Dopady koronavirové epidemie mohou podle ekonoma Pavla Kysilky dotlačit byznys k zásadní změně chování, a to nikoliv jen na přechodnou dobu, ale na trvalo. Nejde přitom jen o rozšíření práce s daty na dálku a videokonference nahrazující služební cesty, ale i nové modely fungování firem či nabídku nových technologií, služeb a obchodních modelů. Současně je potřeba počítat s krajní možností, že ekonomika na nějaký čas přejde do hybernovaného stavu a stát později bude muset pomoci s jejím rozhýbáním. A protože se to týká celého světa, není možné vyloučit globální recesi.

Podnikatelé se obávají, že jim koronavirová epidemie podlomí byznys. Pomohly by jim nové postupy a hlavně nové technologie?

V souvislosti s epidemií se o technologiích už docela mluví. Umělou inteligenci, konkrétně hluboké strojové učení, můžeme využít na dvě věci. Tou první je předvídání podobných katastrofických událostí. Už dnes se zpětně zkoumají okolnosti vzniku ekonomické krize v roce 2008 a počítač zkoumá, zda se situace nepodobá něčemu před dvanácti lety. Stejně tak lze neuronovou síť natrénovat na současnou epidemii, nebo na datech o těch sarsových a ebolových v minulosti a začít sledovat, zda se něco podobného opět neblíží. Protože počítač si všimne, zda se v milionech informací neobjevují výstražné faktory. A každý den může podávat hlášení.

To je budoucnost, pomáhá umělá inteligence už nyní?

Druhou věcí je − a lze to sledovat na webu americké vzdělávací společnosti Singularity University −, že už dnes se umělá inteligence zapojuje do testování léků proti koronavirové nákaze. V databázích totiž máme neuvěřitelné množství léků a různých podpůrných a výživových prostředků i informací o jejich účincích a mechanismech fungování. Když přijde nový virus a víte alespoň částečně, jak se chová, můžete tato zjištění propojit s daty o existujících lécích a přípravcích. Velká výzkumná pracoviště už jsou zapojena do hledání léků a jejich kombinací, které by mohly pomoci jak při prevenci, tak při léčbě.

A pokud jde o současné obavy podnikatelů?

Po celém světě firmy od malých až po ty největší s koronavirovou epidemií dramaticky mění chování. Buď dobrovolně, nebo proto, že jim vypadli jak odběratelé, tak dodavatelé. Většinou se vždy zdůrazňovalo, že zmizeli klienti, nyní ovšem − například ve vztahu Česka a Číny − jde i o to, že vypadávají dodavatelé. Do toho ještě přichází pokles zájmu klientely a regulatorní zásahy státu. Nejdříve to vše na svých číslech uvidí jednotlivé firmy, později to na makroekonomice pocítíme všichni. Přitom ale existují technologická řešení, která mohou hospodářské dopady epidemie zmírnit. Už před lety jsme v České spořitelně zavedli vzdálený přístup zaměstnanců k našim systémům a k tomu ještě zabezpečený. Nejenže měli běžný home office, ale v on-line režimu mohli provádět i některé citlivější operace. Tehdy to oceňovaly matky s dětmi, které mohly pracovat na částečný úvazek. Považovaly to za jeden z hlavních benefitů. Dosud něco podobného firmy využívaly jen limitovaně, nyní na to mohou rychle a masově najet. Nejde tak pracovat vždy, ale ve spoustě případů ano, ať jde o práci s daty, informacemi, texty či obrázky. Jinou příležitostí je komunikace na dálku. Vir­tuální realita nabízí možnost vidět se s lidmi na vzdálenosti stovek a tisíců kilometrů jakoby v jedné místnosti, sdílet obrazovky i dokumenty. Není to zatím moc rozšířená technologie, avšak existují zajímavá řešení a dnešní epidemie může vést k tomu, aby se do nich více investovalo. Aby se zdokonalily, zlevnily a rozšířily. Klíčovou podmínkou je ovšem vysokorychlostní a vysokokapacitní připojení.

Virtuální realita nabízí možnost vidět se s lidmi na tisíce kilometrů. Nyní se do takových technologií bude více investovat.

Nedopadne to ale tak, že až epidemie odezní, tak se vzdálené připojení a komunikace na dálku opět vytratí?

V to, že epidemie odezní, doufáme všichni. Avšak velký podnět, který už technologické společnosti a jejich uživatelé dostali, zůstane. Například České dráhy, v čele jejichž dozorčí rady nyní stojím, vzdálený zabezpečený přístup nemají. To, co se děje, je pro ně impulzem, aby ho zavedly. Rovněž pro jiné firmy to bude pošťouchnutí, mnoho lidí uvidí, že se dříve nečekaným a nepříjemným situacím dá čelit chytrým nasazením moderních technologií.

Když pomineme data a komunikace, co dalšího může přicházet v úvahu?

Určitě nanotechnologie, v nichž je Česko velmoc. Nano­filtry a další nanotechnologie mohou výrazně přispět k omezení rychlosti šíření epidemie. Asi se zrychlí ústup od hotovostních plateb, protože běžné peníze bývají přenašečem nákaz. Uspíší se také nástup robotizace ve snaze odstranit z některých výrob úkony vykonávané lidmi. Zejména při zpracování potravin. A naroste například tlak na zvýšení podílu jejich hygienického balení.

Nedostaly se firmy do potíží o to více, že jedou takříkajíc na doraz? Žádné nemají ani rezervy, ani větší zásoby.

