Sexuální napětí v práci zvyšuje výkon, éra nezřízených hrátek už ale skončila, říká sexuoložka Laura Janáčková

Navzdory obecné radě "co je v domě, není pro mě" má sexuální zkušenost z pracoviště každý třetí zaměstnanec. Nebýt ovšem sexuálního napětí mezi muži a ženami, přišli bychom možná až o polovinu pracovního výkonu, myslí si sexuoložka Laura Janáčková. Muži se před ženami vytahují, jejich sebevědomí roste s pracovním výkonem. I ženy jsou díky přitažlivosti kolegů víc motivované k práci, vysvětluje Laura Janáčková vliv milostných záležitostí na produktivitu práce. Na druhou stranu, když vztah končí, produktivita zainteresovaných naopak klesá. Firmy podle Janáčkové se snaží regulovat intimní vztahy na pracovišti především proto, aby byly schopné lidi efektivně řídit. "Těžko by se pak pracovalo s autoritou," shrnuje sexuoložka, podle níž se příliš probírá, kdo, kde, s kým a jak co sexuálního na pracovišti prováděl, ale málo se mluví o tom, kolik kvalitních vztahů tam vzniká. V Česku chybí též kvalitní osvěta v tom, jak se chovat v situacích, kdy lidé čelí sexuálnímu obtěžování. Chybí v rodinách a ve školách, ale mohou s ní pomoci i zaměstnavatelé.

Jak často se v Česku stává, že mají kolegové milostný poměr? Co říkají odborné studie?

Poslední větší výzkum na toto téma prováděla firma STEM/MARK už před lety. Zkušenost se sexem na pracovišti uvádělo 33,5 procenta mužů a 28,9 procenta žen. Z těch, kteří se přiznali, uvádělo přibližně osmdesát procent sexuální aktivitu se stejně postaveným spolupracovníkem nebo spolupracovnicí. Ve zbylých dvaceti procentech uváděly sex s nadřízeným převážně ženy. U mužů mírně převažoval sex s podřízenou.

Jak je to s intimními vztahy v práci nyní, jak se změnily s pandemií covidu?

Do těch mileneckých − tajených, kde se jedná o nevěru, zasáhla tvrdě. Změnil se totiž styl práce − nejezdí se na služební cesty, mimomanželské osobní setkávání není už tak jednoduché. Covid zavřel muže doma, byli tam pod kontrolou manželek a nemohli si s milenkami ani moc psát. Milenky najednou prohlédly: zjistily, že je pro muže vždy přednější rodina. Jak byly osamocené, začaly na muže tlačit. Někde došlo k rozchodům, někde až k takové krizi, že si milenky posteskly na muže u jejich manželek. V první vlně jsem viděla mnoho otevřených válek a během léta jich ještě přibylo. Ordinace jsou teď plné, řešíme jeden rozvod za druhým.

Co očekávají od sexu v práci muži a co ženy?

Muži častěji jen sex, ženy zase víc aspirují na vztah a lásku. Mít mimomanželský poměr není minoritní záležitost. Nejnovější výzkumy ukazují, že se k němu přiznává až 37 procent mužů.

Příliš často se probírá, kdo, kde, s kým a jakým bizarním způsobem v práci spal. Málokdy se ovšem mluví o tom, jak na pracovišti vznikají dlouhodobé vztahy.

Nepřesunula se aspoň část vztahů do on-line prostředí?

Ano, tam, kde milenecké vztahy vydržely, nezbývá než ve větší míře využívat on-line komunikaci. Lidé se víc zaměřují na různé typy virtuálního sexu − sexting (posílání textového, fotografického, audio- a videoobsahu se sexuálním podtextem − pozn. red.), sex ve virtuálním prostoru nebo sex po telefonu. Výzkumy ukazují, že na jaře, v době prvních opatření v souvislosti s covidem, stoupla sledovanost pornografie přibližně o devět procent.

Co se bude dít, až se lidé vrátí zpět do kanceláří? Nerozkvete sex v práci znovu, ještě ve větší míře?

Myslím si, že ne. Tím neříkám, že sexuální aktivity mezi spolupracovníky zaniknou, ale éra nevázaných hrátek přímo na pracovišti už skončila. Navíc je stále pod větším drobnohledem. V mnoha případech asi v důsledku krize dojde k personálním změnám ve firmách, což přirozeně ovlivní i vztahy.

