Ano, uznávám. Při pohledu na texty na titulní straně tohoto čísla Ekonomu může na leckoho padnout deprese. Nechceme být žádnými věrozvěsty zkázy, ale zároveň si nemůžeme falešně malovat budoucnost v růžových barvách. Česko nečekají snadné měsíce.

Ekonomika neporoste tak rychle, jak se ještě před pár týdny čekalo, inflace bude naopak akcelerovat daleko rychleji, než si většina z nás vůbec dokázala představit. Platy se tak razantně nezvednou, a tak velká část lidí reálně zchudne.

Ti, kdo peníze mají, je určitě budou chtít ochránit před znehodnocováním investicí do nějakého hmotného aktiva. Třeba do bytů. Jenže těch se v Česku staví málo a ke všemu je teď ve velkém skupují fondy, které již nyní vykoupily zhruba desetinu výstavby plánované na příští rok. Pro domácnosti a drobné investory tak bude k dispozici ještě méně nových nemovitostí, než se čekalo.

K tomu si připočtěte, že možná až vyšší stovky tisíc domácností si kvůli skokovému zdražení energií nebudou tuhle zimu moci dostatečně zatopit. Jestli těmto lidem stát rychle a cíleně nepomůže, ve společnosti poroste nespokojenost. A tam, kde vzrůstá nevole se stavem bytí, hrozí, že lidé budou ochotněji naslouchat radikálním myšlenkám. A to nikdy není dobře.
Když se k tomu všemu vezme v potaz i horšící se epidemická situace, je zřejmé, že českou společnost i ekonomiku čeká „tuhá“ zima. Netřeba se toho děsit, ale je nutné si to uvědomit a připravit se na různé varianty vývoje. Věřím, že vám v těchto časech budeme dobrým průvodcem.

Přeji pěkné čtení a pevné zdraví.

Petr Kain, šéfredaktor

Související