Během svého života jsem bydlel v hodně bytech. Žádný ale nebyl taková špeluňka jako sedmnáctimetrová garsonka uprostřed Sydney. Žili jsme na tomhle prostoru s ženou asi rok, půlku toho času tam ještě v koutě na podlaze přespávala naše rumunská kamarádka. Pračka v tom bytě nebyla, v domě ji ostatně neměl nikdo, pralo se v přízemí ve velké prádelně. V miniaturní kuchyni byl jen dřez a malá varná deska.

Podle generálního ředitele realitní skupiny Finep Holding Tomáše Pardubického by podobné byty mohly během pár let vyrůstat i v Česku. Ceny nemovitostí prý nadále poletí nahoru a velká část lidí si vlastní bydlení prostě nebude moci dovolit. Zejména ne v Praze. Východiskem tak bude nájemní bydlení, přičemž poptávka bude i po malinkých bytech podobných tomu našemu sydneyskému.

Jestli máte pocit, že se v něčem takovém nedá žít, rád vás vyvedu z omylu. Na ten rok stísněného života vzpomínám dodnes s láskou. Jistě, může to být tím, že svá telecí léta si zpravidla vybavujeme se směsí radosti a nostalgie. Jenže nám se tam vážně žilo dobře, koneckonců ten byt byl jenom na přespání. Nu a bazén a sauna na střeše s výhledem na Sydney také nebyly k zahození.

Vedle budoucnosti bydlení v tomhle čísle Ekonomu probíráme i budoucnost placení. Časy, kdy jsme měli peněženky nadité drobnými a bankovkami, se pomalu blíží ke konci. Roky příští prý patří bezhotovostním platbám. Příkladem jsou skandinávské země, v takovém Švédsku probíhá bezhotovostně kolem 95 procent všech plateb. A kartou či mobilem můžete dát peníze i bezdomovcům. Po pravdě si ale nejsem jistý, jestli je dobré zcela se vzdát našich papírových "Komenských", "Masaryků" či "Destinnových". Netěší mě představa, že o všech mých platbách existuje kdesi záznam. A ještě méně by mě těšilo, kdybych v případě výrazně záporných úrokových sazeb neměl možnost fyzicky vybrat peníze z banky.

Přeji vám hezké čtení a pevné zdraví.

Související