Mnoho lidí pracuje v on-line prostředí, chybí tam ale neverbální signály, může vznikat víc nedorozumění. Lidé se navíc přes internet sbližují často rychleji. Nedělá to víc zmatků ve vztazích mezi lidmi na pracovišti?

Při navazování partnerských i sexuálních vztahů je nakonec vždy rozhodující osobní kontakt. Jsme odpradávna zvyklí odečítat emoce z gest, pohledů a mimiky. On-line komunikace nám neumožňuje sledovat celou škálu neverbálních projevů, a to vůbec nemluvím o dalších smyslech, které ovlivňují sexuální volbu, třeba pohled, vůně, dotyk. Na první pohled by se zdálo, že navazování vztahů přes on-line je rychlejší a přímější. Ale tohle urychlení vztahů následuje většinou jejich rychlé ukončení.

V práci trávíme hodně času, není to právě jedno z míst, kde se nejvíc tvoří vztahy?

Jednoznačně nejvíc vztahů vzniká na internetu. Pracovní prostředí je ale pro vznik vztahů také zásadní. Jednak proto, že si ženy vybírají muže podle toho, jak je výkonný a jak by ji dokázal zabezpečit − tudíž se dívají po jejich pozicích, čím vyšší a zajímavější postavení, tím atraktivnější muž je. Jednak i kvůli času. Práce dnes nekončí ve čtyři odpoledne, kvůli tlaku na výkon tam lidé zůstávají déle a to zásadně zmenšuje prostor na jiné, mimopracovní aktivity.

Člověk je tvor sexuální od narození až do smrti. Nemá na sobě vypínač, který by ho zbavil při příchodu do práce myšlenek na sex.

Jak sexuální napětí a vztahy kolegů ovlivňují produktivitu práce?

Sexuální napětí mezi muži a ženami je naprosto přirozené, a pokud by neexistovalo, přišli bychom tak možná o polovinu motivace k pracovnímu výkonu. Muži se před ženami vytahují, jejich sebevědomí roste s pracovním výkonem. Proto se u nich během avantýr produktivita zvyšuje. Na začátku vztahu jsou víc motivované přirozeně i ženy. Ovšem pokud má sex s podřízenou kolegyní majitel firmy, produktivitu si tak může nepřímo snižovat, protože jí − logicky − vychází víc vstříc a dostane od ní tedy nakonec menší výkony. Nižší produktivita se dá očekávat i v případě, když spolu pracují již etablovaní partneři, protože k sobě jsou tolerantnější. A když dojde na rozkoly či rozchod, produktivita hodně klesá.

Firmy sice sbližování kolegů zakázat nemohou, ale snaží se tomu alespoň nastavit nejrůznější pravidla.

Dělají to hlavně velké firmy, které mají pro vztahy mezi zaměstnanci směrnice nebo vyhlášky. Pod společenským tlakem se snaží regulovat počty mužů a žen a dělají audity genderové rovnosti. Někdy mě na taková školení a přednášky zvou, ale nejsem na tato témata ten správný odborník. Sleduji totiž spíš rozdílnost mužů a žen.

Co firmám na sbližování vlastně nejvíc vadí? Proč vztahy regulují?

Bojí se, že by intimních vztahů bylo příliš. Pak by nebylo možné společnost dobře řídit, například by se těžko pracovalo z pozice autority. Vznik takových vztahů rovněž vzbuzuje reakce u okolí, zaměstnanci to mezi sebou probírají, vytváří se různé koalice, namísto toho, aby lidé v klidu pracovali. Ale i když to firmy regulují, prakticky to není možné odstranit. Člověk je tvor sexuální od narození až do smrti. Nemá na sobě vypínač, který by ho zbavil při příchodu do práce myšlenek na sex. U mužů, kteří si ženy vybírají jedině a pouze podle atraktivity, je to rychlé − je to otázka vteřin. Když muž potká ženu, stačí mu tři sekundy na zhodnocení: s tou chci spát, s tou ne, s tou rozhodně ne. Žena si to zhodnotí pomaleji na základě parametrů, které jsou nejvíce vidět právě v práci: chce v zásadě muže s dobrým výkonem a postavením, který ji zabezpečí.

Jak to mají homosexuální muži a ženy?

Co se týče výběru partnera, mají to podle výzkumů homosexuální muži stejně jako ti heterosexuální − vybírají především podle atraktivity. A i u homosexuálních žen je stejné jako u těch heterosexuálních − kladou důraz na zdroje ženy a ochoty se o ně podělit.

