Nerozdává úkoly, nedeleguje práci, nemá hlavní slovo, vzdává se nutnosti mít vize. Místo toho vytváří prostředí, ve kterém si každý zaměstnanec sám najde svůj úkol, propojuje lidi navzájem a miluje chyby. Tak definuje ideálního šéfa Jan Vlachynský, spolumajitel Baru, který neexistuje a několika dalších brněnských gastronomických podniků. Teď, v době koronavirové, kdy může své firmy provozovat jen "přes okénko", našel Vlachynský čas na to, aby shrnul svou teorii šéfovství, a to jak v podcastu Šéfové jsou kokoti, tak i stejnojmenné knize, která vyšla před dvěma týdny. "Já sám jsem tím největším kokotem. Protože jsem šéf. A šéfové jsou a navždy budou tou největší překážkou skvělé práce. Tyhle zásady jsem si sepsal, abych je pořád měl na očích a připomínaly mi, jak se jako šéf mám chovat a jak naopak ne," vysvětluje manažer, který se ve vedení zaměřuje na to, aby jako manažer upozadil svůj hlas a názor. Tím už nějakou dobu čeří vody na konferencích o leadershipu a také to předává v kurzech, jak vést gastronomický podnik.
Jiné vedení i jiné gastro
Vlachynský vede lidi od roku 2012, kdy založil první bar. Nyní má barů pět, jeden hotel a dalších několik aktivit pod hlavičkou Lidé z Baru, které s gastronomií souvisí. Celkem zaměstnává 150 lidí. Jeho manažerský styl je založený především na předání odpovědnosti a svobod zaměstnancům a piluje ho přibližně pět let. "Do té doby jsem všechny ty věci jako úkolování a dozorování, bombardování telefonáty normálně dělal," říká Vlachynský.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Hana Vacková
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



