Nerozdává úkoly, nedeleguje práci, nemá hlavní slovo, vzdává se nutnosti mít vize. Místo toho vytváří prostředí, ve kterém si každý zaměstnanec sám najde svůj úkol, propojuje lidi navzájem a miluje chyby. Tak definuje ideálního šéfa Jan Vlachynský, spolumajitel Baru, který neexistuje a několika dalších brněnských gastronomických podniků. Teď, v době koronavirové, kdy může své firmy provozovat jen "přes okénko", našel Vlachynský čas na to, aby shrnul svou teorii šéfovství, a to jak v podcastu Šéfové jsou kokoti, tak i stejnojmenné knize, která vyšla před dvěma týdny. "Já sám jsem tím největším kokotem. Protože jsem šéf. A šéfové jsou a navždy budou tou největší překážkou skvělé práce. Tyhle zásady jsem si sepsal, abych je pořád měl na očích a připomínaly mi, jak se jako šéf mám chovat a jak naopak ne," vysvětluje manažer, který se ve vedení zaměřuje na to, aby jako manažer upozadil svůj hlas a názor. Tím už nějakou dobu čeří vody na konferencích o leadershipu a také to předává v kurzech, jak vést gastronomický podnik.
Jiné vedení i jiné gastro
Vlachynský vede lidi od roku 2012, kdy založil první bar. Nyní má barů pět, jeden hotel a dalších několik aktivit pod hlavičkou Lidé z Baru, které s gastronomií souvisí. Celkem zaměstnává 150 lidí. Jeho manažerský styl je založený především na předání odpovědnosti a svobod zaměstnancům a piluje ho přibližně pět let. "Do té doby jsem všechny ty věci jako úkolování a dozorování, bombardování telefonáty normálně dělal," říká Vlachynský.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později