Aktuální číslo časopisu Ekonom
Radek NovotnýAlessandro Pasquale je součástí třetí generace italské podnikatelské rodiny, která se zaměřuje na nealkoholické nápoje. A patří v tom k předním evropským hráčům. Z linek 11 středo‑ a východevropských závodů firem sdružených pod hlavičkou Mattoni 1873 sjede ročně zhruba 1,6 miliardy lahví. Po loňském mírném poklesu obratu na 15 miliard korun, který nastal hlavně kvůli zavřeným restauracím a kavárnám v důsledku pandemie covidu, letos šéf a většinový majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale očekává meziroční nárůst ve dvouciferném tempu. K němu přispěje především to, že se lidé stále více zaměřují na zdravější životní styl.
Firmu, u jejíhož zrodu stál v roce 1873 podnikatel s česko‑italskými kořeny Heinrich Mattoni, převzal krátce po revoluci v roce 1989 otec dnešního majitele Antonio Pasquale. Pod názvem Karlovarské minerální vody ji v roce 2007 předal svému synovi, který rozjel expanzi v Česku i zahraničí. Největší přírůstky přišly v posledních třech letech, kdy koupil podniky nápojářského gigantu PepsiCo v Česku, na Slovensku a v Maďarsku a posléze také předního srbského nápojáře Knjaz Miloš. Za akvizice dala firma, která od loňska nese dnešní název Mattoni 1873, celkem 10 miliard korun.
Nyní chce Pasquale expanzi zvolnit a zaměřit se na propojování celé skupiny a rozdělané projekty. Jedním z nich je i boj za zavádění plošného systému oběhu zálohovaných obalů nealkoholických nápojů, zejména PET lahví. To se Mattoni, která patří k hlavním iniciátorům tohoto konceptu v Česku, zatím nedaří. Šéf firmy ale věří, že to nadcházející volby změní.
Vyrábíte desítky značek nápojů, vaší vlajkovou lodí je ale minerálka Mattoni, kterou čerpáte z vrtů v Kyselce u Karlových Varů. Nemohou se její zásoby spotřebovat?
Mattoni se čerpá z hloubky 100 metrů, některé vrty jsou ale hluboké i 200 metrů a více. Je to vlastně poměrně stará voda. Když ji čerpáme, je v podzemí už 60 až 70 let. Jde tedy o vodu z velké hloubky, kde se neustále doplňuje dešti. Než dostanete povolení k využívání vrtu minerální vody, vznikne studie o rovnováze vodních zdrojů v oblasti. Oprávnění pak dostanete k tomu, že můžete vodu odebírat pouze do té míry, aby se nevyčerpala. Takže mattonku čerpáme z podzemních zásob v rovnováze s tím, jak se doplňuje.
Vody ale v mnoha částech světa ubývá a i v Evropě už to začíná být problém.
Nedostatek podzemní vody zatím naštěstí není ve většině Evropy velký problém. Ano, když dlouho neprší, některé zdroje vody vysychají. To se ale neprojevuje v našem hloubkovém systému vrtů, z nichž čerpáme.
Rodinná rada byla spíše pro to, aby se Mattoni prodala. Musel jsem tvrdě bojovat o to, aby se to nestalo.
Ptal jsem se i v souvislosti s tím, že vaše rodina obchoduje s nápoji už ve třetí generaci. Další generace rodiny Pasqualových tedy bude moci v Kyselce dál čerpat minerální vodu?
Kdysi se nápojářství točilo hlavně kolem vína a také naše rodina se zabývala vinařstvím. Můj děda podnikal ve více oblastech a vedle vína prodával širší portfolio nápojů. Jeho syn, tedy můj otec, se ze začátku staral o velkoobchodní distribuci nápojů, mezi které patřilo jak víno a pivo, tak také nealkoholické nápoje. A na ty se pak můj otec zaměřil. Vybudoval v Itálii firmu na stáčení minerální vody Acqua Vera, kterou později prodal. Pak vybudoval Mattoni. Doufám, že mé děti budou jednou tvořit čtvrtou generaci rodiny Pasqualových, která se zabývá nápojářstvím. Věřím v rodinný byznys.
