České filmy, seriály i animáky mají potenciál, ale ne peníze, které jim patří

Peníze, s nimiž původně měla počítat domácí filmová kultura a s ní spojený byznys, zejména tvůrci seriálů a kreslených filmů, mizí pro příští léta v nedohlednu. O stovky milionů korun je připravila neschopnost české legislativy uvést v život příslušnou evropskou směrnici. Mělo jít o odvody globálních gigantů poskytujících VOD služby, tedy videa na vyžádání, jako jsou Netflix, HBO, Amazon Prime, Disney+ nebo Apple.

Tyto povinné odvody až do výše 20 procent z tržeb mají být jakousi náhradou za daně, které tyto společnosti v Česku neplatí. Jenže domácí legislativa ani tři roky po vydání směrnici nezohlednila a odvody dosud nevymáhá. Měly by se objevit v připravovaném zákoně o službách platforem pro sdílení videonahrávek. Podle předběžných plánů z doby vlády Andreje Babiše by měl být schválen teprve během roku 2023.

Opomenuté stamiliony

Česko se tak přinejmenším pro letošek a příští rok cizích peněz na podporu audiovize vzdává. „Státní fond kinematografie, ministerstvo kultury a vlastně celá odcházející vláda se zřejmě zalekly síly audiovizuálních gigantů,“ řekl týdeníku Ekonom předseda Asociace animovaného filmu Martin Kotík. Říká, že nadnárodní, respektive americké společnosti získaly vlastně mnohaleté daňové prázdniny.

Zdejší producenti a tvůrci by s pomocí těchto peněz, které by mohly mít podobu reinvestic do domácích projektů, získali šanci prorazit k zahraničním divákům. Což se týká zejména animované tvorby, protože její vyhlídky na komerční uplatnění na cizích obrazovkách nesnižuje na rozdíl od filmů a seriálů nezbytný dabing.

Počet uživatelů VOD v Evropě

Zvětšit přes celé okno

Stejný názor na upotřebení takových přímých investic má i Asociace producentů v audiovizi. O tytéž peníze má ovšem zájem i Státní fond kinematografie. Jeho ředitelka Helena Bezděk Fraňková upozorňuje, že evropská směrnice nemluví jen o přímých investicích, ale také o procentním odvodu do národního fondu. Celkové zpoždění jejího zavedení do domácí legislativy vysvětluje tím, že ministerstvo kultury bylo plně vytíženo covidovou agendou.

Zmíněné globální platformy mají v Česku na základě údajů Evropské unie a společnosti Ampere Analysis nejméně milion předplatitelů. Služby alespoň jedné z nich si platí téměř třetina domácností. Tržby v roce 2020 dohromady už překročily jednu miliardu korun a počátkem příštího roku na domácí trh vstoupí další hráči jako Disney+ nebo Paramount+. Pak by podle expertních odhadů domácí tržby měly přesáhnout dvě miliardy korun. A při dvacetiprocentních odvodech by reinvestice či příspěvek do státního fondu představovaly částku 400 milionů korun ročně.

Evropské filmové velmoci Německo a Itálie už legislativu pro reinvestice ve výši 12,5 až 20 procent připravují. A ve Francii, která o směrnici stála nejvíce, s vybíráním 20procentního odvodu od VOD společností začali.

Bezděk Fraňková podotýká, že Francie je výsostně hrdá na svoji národní kinematografii a i díky svému významu v Evropské unii a velikosti trhu má při vyjednávání mnohem silnější slovo. „Česko má při prosazování obdobných nároků na globální platformy, jako je Netflix či Amazon, výrazně těžší pozici,“ řekla Ekonomu.

Byznys, nebo fond

Jednou věcí tedy je, že tyto peníze zatím do Česka neplynou, a druhou zůstává, jak by jednou měly být využity. Asociace animovaného filmu navrhuje uzákonit 15procentní odvody z tržeb gigantů a podpořit jimi tvorbu domácích audiovizuálních projektů. Přerozdělovat by je podle ní neměl Státní fond kinematografie a měly by sloužit jako přímá investiční podpora start‑upů, které audiovizuální projekty už dnes zajišťují.

Nárok na peníze od majitelů audiovizuálních platforem by měl vzniknout po splnění základních podmínek, nerozhodovaly by o nich tedy žádné hodnoticí rady či orgány.

Případně by se přidělovaly po dohodě se zmíněnými nadnárodními společnostmi, které by o taková díla mohly mít zájem. Netflix například již koupil historický seriál První republika, premiérovaný Českou televizí. „Ze svých jednání s Netflixem vím, že tato společnost má zájem o tvorbu českých audiovizuálních tvůrců a producentů, která by měla mezinárodní přesah,“ řekl Ekonomu Filip Bobiňski z předsednictva Asociace producentů v audiovizi.

Podíly VOD společností na českém trhu

Zvětšit přes celé okno

Z reinvestovaných peněz by se podle lidí z oboru měl podpořit především skutečný byznys. „Rozšířily by se tak u nás možnosti podnikání a tvůrčího uplatnění v sektoru audiovize o další zdroj finančních prostředků. Tentokrát by nešlo o dotace nebo podpory, ale investice určené nejschopnějším, nejtalentovanějším a zdravě ambiciózním,“ připomíná předseda Asociace animovaného filmu Martin Kotík.

Ředitelka Státního fondu kinematografie naopak předpokládá, že pokud půjde o přímé poplatky, stanou se příjmem tohoto fondu a rovněž rozhodování o podpoře národní audiovize bude svěřeno do jeho kompetence.

Zkusí to jinde?

Asociace animovaného filmu varuje, že bez přímé podpory investic v Česku nebudou vznikat úspěšné projekty. Poukazuje například na německou mysteriózní sérii Dark nebo nejnověji korejský seriál Hra na oliheň. Ten uspěl u globálního publika a při výrobních nákladech kolem 40 milionů dolarů díky nasazení na Netflixu utržil celosvětově 800 milionů dolarů.

Bobiňski z asociace producentů hovoří i o možném rozdělení budoucích peněz na dva díly. Menší částku z odvodů globálních VOD společností by získal Státní fond kinematografie, většina by měla jít jako přímá podpora ke konkrétním projektům.

Dalším důsledkem absence peněz, o něž jde, může být odchod mnoha českých tvůrců audiovizuálních pořadů za lepšími podmínkami do zahraničí. „Pracuje tu mnoho šikovných lidí, kteří už mají připraveno deset projektů na celovečerní animované filmy i na několik hraných seriálů. Pokud ale usoudí, že tu k jejich realizaci nenaleznou podmínky, mohou se přesunout do Německa,“ podotýká Marek Toušek, místopředseda Asociace animovaného filmu a zakladatel inkubátoru Anomalia, orientovaného na 3D animaci.

Bez finančních injekcí se domácí audiovizuální produkce, podobně jako natáčení českých filmů, neobejde. „Na jedné straně existují liberální představy o podnikání bez podpory, na druhé realita, kdy jednotlivé evropské vlády na takové projekty dávají peníze. Tam, kde pomoc nebude, přestane být audiovizuální odvětví konkurenceschopné,“ vysvětluje Toušek.