Když šel po ulici, nikdo ze spoluobčanů jeho tvář nepoznával. Zato stačilo nadhodit formulku "nejbohatší Čech" a kdekomu hned naskočilo pokračování zavedeného sloganu − Petr Kellner. I tahle zvláštnost českého polistopadového kapitalismu je od soboty minulostí: šestapadesátiletý zakladatel a majoritní vlastník skupiny PPF tragicky zahynul při pádu vrtulníku v horách na Aljašce.
Bezesporu platí, že Kellner byl v tuzemském byznysu podobným úkazem jako třeba v muzice Karel Gott. Představoval úspěšný koktejl talentu, štěstí, profesionality i symbiózy s mocí, jakkoli si na rozdíl od slavíka důsledně střežil soukromí. A vtipkovalo-li se svého času, že na Gustáva Husáka se bude jednou vzpomínat jako na nevýznamného vládce v Gottově éře, pak by se i prezidentování Václava Klause a Miloše Zemana dalo brát jako pouhá asistence sílícímu vlivu Kellnerova impéria. Kellner byl výjimečný. V době, kdy i většině zkušených manažerů srazilo vaz zdivočelé tunelářské prostředí "devadesátek", značka PPF v čele s neznámým mladíkem stoupala, rostla a přežila. Pro Klausovu privatizaci "českou cestou" se stala stejnou výkladní skříní, jako je mladoboleslavská Škodovka pýchou metody prodeje firem zahraničním vlastníkům.
Jenže dlouhodobě veleúspěšná investorská skupina PPF se postupně stala i jakýmsi "zamlčeným podmětem" polistopadových vlád a hradních pánů: dokázala podle svých potřeb tiše ohýbat jejich vnitřní i zahraniční politiku. Smrtí tvůrce skupiny tak vlastně končí jedna etapa v životě Česka.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jan Štětka
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



