Horká letní noc z 11. na 12. července roku 2018 byla dramatická. Sněmovna tehdy po nekonečném osmiměsíčním vládním provizoriu hlasovala o důvěře pro druhý, současný kabinet Andreje Babiše a leckdo tvrdil, premiérem počínaje a opozicí konče, že nastává éra velkých změn. A že Česko za tři roky při dalších volbách nepoznáme.
Ta doba je zde a s ní i vystřízlivění. Odmyslíme‑li si tragické dopady koronavirové pandemie, země přešlapuje na místě. Oproti nejčernějším očekáváním vláda nenastolila diktaturu. Nezrušila Senát ani nezavedla většinový volební systém nebo celostátní plebiscity, s čímž Babiš původně žongloval. Uznejme, že 12. červenec 2018 se nestal pohřbem polistopadové svobody ani začátkem české „druhé republiky“, jak mnozí varovali. Spíš než právním státem jsme sice zprivatizovanou a ohnutou demokracií, ale pořád je cesty zpět.
Víte, že…
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod
- nezobrazují se jim reklamy
- mohou odemknout obsah kamarádům
- mohou prohlížet online archiv