U daní v uplynulých 30 letech více než sliby politiků hrály roli ekonomický růst a krize

Stanovení podoby a výše daní je jedním z klíčových úkolů politiky. A znakem, který více než sto let odlišuje pravici od levice. Zatímco konzervativci a liberálové daně tlačí dolů, aby lidem i firmám zůstaly peníze na výdaje podle jejich vlastního uvážení, socialisté požadují vyšší odvody, protože chtějí mít dostatek prostředků na sociální politiku. Sliby, jak se daně změní, proto obsahují programy všech politických stran a každá vláda v Česku se je snaží uvést do praxe.

Jak se daně za uplynulých 30 let v Česku proměňovaly, ukáže první díl předvolebního seriálu týdeníku Ekonom o vlivu politiky na chod hospodářského života. Vedle daní se v dalších dílech podíváme na ekonomický růst, podmínky pro podnikání a podobu penzijního systému. Současně se seriál pokusí odpovědět na otázku, do jaké míry zůstává pravolevé dělítko v platnosti a jakou roli vedle něj hraje například hospodářský cyklus. Nebo fakt, že kabinety v Česku bývají až na výjimky koaliční a že nemohou fungovat bez kompromisů.

Opatrný postup

Pokud jde o peníze pro stát a rozsah přerozdělování, je klíčovým parametrem složená daňová kvóta. Ta porovnává výši vybraných přímých a nepřímých daní a odvodů na sociální a zdravotní pojištění s velikostí hrubého domácího produktu. Přičemž důležitá není pouze výše sazeb, ale rovněž schopnost úřadů daně řádně vybrat.

Pokles daní z jejich enormní předlistopadové úrovně nebyl přímočarý a připomíná houpačku. K jejich největšímu snížení došlo hned za první transformační vlády Václava Klause, kdy mezi lety 1993 a 1996 podle dat OECD míra zdanění klesla z 37,1 na 33,4 procenta. A o další procento do roku 1998, kdy padl Klausův druhý kabinet. Situaci usnadňovaly peníze z privatizace, přesto premiér odmítl tlak části pravice a liberálních ekonomů na ještě rychlejší snižování daní s tím, že nevidí možnost, jak adekvátně snižovat rozpočtové výdaje.

Za koaliční vlády sestavené sociálním demokratem Vladimírem Špidlou odvody pro stát opět rostly. Vyšší zátěž ovšem souvisela i s nutností získat prostředky na úhradu škod po katastrofálních záplavách v roce 2002. Na konci éry politické dominance ČSSD, za premiéra Jiřího Paroubka, daňová kvóta navzdory rostoucím sociálním výdajům zase klesala – umožnil to růst ekonomiky až o sedm procent.

Výrazné snížení daní naplánovala koaliční vláda Mirka Topolánka vedená ODS. Po vzoru americké reagonomiky chtěla stimulovat spotřebu a investice a roztočit byznys do vyšších obrátek. Mezi lety 2008 a 2009 celkové zatížení skokově kleslo o 2,4 procentního bodu. S nástupem světové finanční krize ovšem nastal zvrat. Rozpočtové deficity donutily zvednout sníženou sazbu daně z přidané hodnoty a daně rostly i za úřednického kabinetu Jana Fischera a premiéra Petra Nečase z ODS.

Až hospodářské oživení, s nímž se potkala vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) v roce 2014, vedlo k poklesu míry zdanění. Tato éra ale skončila. Po nástupu ANO 2011 do čela kabinetu zase rostlo, a to až do letoška, kdy Andrej Babiš s podporou ODS prosadil snížení daní.

Často obrácené role

Složená daňová kvóta je ale obecným ukazatelem, který nedává představu, jak daně dopadají na jednotlivé skupiny obyvatelstva.

Pro vlastníky akcií je klíčové zdanění příjmů z dividend. To bylo v transformačních dobách nastaveno na 25 procent, od roku 2001 se snížilo na 15 procent. Tedy paradoxně za levicového kabinetu Miloše Zemana, i když za tlaku ODS, která ho nechávala vládnout prostřednictvím opoziční smlouvy. Tato sazba přes loňský pokus Pirátů na její zvýšení platí dodnes.

Infografika: U daní v uplynulých 30 letech více než sliby politiků hrály roli ekonomický růst a krize

Zvětšit přes celé okno

Rovněž daň z příjmů firem klesala bez ohledu na to, zda zrovna byla u moci pravice, či sociální demokracie. Argumentem nebyla ani tak ideologie, jako spíš ekonomický růst. Po odeznění transformace totiž nejvíce klesla v době, kdy české hospodářství běželo na plné obrátky, v letech 2001 až 2008. Z 31 spadla na 21 procent za premiérů Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka. Doprovodným vysvětlením byl zájem přilákat do Česka nízkými sazbami nadnárodní firmy. A k tomu i fakt, že koaličním partnerem ČSSD tehdy byla liberální Unie svobody, která měla snižování daní v programu.