Uzavřeli jste nějakou rodinnou dohodu, která definuje, že vlastnictví a vedení firmy zůstane jen ve vaší pokrevní linii?
Ano, máme rodinnou úmluvu, která stanovuje určité mechanismy, díky nimž se udrží vlastnictví firmy v rodině. Na druhou stranu se z toho nesmí stát klec. Úmluva má tedy i mechanismy, jak se člen rodiny může z byznysu vyvázat, pokud už se mu nechce věnovat.
Co jste studoval a jaký jste byl student?
Studoval jsem strojírenství, mechaniku se zaměřením na potravinářství. Nikdy jsem ale nebyl dobrým studentem, takže jsem vysokou školu nedokončil. Studoval jsem a učil jsem se, co mě bavilo, a na zkoušky z toho, co mi nepřišlo smysluplné, jsem prostě nechodil.
Tlačil vás otec, ať školu doděláte?
Zkoušel všechno možné, ale pak to vzdal. Dnes naše rodinná úmluva zahrnuje pravidla, která stanovují, za jakých podmínek mohou další generace firmu řídit. Musí mít určité kvality, zkušenosti a vzdělání. Já bych je paradoxně nesplňoval, protože například nemám vysokoškolské vzdělání.
Když váš otec v roce 1991 vstoupil do dnešní společnosti Mattoni 1873, bylo vám 19 let a žil jste ve Švýcarsku. Do Česka jste se přestěhoval v roce 2003. Zapojoval jste se do firmy už předtím?
Nezapojoval, pracoval jsem tenkrát pro jiný náš rodinný podnik ve Švýcarsku. Otec mě přesvědčoval, abych se do Česka nestěhoval. Říkal, že je velice obtížné si zvykat na novou zemi, opustit přátele, pochopit novou kulturu, naučit se jazyk a tak dále. Měl pravdu, bylo to skutečně hodně náročné, ale stálo to za to. I když česky stále příliš nemluvím. Před vstupem do firmy Mattoni 1873, respektive tehdy Karlovarské minerální vody, měl můj otec v Itálii jinou společnost na výrobu minerálek. Když se rozhodl ji prodat, mrzelo mě to. Myslím si, že tehdy udělal chybu. A když vybudoval další firmu na minerálky, nechtěl jsem, aby podobnou chybu udělal znovu. Proto jsem za ním šel do Česka, abych Mattoni přebral a udržel v rodině. Rodinná rada byla tehdy v určitý moment spíše pro to, aby se Mattoni prodala. Musel jsem tvrdě bojovat o to, aby se to nestalo. Nakonec se mi podařilo přesvědčit ostatní, že bude výhodnější firmu si nechat a dál ji rozvíjet.
Když jste přišel do Česka, překvapilo vás něco na naší nátuře?
V jedné věci jsou Italové a Češi velice odlišní a stále s tím mám potíže. Češi přemýšlí, co řeknou, a jejich řeč je potom strukturovaná, má jasný začátek, průběh a cíl. V Itálii jsme zvyklí přeskakovat z jednoho tématu na druhé, přecházet na další souvislosti, skákat lidem do řeči. To musí být pro člověka, který na to není zvyklý, velice zmatené. Další rozdíl mezi Čechy a Italy je v tom, že my prostě řekneme, jestli souhlasíme, nebo nesouhlasíme, jestli jsme šťastní, nebo ne. Tady to je často jiné. Na začátku jsem ale o Česku moc nevěděl, takže jsem neuměl reagovat a komunikovat patřičným způsobem. To už se změnilo a mám tuto zemi opravdu rád.
Před rokem a půl jste firmu přejmenovali z Karlovarské minerální vody na Mattoni 1873. Proč?
