někdo nepřináší radiaci zvenčí, třeba po lékařském vyšetření.
Foto: Václav Vašků

I díky tomu patří Třebíčsko s průměrnou mzdou převyšující 42 tisíc korun měsíčně k tuzemskému nadprůměru. Platy zaměstnanců samotné elektrárny pak převyšují dokonce i průměr Prahy.

Vyšší mzdová úroveň na Třebíčsku se ale také odráží ve vyšších cenovkách v obchodech, zejména těch s potravinami, kterých si všimne i návštěvník z Prahy. „Kde je práce, je kupní síla,“ komentuje situaci zdejší rodák a podnikatel Michal Kazda.

Vojenský režim

V samotném provozu elektrárny aktuálně pracuje téměř 800 lidí. Dalších zhruba 700 jich ČEZ zaměstnává na administrativních, bezpečnostních a podpůrných pozicích. Elektrárna stahuje pracovní sílu ze širokého okolí. Jen málo šťastlivců bydlí ve vesnicích v těsném sousedství elektrárny, odkud lze do elektrárny dojet pohodlně na kole. Většina zaměstnanců využívá svozové autobusy organizované společností ČEZ anebo dojíždí do práce autem. To však vyžaduje značnou dávku nervů. Přestože ČEZ nedávno postavil u elektrárny nové parkoviště, kapacita parkování nestačí, a tak zaměstnanci nechávají svá auta stát podél krajské silnice vedoucí před elektrárnou.

Výstavbě elektrárny musely v 80. letech ustoupit vesnice Skryje, Lipňany a Heřmanice. Dnes je připomínají osamělé kostely a občasná setkání zdejších rodáků.
Výstavbě elektrárny musely v 80. letech ustoupit vesnice Skryje, Lipňany a Heřmanice. Dnes je připomínají osamělé kostely a občasná setkání zdejších rodáků.
Foto: Václav Vašků

V elektrárně se pracuje na tři směny. Při příchodu musí zaměstnanci počítat s tím, že je zdrží kontroly. Projít musí nejprve bezpečnostní kontrolou podobnou té, jaká probíhá například ve věznicích. Nadto při vstupu i východu procházejí ještě měřením radioaktivity a snímáním biometrických údajů z ruky, které má zajistit, že se do elektrárny nedostane nikdo neoprávněný.

Přesto je o práci v elektrárně velký zájem a i fluktuace zaměstnanců je minimální – podle ředitele elektrárny Romana Havlína menší než procento. Většina „odpadlíků“ přitom řady zaměstnanců elektrárny opustí během dvouletého zaškolovacího období. Kdo vydrží, často pak zůstává po zbytek života.

„Já jsem nastoupil ještě před spuštěním prvního bloku v roce 1979,“ vzpomíná Jaroslav Novák. V elektrárně vystřídal několik technických pozic a nyní v ní pracuje jako manažer výkonu lidských zdrojů. „Práce v elektrárně je tak rozmanitá, že si každý, kdo chce pracovat v energetice, tady najde svoje,“ vysvětluje.

Specialistku technické bezpečnosti elektrárny Šárku Foldinovou přivedla do Dukovan téměř před šesti lety z Ostravy touha pracovat na něčem unikátním. „Lákalo mě sem zajímavé prostředí, vidina nových zkušeností, jedinečnost a obdiv k technologii a k lidem. Tady na Dukovanech pracuje spousta odborníků, ke kterým my mladí můžeme vzhlížet a učit se od nich,“ popisuje.

ČEZ v okolí elektrárny nainstaloval měřiče radioaktivity. „V naší obci je radiace menší než v Třebíči na náměstí,“ říká starosta Dukovan.
ČEZ v okolí elektrárny nainstaloval měřiče radioaktivity. „V naší obci je radiace menší než v Třebíči na náměstí,“ říká starosta Dukovan.
Foto: Václav Vašků

Ne každému se ale sen o práci v jaderné elektrárně vyplní. Uchazeči o zaměstnání procházejí náročnými psychotesty se stovkami otázek, a zdaleka ne každý obstojí. Ty nejlepší ale umí ČEZ ocenit. Například lidé, které si ještě jako studenty společnost vybírá na operátory reaktorů, od ní dostávají po dobu studia stipendium ve výši několika tisíc korun měsíčně.

