Pes je společenský tvor, který se stejně jako lidé potřebuje potkávat s ostatními. Právě proto je socializace psů pro Zuzanu Pavelcovou základ. "Pokud je zvyklý na kontakt s jinými psy, je vše mnohem jednodušší. Ať už se to týká návštěv u veterináře, kde předem nevíte, jací psi budou v čekárně, každodenního venčení nebo třeba cestování," říká marketingová manažerka společnosti Elis, jež poskytuje servisní služby v oblasti hygieny.

"Když je pes odmalička zvyklý být ve společnosti, pak psí i lidskou společnost vyhledává a vnímá ji pozitivně." Upozorňuje však, že socializace není jen o učení kontaktu se psy a lidmi, ale psa je také potřeba navyknout na okolní prostředí − různé zvuky, pachy a podobně.

Právě z důvodu socializace přihlásila svou fenku biewer jorkšírského teriéra Meggie v osmi měsících do psí školky, díky které se nakonec dostala až k agility − sportu podobnému koňskému parkúru, který vznikl v Anglii v 18. století a jde v něm o překonání překážkové dráhy na čas. "Když jsem viděla, s jakým nadšením Meggie všechny lekce prožívá a jak vřele při našem příchodu vítá všechny své psí kamarády, bylo jasné, že v tomto sportu budeme pokračovat."

Přestože je fenka velmi společenský a aktivní pes, úplně první štěněcí závody na "domácím" cvičáku v Nejdku u Lednice byly prý celkem propadák. "Jako každé rozlítané štěňátko dělala vše, jen nezdolávala překážky," vzpomíná s úsměvem Zuzana Pavelcová, kterou však prvotní neúspěch neodradil a závodilo se dál. "Na dalších, tentokrát oficiálních závodech jsme už stály na bedně, a to hned na prvním místě," říká hrdě.

Úspěchů s jorkšírkou zažila hned několik, za zmínku stojí například výhra na Brněnských psích dnech, kde je každoročně obrovská konkurence. "Meggie má v kohoutku pouze 22 centimetrů, což je bohužel její deficit oproti ostatním, větším psům. Ale je to sportovec tělem i duší a při každém závodním běhu ze sebe vydává maximum," říká marketingová manažerka, která vyzkoušela i jiné psí sporty jako například flyball, jakýsi psí trojboj, vždy ale vyhrál parkúr.

Dnes je Meggie osm let a už sice aktivně nezávodí, trénuje však s nadšením pořád. "I po tolika letech nás agility naplňuje a dělá z nás nerozlučné parťačky i mimo závodní dráhu," pokračuje Pavelcová, která si oblíbila právě menší psí plemena. Její první fenka byla klasický jorkšírský teriér, od kterého se Meggie liší především barvou srsti. Co se týče povahy, jsou pro obě plemena typické spíš klidné rysy.

"Každá rasa je k něčemu vyšlechtěná. Není dobré její hlavní charakteristické vlastnosti potlačovat, ale naopak je rozvíjet dobrým směrem a dát psovi to, co potřebuje," říká s tím, že si psa nikdy nepořizovala se záměrem závodit a vyhrávat soutěže. "Chtěla jsem především nového člena rodiny. Meggie je navíc pěkný příklad toho, že i z gaučového plemene lze vychovat sportovce."

Související