Centrála firmy se přestěhovala z Karlových Varů do Prahy už v roce 2006. Dlouho jsme byli v Praze 1 na Mariánském náměstí a v roce 2018 jsme se přestěhovali na Palmovku v Praze 8. Tehdy jsme koupili PepsiCo a rozhodli jsme se, že sestěhujeme týmy obou společností pod jednu střechu. Jako vhodné, a z pohledu obou týmů férové, místo pro centrálu jsme vybrali lokalitu, která je uprostřed mezi Prahou 1 a Prahou 9, kde má továrnu PepsiCo. Po této akvizici jsme se vzhledem ke spojení dvou velkých celků stali něčím novým a nejlepším způsobem, jak to říct světu, byla změna názvu.
Jste většinovým majitelem Mattoni 1873 a vaše sestra je menšinovým spolumajitelem. Vlastní nějaký podíl stále i váš otec?
Je rodinnou tradicí vyřešit dědictví ještě za života, aby později nedošlo ke konfliktu. Můj otec již nevlastní akcie, je ale stále prezidentem a členem správní rady a velká rozhodnutí se dějí i s jeho souhlasem.
Mattoni vlastníte přes nizozemskou společnost Trentop Investments B.V. Proč?
Tato společnost je zaregistrovaná v Nizozemsku, ale je to daňový rezident v Česku. Tento hybridní model vychází z minulosti, kdy bylo běžné, že holdingy měly sídlo off‑shore, v našem případě v Nizozemských Antilách. Když jsem se stal hlavním vlastníkem Mattoni, tento off‑shore model jsem zrušil a přesunul sídlo do Nizozemska. Pak po pár letech jsem přesunul i místo daňové rezidence a to je ve vztahu k Česku podstatné.
Když si člověk chce dát občas limonádu, proč ne? Říkám, že není špatná nebo dobrá strava, ale jsou špatné a dobré návyky.
V posledních letech jste provedli několik velkých akvizic – v roce 2018 jste koupili podniky PepsiCo v Česku, na Slovensku a v Maďarsku a v roce 2019 velkou srbskou nápojovou firmu Knjaz Miloš. Kolik peněz jste vynaložili za poslední tři roky na akvizice?
Utratili jsme za ně přes 10 miliard korun.
PepsiCo vyrábí hlavně sladké nápoje. Není v současnosti trendem spíš ústup od nezdravých produktů?
Máte pravdu, lidé se stále více zaměřují na zdravou stravu. Na druhou stranu když si člověk chce dát občas limonádu, proč ne? To nikoho nezabije. Pokud ale člověk pije jen sladké limonády, není to dobře. Mou filozofií je nabídnout zákazníkům to, co jim chutná. Říkám, že není špatná nebo dobrá strava, ale jsou špatné a dobré návyky. Přirovnal bych to k tomu, že když vám babička upeče chutný, ale nepříliš zdravý koláč, není na tom nic špatného. Koláč si dáte, ale pokud máte zodpovědný vztah ke svému zdraví, nesníte jej každý den celý. Jde hlavně o to, jak často si sladké pití dopřejete a jak řídíte příjem kalorií. Myslím, že naše portfolio je v tomto vyvážené.
Přesto když už je společenským trendem stravovat se zdravěji, není tedy pravděpodobné, že se budou tržby PepsiCo spíše snižovat, protože lidé budou pít zdravější nápoje?
Sladké nápoje mají stále více verzí bez cukru, PepsiCo má také plán snižování kalorií ve svých nápojích a její tržby rostou.
S PepsiCo jste získali i distribuci chipsů, také vlastníte firmu na výrobu baget a prodejní automaty Very Goodies. Nepůjdete teď víc do jídla?