Hybatel kultury a sportu

Nejde ale jen o významného zaměstnavatele a byznys. Elektrárna určuje směr třebíčského regionu i jinak. Skupina ČEZ, která ji provozuje, staví v okolních vesnicích a městech dětská hřiště, sponzoruje tábory a podporuje kulturní akce. Je mimo jiné generálním partnerem zdejšího kulturního a hudebního festivalu Zámostí. „Také spousta sportovních organizací, hlavně těch pro mládež, díky tomu mohla rozvíjet svoji činnost, ať už jde o fotbalisty, florbalisty, baseballisty nebo hokejisty,“ popisuje starosta Třebíče Pavel Pacal. A zdejší podnikatel Kazda k tomu dodává: „Angažmá ČEZ už tady lidé berou automaticky jako samozřejmost.“

Zaměstnance sváží do elektrárny síť autobusů ze širokého okolí. Řada z nich přesto raději jezdí autem, a tak není u Dukovan přes den kde zaparkovat.
Zaměstnance sváží do elektrárny síť autobusů ze širokého okolí. Řada z nich přesto raději jezdí autem, a tak není u Dukovan přes den kde zaparkovat.
Foto: Václav Vašků

Největší podporu dostává šest vesnic v nejužším, pětikilometrovém pásmu okolo jaderné elektrárny. Dukovany, Horní Dubňany, Mohelno, Rešice, Rouchovany a Slavětice si tak ročně přijdou dohromady zhruba na 15 milionů korun.

„Máme zde díky tomu různou podporu blaha našich občanů, ať už je to nová centrální výtopna, díky níž můžeme regulovat ceny tepla, příspěvky pro děti do školy, zvýhodnění cen svozu komunálních odpadů. Udělali jsme také optické rozvody internetu v celé obci,“ vypočítává výhody Miroslav Křišťál, starosta obce Dukovany, podle níž dostala historicky první česká jaderná elektrárna jméno. Dukovany mají také tu výhodu, že elektrárna leží přímo v jejich katastru, a tak do obecní pokladny odvádí také daň z nemovitosti. „Jde zhruba o 20 milionů korun ročně,“ říká starosta.

Související

A jak sílí konkrétní obrysy výstavby nového jaderného bloku, začínají být v regionu aktivní i někteří z potenciálních uchazečů o zakázku. Zřejmě nejviditelnější je v tomto ohledu na Třebíčsku korejská KHNP, která už od roku 2018 podporuje zdejší hokejový klub Horácká Slavia.

Nejen podnikatelé v energetice se chystají na dostavbu elektrárny. Podnikatel František Vágner plánuje ve Slavěticích postavit přes pět tisíc metrů čtverečních kanceláří a skladů.
Nejen podnikatelé v energetice se chystají na dostavbu elektrárny. Podnikatel František Vágner plánuje ve Slavěticích postavit přes pět tisíc metrů čtverečních kanceláří a skladů. Zázemí by v nich mohla najít například Nuvia.
Foto: Centrum nový blok

Žít u elektrárny není trauma

Jaderná energetika v Česku je obecně dobře přijímána. Rozvíjet si ji podle průzkumu agentury IBRS dál přejí téměř dvě třetiny Čechů. Důvěrou v bezpečnost jaderných elektráren v minulosti neotřásly ani havárie, jako byla ta ve Fukušimě. A v okolí dukovanské elektrárny to platí dvojnásob. Navzdory tomu, že ČEZ mezi obyvatele obcí ve 20kilometrovém ochranném pásmu pravidelně distribuuje jodidové tablety, které mají ochránit lidský organismus v případě úniku radiace, místní obyvatelé ji jako potenciální hrozbu většinou nevnímají.

„Já tady žiju už skoro 50 let a jaderná elektrárna mi vůbec nebezpečná nepřijde. Vůbec ji nevnímám, maximálně si všimnu, že jednou za měsíc zkouší v elektrárně poplachové sirény,“ popisuje dukovanská rodačka Miroslava Jelínková. A Miloš Pelán, který se na Třebíčsko před lety přistěhoval právě za prací, dodává: „Lidé tady žijou úplně normálně jako kdekoliv jinde.“

Prakticky bez povšimnutí zůstávají i měřiče radioaktivity, které nechal před lety v obcích kolem elektrárny nainstalovat ČEZ. Snad jediní, kdo se na ně tu a tam zajdou podívat, jsou starostové zdejších obcí, kteří hrají klíčovou roli v komunikaci mezi ČEZ a místními lidmi. Obyvatelé si často ani nevzpomenou, že tabule sledující v aktuálním čase radiaci ve své obci mají.

Ředitel elektrárny Dukovany Roman Havlín před schématem zobrazujícím stávající elektrárnu a její připravované rozšíření.
Ředitel elektrárny Dukovany Roman Havlín před schématem zobrazujícím stávající elektrárnu a její připravované rozšíření.
Foto: Václav Vašků

Vztah regionu k energetice a závislost na ní jsou tak silné, že hrozba blížícího se konce životnosti jaderných bloků, která měla podle původních plánů přijít v roce 2025, přiměla zdejší politiky a občany lobbovat za rozšíření elektrárny. Spolky jako Energoregion, který sdružuje na 130 obcí ve 20kilometrovém okolí elektrárny, či Energetické Třebíčsko, v jehož čele od roku 2014 stojí bývalý senátor Vítězslav Jonáš, postupně otočily plány vlády a ČEZ směrem od plánovaného rozšíření Temelína právě k dostavbě Dukovan.