Laura Janáčková

Je sice známá především jako sexuoložka a autorka knih o vztazích mezi muži a ženami, stejnou měrou se ale věnuje i psychologické podpoře onkologických pacientů. Je docentkou klinické psychologie Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, zakladatelkou Institutu partnerských vztahů a prorektorkou Vysoké školy aplikované psychologie.

Jak moc firmy intimní vztahy kolegů řeší?

Sex na pracovišti je zvláště po kampani #MeToo něco jako Columbova manželka. Každý o něm slyšel, ale nikdo jej neviděl. Sexuální chování může být oboustranně opětované, nebo jednostranné − druhou stranou neakceptované. O souhlasném se nemluví a nesouhlasné je potlačováno formou zákonů a nařízení.

Pojďme k těm nepříjemným případům. Pro ty, kteří takovou nabídku dostali, je to mnohdy velký problém, se kterým si nevědí rady. Jak mohou zaměstnavatelé lidem v těchto situacích pomoci? Existuje nějaký paušální návod?

Obecný neexistuje. Psycholog dělá většinou krizovou intervenci, která se přizpůsobuje individuální situaci a osobě. Součástí kurzů a workshopů na pracovišti by mělo být posilování sebevědomí, uvědomění si vlastní hodnoty a s tím související komunikační dovednosti. Tato témata by měla být součástí sexuální výchovy a školního vzdělávání.

A když tyto dovednosti dotyčný nemá a se situací si neumí poradit? Co má třeba udělat žena, když od kolegy dostane fotku penisu? Ženy bývají vyděšené, zmatené, stydí se, bojí, hledají vlastní vinu.

Je nutné se umět bránit již v počátcích takového počínání. Pokud sami neuspějeme, situaci řeší zaměstnavatel podle svých regulí. Pokud něco nechci, je nejjednodušší to jasně a srozumitelně říct. Nejlépe krátkou oznamovací větou či jasným "ne". Řiďte se svým pocitem. Vždy máme na výběr. Někdy stačí nereagovat, jindy se může člověk ohradit, a když se to opakuje či ho to uráží, může vyhledat pomoc. Patřím k ženám, které kvůli své profesi dostaly tolik obrázků penisů, že bych si s nimi mohla vytapetovat ložnici. Odpověďmi na ně však energii neplýtvám.

Proč takové fotky muži ženám posílají? I v případě, že spolu ještě nic nemají… A dělají to i ženy?

Na to existuje několik studií. Jedna uvádí, že takovou fotku ženě poslala polovina mužů. Polovina z té poloviny pak zaslala fotku neznámé ženě. Proč? Podle zjištění průzkumu většina mužů doufá, že žena na oplátku pošle fotografii svého genitálu. Výzkum též ukázal, že se třetinou žen, kterým muži zaslali obrázek, měli následně sex. To by vysvětlovalo, proč muži fotky zasílají − doufají v navázání sexuálního kontaktu. U žen jsem uvedený jev nezaznamenala.

Sexuálním návrhům, které člověk nechce přijmout, je nutné se bránit hned v počátku. Někdy stačí srozumitelné "ne".

O čem se v oblasti intimních vztahů v práci nemluví, a mělo by?

Paradoxně asi o spokojených dlouhotrvajících vztazích, které na pracovišti vznikly. Mám plno klientů, známých a přátel, kteří se na pracovišti poznali, mnohdy zde došlo i na první kontakty a dnes žijí v dlouhotrvajícím partnerském vztahu.

Na jakých pracovištích se sex odehrává nejčastěji? Čekala bych ho víc v kancelářích než v dílně.

Sex u "ponku" nebo u montážní linky je v pracovní době komplikovanější, protože mnohdy k němu nejsou podmínky, lidi ani čas. Naopak jsou profese a prostředí, kdy je příležitostí víc. Vždy však záleží na vynalézavosti. Divila byste se, jak dokážou být lidé kreativní, když jde o lásku. Osobně se nejčastěji setkávám s klienty kancelářských profesí, kteří řeší klasický model nadřízený a podřízená, často také trojúhelník manželka doma a kolegyně v práci. Tyto problémy se nevyhýbají ani ředitelům či majitelům společností.

Stojí-li někdo před situací, zda mít, nebo nemít sex na pracovišti, co byste mu poradila?

Stále platí: "Co je v domě, není pro mě". Když toto pravidlo člověk překračuje, musí si být vědom, že dříve či později přijdou problémy.