Jedním z nejchytlavějších sloganů loňské volební kampaně koalice Spolu byla „Babišova drahota“. Slovní spojení, vinící z rychle rostoucí inflace politiku vlády tehdejšího premiéra, celý problém zvyšování cen sice zjednodušovalo, částečně ale pravdivé bylo. Ukazují to i propočty ministerstva financí, podle nichž za poslední dva „covidové“ roky stoupl státní dluh o 826 miliard korun. Podle ministerstva ale na samotné tlumení pandemie covidu‑19 šlo jen 351 miliard. Ten zbytek bezpochyby pomohl tlačit inflaci nahoru.

V rozhovoru v tomto čísle Ekonomu to ostatně potvrzuje i guvernér ČNB Jiří Rusnok. „Jestliže si vláda dlouhodobě půjčuje navíc nad potřeby financování státního dluhu okolo jednoho procenta HDP, tedy 30 až 50 miliard korun ročně, a najednou si začne půjčovat asi osmkrát tolik, tak to logicky přispívá k inflačním tlakům,“ říká.

Jenže jak obratem dodává, podíl předchozí vlády na rychle rostoucí inflaci by se neměl démonizovat. Ceny vytlačuje množství faktorů, které Andrej Babiš nemohl ovlivnit, ani kdyby se o to snažil ze všech sil. Za nabourání dodavatelských řetězců nebo globální zdražení energií opravdu předchozí kabinet nemůže.

Především představitelé ODS by se pak měli chytit za nos pokaždé, když kritizují rostoucí zadlužování státu. Nemělo by se zapomínat, že to byla právě strana současného premiéra Petra Fialy, která podpořila zrušení superhrubé mzdy, jež sebralo z příjmů rozpočtu 90 miliard korun.

Konečně platí, že chytlavé volební heslo se může brzy obrátit proti svým tvůrcům. Babiš už sice ve vládě není, draho je ale pořád a nějakou dobu ještě určitě bude. A tak se z „Babišovy drahoty“ brzy může stát v očích mnohých „drahota Fialova“.

Přeji pěkné čtení a pevné zdraví.

Související