„Vůbec jsme si nepřipouštěli, že by mohlo dojít k uzavření elektrárny. Jako komunální politici jsme burcovali, aby k tomu nedošlo,“ vzpomíná Křišťál. Prosadit rozšíření Jaderné elektrárny Dukovany se nakonec podařilo i navzdory tomu, že se lokalita potýká s nedostatkem vody potřebné pro chlazení reaktorů. Stávající zásoby především v podobě nedaleké přehrady Dalešice dovolí pouze souběžný provoz čtyř stávajících bloků a jednoho nového.

Přesto zastupitelstva okolních obcí věří, že nakonec v Dukovanech vyrostou dva nové reaktory. Podle Pavla Pacala šanci na to ještě zvyšuje stávající evropská politika, která rozvoj jaderné energetiky limituje rokem 2045. Zvýší totiž apetit Česka získat potřebná povolení pro pátý a šestý blok elektrárny souběžně. „Z mého pohledu je ekonomicky smysluplné, aby se stavební povolení udělalo rovnou na dva bloky,“ míní Pacal a plány výběrového řízení na dodavatele nových Dukovan jeho slova potvrzují.

Třebíč sužují dopravní zácpy. Místní doufají, že chystané rozšíření elektrárny po 20 letech odblokuje stavbu obchvatu města.
Třebíč sužují dopravní zácpy. Místní doufají, že chystané rozšíření elektrárny po 20 letech odblokuje stavbu obchvatu města.
Foto: Václav Vašků

Smrtící závislost

Jak by vypadal třebíčský region bez energetiky, si už stěží kdo dokáže představit. Ani stávající krize na Ukrajině, která připravila řadu zdejších energetických firem o zakázky ve východní Evropě, nenechává místní klidnými. V insolvenci se kvůli ní ocitl například holding MICo, který na Třebíčsku před krizí zaměstnával kolem dvou set lidí. Tento výrobce zařízení pro energetiku a potravinářský a chemický průmysl se do těžkostí dostal po zhroucení dodavatelského řetězce po pandemii koronaviru. Poslední ranou pak byla velká zakázka v Rusku, za niž firma nedostala zaplaceno.

Potížím kvůli eskalaci konfliktu na Ukrajině ale čelí i další významní zaměstnavatelé v regionu. „Ukrajina pro nás byla tvrdou ranou. Máme tam projekty, které dokončujeme a nemáme je zaplacené. Dluží nám několik milionů eur a v této situaci nejsou schopni platit. Zároveň jsme tam měli nové vyhrané tendry, které se zatím nerealizují,“ popisuje obchodní ředitel společnosti Nuvia Aleš Dokulil. Firma, která se mimo jiné zabývá vývojem řídicích systémů pro jaderné elektrárny, se také roky snažila vybudovat dobré vztahy s Rosatomem a po letech úsilí s ním konečně chystala kontrakt v Bangladéši. „Když jsme se konečně dostali k tomu, že by nás jako dodavatele akceptovali, chtěli s námi dělat projekt v hodnotě milionů eur s výhledem na další zakázky v řádech desítek milionů eur, tak to taky celé kvůli dění na Ukrajině padlo,“ říká Dokulil.

Těžkosti kvůli konfliktu na Ukrajině má ale i samotná jaderná elektrárna. Palivo do ní totiž dodává ruská společnost TVEL, která spadá do ruského státního holdingu Rosatom. Pro dukovanské reaktory ruského původu totiž ani žádný jiný dodavatel aktuálně na trhu není.

„Máme zásobu paliva na tři roky. Teď jsme ještě započali propočty pro případ, kdyby nám už žádné jiné palivo z Ruska nedošlo,“ popisuje Havlín. Navzdory embargu uvalenému na Rusko kvůli válce na Ukrajině nicméně ruské palivo do Česka dál proudí. ČEZ od vypuknutí konfliktu přijal už tři dodávky. Letadla, která je přivážela, dostala výjimku ze zákazu ruských letů do vzdušného prostoru Evropské unie. „TVEL palivo dodávat chce. Očekáváme, že další dodávka nám dojede ve druhé polovině roku,“ dodává Havlín.

Novou vzpruhu pro energetický byznys teď třebíčští podnikatelé vidí právě v připravovaném rozšíření Dukovan. „Je to jistota toho, že podnikatelské možnosti budou. Že ten region může někam mířit,“ říká Kazda.

Kazdův spolupracovník František Vágner tak například plánuje na pozemcích ve Slavěticích, obci vzdálené necelé čtyři kilometry od elektrárny, postavit zhruba pět tisíc metrů čtverečních kancelářských budov. A stavět se má i v Dukovanech. „Naše obec jde směrem byznyscenter. Rádi bychom sem přilákali manažery,“ říká starosta Křišťál.

A město Třebíč by se díky investičním plánům ČEZ v Dukovanech mohlo téměř po dvaceti letech dohadů dočkat obchvatu, který by konečně udělal tečku za každodenními zácpami. Projekt sice blokuje část místní opozice, radnice i zdejší podnikatelé ale věří, že díky rozšíření Dukovan a s ním spojené potřebě dopravovat na staveniště velké technologické celky se jej konečně podaří postavit.

Související