Když šel po ulici, nikdo ze spoluobčanů jeho tvář nepoznával. Zato stačilo nadhodit formulku "nejbohatší Čech" a kdekomu hned naskočilo pokračování zavedeného sloganu − Petr Kellner. I tahle zvláštnost českého polistopadového kapitalismu je od soboty minulostí: šestapadesátiletý zakladatel a majoritní vlastník skupiny PPF tragicky zahynul při pádu vrtulníku v horách na Aljašce.
Bezesporu platí, že Kellner byl v tuzemském byznysu podobným úkazem jako třeba v muzice Karel Gott. Představoval úspěšný koktejl talentu, štěstí, profesionality i symbiózy s mocí, jakkoli si na rozdíl od slavíka důsledně střežil soukromí. A vtipkovalo-li se svého času, že na Gustáva Husáka se bude jednou vzpomínat jako na nevýznamného vládce v Gottově éře, pak by se i prezidentování Václava Klause a Miloše Zemana dalo brát jako pouhá asistence sílícímu vlivu Kellnerova impéria. Kellner byl výjimečný. V době, kdy i většině zkušených manažerů srazilo vaz zdivočelé tunelářské prostředí "devadesátek", značka PPF v čele s neznámým mladíkem stoupala, rostla a přežila. Pro Klausovu privatizaci "českou cestou" se stala stejnou výkladní skříní, jako je mladoboleslavská Škodovka pýchou metody prodeje firem zahraničním vlastníkům.
Jenže dlouhodobě veleúspěšná investorská skupina PPF se postupně stala i jakýmsi "zamlčeným podmětem" polistopadových vlád a hradních pánů: dokázala podle svých potřeb tiše ohýbat jejich vnitřní i zahraniční politiku. Smrtí tvůrce skupiny tak vlastně končí jedna etapa v životě Česka.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později