Nic neodhalí charakter a kvalitu tak dokonale jako pořádná krize. Platí to o vztazích, lidech, firmách nebo třeba státech. Poslední rok můžeme tohle strhávání masek sledovat v přímém přenosu a ten pohled je občas k nesnesení.

Nenarážím tím zdaleka jen na opakované selhávání současné vládní garnitury, které naprosto zřetelně dokládá, že politický marketing v boji proti viru prostě nezabírá. Problémy českého státu mají daleko hlubší kořeny. Zjednodušeně řečeno platí, že zatímco soukromý sektor v Česku může mnohdy směle konkurovat Západu, kvalita toho veřejného je bohužel prachbídná.

Jak zoufale neefektivní je vládnutí v Česku, dokládá tak základní věc, jakou je přijímání nových zákonů. Jejich množství v posledních letech sice utěšeně roste, mnohdy jsou ale nekvalitní, v praxi vůbec nefungují a nakonec přináší místo užitku jen mnohamiliardové ztráty.

Jak je to možné? Protože u nás vznikají zákony "od boku", protože si většinou dopředu neanalyzujeme, v čem mohou být vůbec užitečné, a protože zpětně nehodnotíme, jestli skutečně splnily svůj účel. A to je prosím již od roku 2007 součástí legislativního procesu takzvané systematické hodnocení dopadů regulace, které má přesně tuto funkci.

Víte, kolik návrhů zákonů prošlo předloni tímto hodnocením? Jen 40 procent. Víte, kolik jich prošlo hodnocením loni, kdy se v České republice přijalo nejvíc zákonů a vyhlášek za posledních 10 let? Necelá třetina. Vytváření nových právních norem tak připomíná střelbu naslepo. A skončí pravděpodobně také stejně. Místo cíle zasáhneme leda tak vlastní nohu.

Přeji pěkné čtení a pevné zdraví.

Související