Když začnou podnikatelé a manažeři diskutovat o dotacích, emoce planou a o pochvalu bývá nouze. Pro někoho jde o řešení, pro jiného o nekalou soutěž. Selektivní podpora podnikání a inovací přitéká z vládních i evropských zdrojů už dlouhá léta. V úhrnu nejde o malé částky, jen z evropského dotačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost rozdělilo ministerstvo průmyslu v letech 2014 až 2020 přes 100 miliard korun. Jaký je ale celkový přínos pro společnost, pro stát, pro jednotlivé podniky? Dá se to měřit sumou utracených peněz? O tom lze s úspěchem pochybovat.
Klasická ekonomická škola přesvědčivě popsala, proč vedou rozhodnutí soukromých podnikatelů k relativně nejefektivnějším investicím a maximalizaci jejich efektu. Adam Smith by se dnes asi divil, kolik projektů vzniká ani ne tak díky tržnímu propočtu pečujícího vlastníka, jako spíš proto, že zapadnou do hodnoticích škatulek dotačních titulů. Že jsou dotace cílené k tomu, aby se uspíšil rozvoj určitým směrem a svět se změnil k lepšímu? Teoreticky ano, ale zeleň stromu života se stejně prosadí po svém. I kdyby stát znásobil štáby úředníků, kteří dnes vyhodnocují dotační žádosti, nevyhne se ohýbání jejich kritérií. Linky na pečení chleba budou vydávány za vývojový převrat na úrovni špičkové kosmické technologie a ve strukturálně znevýhodněném regionu se s dotační podporou a daňovými úlevami postaví další montážní kapacity pár set metrů za okresními hranicemi středočeského autolandu.
Očekávání od investičních dotací
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později