Před mnoha lety jsme uvažovali, kam jít dál, a dospěli jsme k závěru, že máme dvě hlavní možnosti. Buď budeme pokračovat v oboru, ve kterém se nám daří, tedy nápojích, a rozšiřovat tento byznys geograficky. Nebo si vybereme země, v nichž máme velké byznysové zkušenosti, a budeme v nich expandovat do dalších kategorií potravinářství. Řekli jsme si, že se rozhodneme podle toho, jaké příležitosti k expanzi přijdou. Nakonec přišla příležitost kupovat další nápojářské firmy v zahraničí i v Česku. Zůstali jsme tedy nápojářskou společností a expandujeme geograficky.
Podnikáte v osmi zemích střední a východní Evropy, od ledna rozšíříte své aktivity v Rakousku o distribuci nealkoholických nápojů PepsiCo. Kam půjdete dál?
Zatím připravujeme strategický plán na příštích pět let, aniž bychom plánovali akvizice. Půjdeme spíš cestou organického růstu, a co se týče expanze, nyní chvilku zvolníme. Ale pokud přijde příležitost, můžu změnit plány velice rychle. Pak bych chtěl expandovat spíše v blízkosti našich současných trhů, nejspíš na východ. Má to mnoho důvodů. Jedním je snadnější logistika, dalším je kulturní provázanost. Je jednodušší expandovat do zemí, které jsou kulturně bližší trhům, které už známe.
Co se týče expanze, nyní chvilku zvolníme. Ale pokud přijde příležitost, můžu změnit plány velice rychle.
Obrat skupiny Mattoni 1873 se loni kvůli pandemii snížil o necelá tři procenta na 15 miliard korun a zisk před zdaněním, úroky a odpisy EBITDA se zvýšil o 12 procent. Jak vypadá letošní rok?
Tento rok naše prodeje pěkně rostou a to samé platí pro ziskovost. Zatím to vypadá, že porosteme dvouciferným tempem.
U kterých typů nápojů se vám nyní nejvíc daří zvyšovat prodeje?
Stále obecně rostou prodeje minerálních vod. To je součástí trendu, kdy lidé preferují zdravější stravu. V oblasti limonád se zvyšuje zájem o varianty bez cukru. A stále populárnější jsou nealkoholická ochucená piva. Také se zvyšuje poptávka po energetických nápojích. Kromě Srbska se na ně příliš nezaměřujeme, ale obecně vidím, že to je rostoucí kategorie. Pokud bychom se bavili o obalech, pak jsou velice úspěšné prodeje nápojů v plechovkách. Stoupá také obliba skleněných lahví, které nyní zavedeme v nové vratné variantě určené pro maloobchod.
Vedle vratných skleněných lahví zkoušíte zavádět i zálohované PET lahve a plechovky. Prodáváte je přes e‑shop Košík.cz, kde zálohované PET lahve preferuje před nevratnou variantou 70 procent lidí. Ukazuje to všechno na rostoucí zájem lidí o udržitelnost a ekologii?
Ano, zájem o udržitelnost se zvyšuje, ale je to komplexnější otázka. Například vyšší zájem o nápoje v plechovkách není znamením rostoucího zájmu o udržitelnost. Výroba z plechu není příliš ekologická, určitě to není udržitelnější produkce než v případě PET lahví. I plechovky se sice recyklují, ale jejich sběr je daleko slabší než u plastů. Výroba plechovek také vyžaduje více energie. Myslím si, že lidé si oblíbili plechovky spíše proto, že to je praktické balení. Navíc v domácnostech se nyní spotřebovává víc piva v plechovkách na úkor vratných lahví, což také není krokem k vyšší udržitelnosti. To by se samozřejmě změnilo, kdybychom dokázali plechovky účinně recyklovat zase do nových plechovek.
Pod vaši skupinu patří vedle minerálek Mattoni a Pepsi Coly také třeba Dobrá voda, Poděbradka, Magnesia, Aquila, Hanácká kyselka a mnoho dalších. Jaký máte podíl na trhu nealkoholických nápojů?
