Aktuální číslo časopisu Ekonom
Pandemie covidu uštědřila hotelovému byznysu tvrdý úder. Jan Grund, který už dvanáct let spravuje Grund Resort Golf & Ski v Mladých Bukách, o tom ví své. „Když máte pět měsíců od ledna do května zavřeno, tak to nedoženete nikdy, to byste musel dělat trojnásobné obraty. Provoz byl navíc omezený i od listopadu a silvestr, tedy tradičně nejsilnější část roku, jsme jeli na 50 procent,“ vysvětluje. Teď navíc přišla válka na Ukrajině, která přinesla velké zdražování. Jak ale Jan Grund obratem dodává, naštěstí se jeho resort soustřeďuje hlavně na movitou klientelu, která nemusí obracet každou korunu. „Pro naše zákazníky je důležité, abychom udrželi kvalitu, pak jim nevadí, když si trochu připlatí. Samozřejmě to nesmíte přehnat a prodávat polévku za 150 korun.“
Jak vypadaly počátky vaší rodinné firmy?
Začínali jsme v roce 1990. Skončil jsem textilní průmyslovku a v 18 letech jsem se přidal k rodinné firmě. Ta byla tehdy maličká. Rozhodl jsem se nejít na vysokou školu a zůstat v podniku, nastoupil jsem a jelo se tehdy deset či dvanáct hodin denně. Vedle toho jsem se vzdělával, absolvoval jsem různé kurzy, ve firmě jsem se učil znát logistiku, marketing a další věci. Bylo to nejtěžší období, já jsem vždy spíše řešil výrobu, zatímco bratr obchod.
Takže jste hned řídil výrobu?
Kdepak. Otec mě nejdříve poslal do skladu dělat dělníka. On je v tomto jako Baťa. Chtěl, abych si prošel vším. Postupně jsem se vypracoval na mistra, pak jsem se stal ředitelem výroby nebo vedoucím nákupu. To vše jsem dělal, než jsem přišel sem do hotelu. Později jsem byl třeba u začátku zavádění informačního systému, organizoval jsem nákup zásob a plánování výroby.
Proč jste vlastně z podniku odešel?
Po dvaceti letech jsem se cítil trošku vyhořelý, to bylo někdy v letech 2008 až 2009. Chopil jsem se proto této šance dotvořit velký otcův sen. To on našel tohle místo, koupil ho a spustil projekt hotelu. V momentě, kdy ho dostavěl, se ale cítil tak unavený, že chtěl hotel někomu předat.
Přihlásil jste se tedy?
Ano, řekl jsem, že to zkusím. Rodina v tom samozřejmě měla hodně peněz. Uvědomil jsem si, že když máte na hotelu jméno, je to dost velký závazek. Nemůžete ho jen tak pronajmout, protože kdyby se něco nepovedlo, zákazníci nebudou nadávat provozovateli, ale nám, protože naše jméno je na hotelu. Beru to prostě jako velký závazek kvality.
Pro naše klienty je důležité, abychom udrželi kvalitu, pak jim nevadí, když si trochu připlatí.
Kdo je váš zákazník?
Jsme na horách, jezdí k nám lidé z měst. Samozřejmě nejvíce z Prahy. Přijíždějí si odpočinout a za zábavou, ale i za byznysem. A pořádáme třeba i svatby. Jsme čtyřhvězdičkový hotel, takže to je pro nás závazek z hlediska služeb. Jsme schopni držet určitou cenovou úroveň, což je dobré v období krize. Protože lidi, kteří k nám jezdí, mají peníze stále.
Takže v téhle pro hotely dost těžké době vám přece jen pomáhá, že vaši návštěvníci nemusí obracet každou korunu?
Určitě ano. Klientela, na kterou cílíme, neřeší, jestli je benzin drahý, nebo ne. Bylo to ostatně vidět, už když jsme otevírali hotel v roce 2008, tedy uprostřed krize, a lidé nám sem stejně jezdili. Pro naše klienty je důležité, abychom udrželi kvalitu, pak jim nevadí, když si trochu připlatí. Samozřejmě to nesmíte přehnat a prodávat polévku za 150 korun. To si můžete dovolit leda tak na letišti, kde lidi nemají na výběr.
Máte i zahraniční klientelu?
Měli jsme klienty hlavně z Polska, Německa nebo Nizozemska, covid to ale v podstatě zastavil. Teď zase začínají pomalu přijíždět.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