Bez ohledu na politickou reprezentaci šla dolů rovněž horní sazba daně z příjmů fyzických osob. Z původních 47 procent klesla na 32 procent v roce 2000. K jejímu nejrychlejšímu poklesu tedy opět nedošlo za Klausových kabinetů, ale v éře premiéra Miloše Zemana.

Radikální skok přinesla rovná daň zavedená kabinetem, v jehož čele stál Mirek Topolánek z ODS. V roce 2008 se horní sazba daně z příjmů fyzických osob skokově snížila o třetinu, což přineslo omezení daňové progrese, solidarity bohatých s chudými. Došlo také ke snížení odvodů středním vrstvám. Celkový pokles příjmů státního rozpočtu – o tři procentní body se snížila i korporátní daň – podle dobových odhadů dosáhl 70 až 80 miliard korun.

Přesto se jednalo o mírnější daňovou revoluci, než ODS původně navrhovala. Ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) v obavě o rozpočet prosadil, aby se volební slib, že rovná daň z příjmů fyzických osob bude jen 15 procent, „změkčil“. Slíbených 15 procent se počítalo z nově vytvořené superhrubé mzdy. Což podle původní praxe odpovídalo 20 procentům.

DPH u potravin byla na počátku transformace nastavena na pět procent. Nakonec v roce 2013 vyskočila na 15 procent.

Letos, po úpravě prosazené ve spolupráci ANO 2011 a ODS, se rovná daň rozpadla na dvě sazby. Většina populace ji platí o čtvrtinu nižší než dřív, ve výši 15 procent z obnovené hrubé mzdy. Druhá sazba stanovená na 23 procent nahradila o něco vyšší solidární přirážku a zatěžuje výdělky nad čtyřnásobkem průměrné mzdy.

Pro lidi s nižšími příjmy jsou klíčové ceny potravin a ty ovlivňuje na ně uvalená daň z přidané hodnoty, její snížená sazba. DPH byla nastavena na počátku transformace na pět procent, růst začala v roce 2008, kdy vyskočila na osm procent a stoupala dál za recese v následujících letech. Nakonec v roce 2013 až na 15 procent, kdy se tak z rozhodnutí pravicových vlád doplňoval schodkový rozpočet. Levice po příchodu k moci tuto sazbu ponechala, ačkoliv alespoň léky přeřadila pod nové desetiprocentní zdanění.

Výši spotřební daně z cigaret a alkoholu měla do jisté míry v rukou Evropská unie – ta v rámci harmonizace totiž stanovuje jejich minima. Rostoucí výnosy jsou však vítanou pomocí pro mimořádné veřejné výdaje. Zejména v době přírodních pohrom a ekonomických potíží.

Rozhodující byl růst

Jaké je tedy shrnutí? Výše zdanění klesala z vysoké předlistopadové úrovně zejména za transformace do roku 1998. Rostoucí sociální výdaje tento trend zastavily. Od počátku 21. století se daňová kvóta snižovala především v době ekonomického růstu, který měl nakonec větší význam než politické sliby. Což znamenalo, že daně pro bohaté klesaly i za levicových vlád a naopak pravice – kvůli hospodářským potížím v důsledku světové finanční krize v roce 2008 a domácí recese – musela daňové sazby zvyšovat.

Snižování daní po roce 2014 donedávna brzdila štědrá sociální politika kabinetů Bohuslava Sobotky i Andreje Babiše. Letos složená daňová kvóta díky snížení daně z příjmů fyzických osob o čtvrtinu, které prosadily ANO 2011 a ODS, klesne. Podle odhadu resortu financí dokonce až k 32 procentům. Jednak jde o úlevu za ztráty utrpěné v důsledku covidové epidemie a současně o předvolební dárek.

Možné to nicméně je pouze díky deficitnímu rozpočtu, kdy letošní schodek překročí 400 miliard korun. Rostoucí zadlužení, státní dluh letos přesáhne 2,5 bilionu korun, přitom naznačuje, že v příštích letech půjdou daně opět nahoru. Tím spíše, že stárnutí populace, jak varuje šéfka Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová, povede k vyšším výdajům na penze a na zdravotní péči.

Politické strany před říjnovými volbami do Poslanecké sněmovny sliby ohledně daní nešetří. Andrej Babiš a jeho ANO 2011 tvrdí, že je do roku 2025 nezvýší, koalice ODS, lidovců a TOP 09 dokonce věří, že daně bude možné snižovat, a to včetně sociálních odvodů podniků. Vyšší zdanění – zejména majetných – naopak ve svých programech mají Piráti, sociální demokraté a komunisté.