Náš podíl na tomto trhu se v Česku pohybuje mezi 30 a 40 procenty. Jsme v tomto oboru jednička v Česku, i pokud bychom se podívali na střední Evropu jako na skupinu Česko, Slovensko, Maďarsko a Rakousko.
Od loňska máte vlastní e‑shop. Jaký podíl zboží přes něj prodáte?
Zatím je naprosto minimální, ale roste. Tento projekt jsme rozjeli během covidu, abychom dostali naše výrobky rychle k zákazníkům, protože v některých e‑shopech byly na začátku pandemie limity na množství odebraného zboží a některé kamenné obchody byly často vyprodané.
Narodil se v italské Padově a v šesti letech se s rodiči přestěhoval do Švýcarska. Studoval potravinářské strojírenství, vysokou školu ale nedokončil. Začínal v rodinné firmě na výrobu cukrovinek. V roce 2003 se přestěhoval do Česka, kde začal pracovat pro firmu svého otce Antonia Pasqualeho Karlovarské minerální vody, která se před rokem a půl přejmenovala na Mattoni 1873. V roce 2007 se stal jejím ředitelem a v současnosti je i majoritním majitelem.
Máte nějaký cíl, jakého podílu na celkových tržbách má prodej přes e‑shop dosáhnout?
Naším prvním cílem je, aby byl e‑shop finančně soběstačný, protože ze začátku to tak samozřejmě není. Budeme do e‑shopu i dál investovat a rozšíříme ho také do dalších zemí. A pokud uvidíme, že si tuto variantu prodeje zákazníci oblíbí, budeme na rozšiřování pracovat i dál.
Nyní se zdražuje řada vstupů, jako jsou ceny materiálů, přepravy, skladování i energií. Jak to dopadne na ceny vašich produktů?
Zatím nezdražujeme, ale inflace se zvyšuje a podle všeho půjdou ceny řady vstupů dál výrazně nahoru, takže příští rok určitě ceny zvýšíme. To plánují ale i výrobci v jiných kategoriích na trhu.
Ve spolupráci s Košík.cz jste zavedli zmíněný systém vratných PET lahví. Budete jej rozšiřovat?
Spolupráce s Košík.cz je pilotní projekt, který měl ukázat, jestli tento systém funguje a jestli lidem dává smysl. A ukazuje se, že ano. Náš plán je zavést zálohované PET lahve a plechovky na celém trhu. Přistupuje k tomu stále více zemí, od příštího roku například Slovensko. V Česku o tom diskutujeme s řadou firem včetně výrobců lahví a nápojů. Aby to fungovalo dobře, musí být systém vratných PET lahví celoplošný a povinný.
Kolik vás systém oběhu PET lahví stojí?
Tento systém je ekonomicky soběstačný, pokud funguje plošně. Pak to dává smysl. Náš pilotní projekt samozřejmě profitabilní není.
Vytvořili jste celý cirkulární systém, kdy se vrácené PET lahve přemění na nové s 80procentním podílem recyklovaného PET. Recyklace se ale provádí v Německu. Proč?
Dosud v Česku neexistovala společnost, která by měla potravinářskou certifikaci na recyklaci starých PET lahví na nové, ale nyní bude mít jihomoravská firma rPET InWaste první takovou továrnu. Už je v testovacím provozu.
Ani loňská novela odpadové legislativy v Česku systém vratných plastových lahví nezavedla. Za jakých okolností se může zvýšit ochota politiků přistoupit na celoplošný systém zálohování PET lahví?
Lidé jsou zvyklí používat vratné lahve na pivo, nedělá jim to problém a podporují i systém vratných lahví z dalších materiálů. Nechápu, proč tento systém u nás stále neexistuje. Myslím si, že volby toto změní, protože vidím, že většina politických stran zavádění vratného systému nyní také podporuje. Jsem proto optimista a věřím, že po volbách se to může změnit.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
