Stát musí řešit integraci uprchlíků i dopady zdražování na vlastní občany

Vláda by se měla zaměřit na opatření, která pomohou integraci tisíců uprchlíků z Ukrajiny. Zejména jde o oblasti bydlení, práce a školství. Zároveň musí dávat pozor na sociální dopady války. Měla by řešit ceny energií, administrativní náročnost příspěvku na bydlení nebo nedostupnost daňových slev pro nejchudší domácnosti. V rozhovoru pro Ekonom to řekl sociolog Daniel Prokop z výzkumné organizace PAQ Research.

V Česku se vzedmula velká vlna solidarity s Ukrajinou. Překvapilo vás to?

Rozměr solidarity je vážně obrovský. Dokonce v jarních výzkumech vyšla výrazně vyšší ochota přijímat uprchlíky než v minulosti. Nechci říkat, že jsem to vysloveně nečekal, ale rozhodně je to v historii České republiky unikátní. Teď jde o to, aby toho stát využil a přetavil to v kvalitní opatření pro přijímání a integraci uprchlíků.

Příspěvek na bydlení by správně mělo vyčerpat až 400 tisíc domácností, nikoliv 170 tisíc, jako je tomu teď.

Co by v tom stát podle vás měl udělat?

Jde celkem o čtyři oblasti opatření. První věc je mít kvalitní registraci těch lidí, aby o nich stát věděl a byl s nimi v kontaktu. To je základní předpoklad pro efektivní pomoc. Ty další tři oblasti na té první do značné míry závisí. Jde o bydlení, práci a vzdělávání dětí. V oblasti bydlení teď vláda schvaluje finanční podporu těch, kteří solidárně nabídli ubytování lidem z Ukrajiny. Mluví se o tisíci korunách měsíčně na jednu ubytovanou osobu. Tady je potřeba se podívat na to, kolik stojí alternativní opatření. Ať už to jsou opravy nevyhovujícího obecního bydlení, placení ubytování v hotelu, dotované nájemní bydlení či uvolnění příspěvků na bydlení. Tato opatření by stála několikanásobně více než tisícovku na osobu. Proto si myslím, že by se vyplatilo podpořit solidární domácnosti výrazně vyšším příspěvkem. Pokud by se to podařilo vhodně podpořit, aby se to rozšířilo, můžeme takto vstřebat desítky tisíc lidí.

Jak vysoký příspěvek by tedy dával smysl?

Podle mého názoru by měl být dvojnásobný až trojnásobný. Jde tedy o dva až tři tisíce korun na osobu. U placených hotelů se dostaneme třeba na 10 až 20 tisíc měsíčně na osobu. Dotace nájmů nebo úplné uvolnění příspěvku na bydlení by stála minimálně okolo čtyř tisíc na osobu. Příspěvek ve výši dva až tři tisíce solidárním domácnostem je pořád výrazně levnější. Je zbytečné na tom šetřit. Také by bylo vhodné, aby podpora fungovala dlouhodoběji, ne jen do května. Můžeme tím částečně tlumit i problémy domácností s rostoucími cenami energií. Hlavní je ale pochopit, že většina lidí tady zůstane a pomoc v oblasti bydlení může u některých rodin trvat minimálně rok. Musíme mít i plán, jak je přesunout do levnějších forem – třeba garantované nájemní bydlení, kde stát jen přebírá odpovědnost za neplacení a škody.

Jaká opatření potřebujeme v oblasti školství?

V první řadě bych se vyvaroval vytváření velkých čistě ukrajinských škol. Hrozí, že už z toho na podzim nevykročíme a výsledkem bude segregace. Teď tu máme 27 tisíc dětí cizinců na českých školách. V některých regionech, jako je Tachovsko, Českolipsko a některé regiony Pardubického kraje, dochází ke kumulaci těchto dětí. Nemají systém kvalitní podpory a podle organizace META, která se problematikou zabývá, má velká část dětí cizinců problém dokončit střední školu.

Jak tomu u příchozích dětí z Ukrajiny předejít?

Mluví se tom, že by měly dokončit školní rok podle ukrajinských osnov. To by bylo dobré realizovat v rámci českých škol, kde můžeme pár měsíců mít dočasně ukrajinskou třídu i s ukrajinskou učitelkou, která sem přišla s uprchlickou vlnou. Současně by ale měla probíhat intenzivní jazyková příprava a začlenění do kolektivů. Zkrátka je potřeba od začátku pracovat na integraci dětí, která jim pak usnadní přechod do českých tříd na začátku dalšího školního roku v září. Musíme počítat s tím, že většina z nich tu zůstane.

Zmiňoval jste opatření v oblasti práce. Tam navrhujete co?

Připravujeme studii České priority, kde upozorňujeme na to, že struktura migrace je teď výrazně jiná. Převažují ženy a děti. Z toho vyplývá potřeba zajistit dostatečnou kapacitu předškolní péče, ať už prostřednictvím státu nebo firem. To je základní předpoklad, aby ženy mohly pracovat v rámci normálních úvazků, a ne přes nějaké agentury a nárazově načerno. Druhá věc je, že bychom měli zajistit, aby tito lidé neuvázli v nízkokvalifikovaných pozicích. To nebezpečí vzniká jednak kvůli jazykové bariéře, jednak kvůli tomu, že bude obtížné dokazovat kvalifikaci. Bylo by vhodné, aby stát firmám proplácel jazykové vzdělávání těchto zaměstnanců třeba na půlden týdně a vyžadoval to. Dále je nutné vytvořit funkční systém uznávání kvalifikace. Pokud se stát na tohle vykašle, tak ti lidé skončí na daleko nižších pozicích, než na které mají kvalifikaci.

Ruská agrese proti Ukrajině podle všeho způsobí další růst cen energií a potravin. Už teď rostou ceny paliv. Hrozí propad většího množství lidí do chudoby?

Eurostat příjmovou chudobu definuje tak, že jste pod 60 procent příjmového mediánu. Ten se vždy na začátku roku mění. Sledování v čase je proto výrazně limitované. My jsme proto po vzoru Američanů přišli s novým konceptem, kde jsme vzali hranici příjmové chudoby z roku 2019 před začátkem pandemie a tu každý měsíc upravujeme o inflaci. Od léta 2020 se tento ukazatel stabilně pohybuje mezi osmi a deseti procenty. Načež teď v lednu a únoru to neuvěřitelně vystřelilo. V důsledku vysoké inflace se pod naší hranicí chudoby ocitlo 15 až 16 procent Čechů. Dotklo se to hodně důchodců a nízkopříjmových pracujících. Abychom tedy aktuální situaci čelili a nevznikly nevraživosti, vláda pro řešení ekonomické situace domácností musí udělat víc.

Co konkrétně?

Jsou to minimálně čtyři věci. Administrativně uvolnit příspěvek na bydlení, aby ho vyčerpalo 300 až 400 tisíc domácností, a ne 170 tisíc, jako je tomu teď. Dále je to mimořádná valorizace důchodů, což už vláda řekla, že udělat chce. Podle mě je také potřeba řešit ceny energií. Lze jednak přestrukturovat příspěvek na obnovitelné zdroje, jednak fixní složku energií a DPH na ní. Čtvrtá věc je převedení nevyčerpaných slev na poplatníka do bonusu. Jde o slevy na dani, které nízkopříjmoví zaměstnanci a lidé na částečných úvazcích nevyčerpají. Podle výpočtu Michala Šoltése z Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu se loni nevyčerpalo 4,8 miliardy korun, které by v případě převedení do bonusu šly z větší části nejchudší pětině zaměstnanců.