Co bude potom

Zmlátit obuškem nebo "50 ran bičem na holou" jsou jen ty mírnější tresty, které navrhují diskutující na jistém hojně navštěvovaném zpravodajském serveru pro ty, kdo nedodržují zákazy v uzavřených obcích − ale nechybí ani návrhy na tresty smrti, pokud možno bez soudu, tedy lynč. A mezi reakcemi na uzavření hranic jsou hojná přání, aby to tak už zůstalo, nejlépe doplněné ostnatým drátem a věžemi s kulomety…

Ne, nechystám se diskutovat o správnosti postupu vlády proti viru, ale zaujal mě sentiment po nejbrutálnějších projevech totality − přičemž počet lajků ukazuje, že nejde o okrajový jev.

Nemohu se proto zbavit dojmu, že těmhle lidem ve skutečnosti nejde o boj s pandemií, oni ji naopak vítají, protože v ní vidí možnost, jak svůj sadismus legitimizovat souzněním s jakousi mocí. A taková moc opravdu může přijít.

"Epidemie je snem mocných, umožňuje kontrolovat populaci… a vytvořit strnulý prostor, v němž každý občan podléhá přímému vlivu moci," je výrok připisovaný francouzskému filozofovi Michelu Foucaultovi. A ať už ho pronesl, nebo ne, v souvislosti s výše uvedenými citáty se jeví jako až mrazivě pravdivý. Ostatně i historie potvrzuje, že totality přicházejí po velkých krizích.

Je pochopitelné, že nyní se všichni soustřeďují na bezprostřední nebezpečí viru, přesto by ale nebylo špatné i teď jednat s ohledem na to, co bude po pandemii. Aby nám pak virus nepřipadal jako ten menší problém.