Vážení a milí čtenáři

Ano, uznávám. Při pohledu na texty na titulní straně tohoto čísla Ekonomu může na leckoho padnout deprese. Nechceme být žádnými věrozvěsty zkázy, ale zároveň si nemůžeme falešně malovat budoucnost v růžových barvách. Česko nečekají snadné měsíce.

Ekonomika neporoste tak rychle, jak se ještě před pár týdny čekalo, inflace bude naopak akcelerovat daleko rychleji, než si většina z nás vůbec dokázala představit. Platy se tak razantně nezvednou, a tak velká část lidí reálně zchudne.

Ti, kdo peníze mají, je určitě budou chtít ochránit před znehodnocováním investicí do nějakého hmotného aktiva. Třeba do bytů. Jenže těch se v Česku staví málo a ke všemu je teď ve velkém skupují fondy, které již nyní vykoupily zhruba desetinu výstavby plánované na příští rok. Pro domácnosti a drobné investory tak bude k dispozici ještě méně nových nemovitostí, než se čekalo.

K tomu si připočtěte, že možná až vyšší stovky tisíc domácností si kvůli skokovému zdražení energií nebudou tuhle zimu moci dostatečně zatopit. Jestli těmto lidem stát rychle a cíleně nepomůže, ve společnosti poroste nespokojenost. A tam, kde vzrůstá nevole se stavem bytí, hrozí, že lidé budou ochotněji naslouchat radikálním myšlenkám. A to nikdy není dobře.
Když se k tomu všemu vezme v potaz i horšící se epidemická situace, je zřejmé, že českou společnost i ekonomiku čeká „tuhá“ zima. Netřeba se toho děsit, ale je nutné si to uvědomit a připravit se na různé varianty vývoje. Věřím, že vám v těchto časech budeme dobrým průvodcem.

Přeji pěkné čtení a pevné zdraví.

Petr Kain, šéfredaktor