Svět v posledních patnácti letech opravdu přešel na systém, kde se do fabrik dodává pouze to, co jde rovnou na pás. Funguje to například v automobilovém průmyslu, podívejte se na západočeskou firmu Borgers, která vyrábí plastové díly pro interiéry automobilů. Jde o velice kvalitní výrobu pro pět či šest největších auto­mobilek, ale když se po Borgersu projdete a ukážete na nějaký takový díl, řeknou, že to je pro Volvo či BMW a že to tam musí být v úterý v sedm hodin a deset minut. Přesně do konkrétního vozu, který je objednán od klienta. To je ekonomicky nesmírně efektivní, ale vůbec se přitom nepracuje s rezervami a v krizových situacích jde o extrémně zranitelný systém, což je právě vidět. Přesto se nedomnívám, že až odezní koronavirová epidemie, tak se byznys jako celek tohoto modelu vzdá a vrátí se k někdejším skladům a zásobám. Možná se zastaví domácí debaty o rozpuštění hmotných rezerv státu. A zvítězí názor, že ačkoliv to stojí dost peněz, je dobré držet zásobu životně důležitých věcí, aby bylo možné překonat i několikatýdenní krize. Což se může týkat ropy a plynu a dalších důležitých materiálů. A možná i firmy, které začnou uvažovat o udrži­telnosti výroby za obtížných situací, přece jen budou pracovat alespoň s nějakými strategickými rezervami.

Související
Pavel Kysilka (61)

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a podílel se na transformaci české ekonomiky, na měnové odluce a zavedení české koruny. Stál i v čele ČNB a v letech 2011 až 2015 byl ředitelem České spořitelny. Nyní stojí v čele dozorčí rady ČD. Zajímá se o moderní technologie a na jejich propagaci založil zaměřenou firmu 6D Academy. Zajímá se o vážnou hudbu.

Ekonom Pavel Kysilka

Dopad má i zákaz přejíždění tisíců lidí, tedy vědecké turistiky, konferencí, veletrhů, cestování za byznysem − i zde lze čekat virtualizaci?

K trvalejšímu omezení těchto přesunů lidí přispěje spojení dvou trendů. Strachu z nákazy a trendu ekologického, který je sice trochu ideologizovaný, ale v zásadě racionální, a který již účinkuje. Mám dlouholeté zkušenosti s dojížděním kvůli práci, a tak vím, o jak neuvěřitelnou ztrátu času jde. Dojet do Vídně či Mnichova do centrály trvá spoustu hodin, a když řídíte, nemůžete ani pracovat, ani odpočívat. Tohle je jedním z důvodů, proč Peter Diamandis (americký podnikatel v oboru nových technologií, pozn. red.) před pěti lety prohlásil, že s rozvojem dálkové komunikace dramaticky poklesne potřeba cestování. Což bohužel postihne ekonomiky založené na současném modelu automobilismu, tedy i tu naši. Ale bez ohledu na to si myslím, že to, co tady dávno být mohlo a mělo, dostane teď povzbuzení. Začneme hodně přemýšlet, zda někam jet nebo zda raději využijeme call konferencí a nějakých hangoutů, skypů či čehokoliv podobného.

To se může týkat rovněž cestování za zábavou.

Já mám rád muziku a musel jsem právě zrušit sedm skvělých koncertů. A podívejte se, co už dělají pražská a brněnská filharmonie: když na jejich koncerty lidé přijít nemohou, nezruší je, vystoupení se streamuje. Řadu koncertů i za normálních poměrů stejně může vidět jen omezené množství lidí, zaplatit si lístek do newyorské Metropolitní opery, Berlínské filharmonie či na festival v Bayreuthu není legrace. Lze však dát milionům dalších posluchačů možnost pustit si hudbu doma. Takže nynější dny povedou k úvahám, jak jednou zpřístupnit veřejnosti rozmanité kulturní akce. Nemusí už být určeny jen pro účastníky na místě, ale na dálku i pro ty, kteří si to zaplatí. Nebo ani nezaplatí, protože náklady uhradí reklama.

Takže se otevírá cesta věcem, o nichž se často mluvilo, které ale tak nějak uvázly?

Historie ukazuje, že mnohokrát byly dávno vyvinuté zajímavé věci, avšak dlouho nedokázaly zmasovět. Buď proto, že se vyráběly v malém rozsahu a zůstávaly drahé, nebo si na ně lidé nemohli zvyknout. Pak přišel nějaký vnější impulz a vše se změnilo.

Když jsme se bavili o moderních technologiích, ty pomohou asi spíše velkým firmám. Ale co ty malé nebo takové, v nichž se dodnes pracuje rukama?

Ty to mají těžké, protože se v nich sbíhá hned několik problémů. Ačkoliv firma najednou nemá byznys, stejně musí platit za budovy, energie i část mzdy. A přitom nemá výnosy a většinou ani žádné rezervy. Pokud to trvá delší dobu, je to likvidační.

Je pak namístě, aby pomohl stát?

Rozhodně. Může přijít s rychlými půjčkami, což se již prostřednictvím Českomoravské záruční a rozvojové banky děje. Rovněž komerční banky by měly takovým firmám pomoci přežít. Když vědí, že firmy byly po deset let zdravé, tak by jim teď mohly alespoň deset měsíců pomoci. Což se v minulosti za jiných situací dělo a půjčovaly se peníze, které by se za běžných okolností nepůjčily. A firmy − v dobrém slova smyslu − na to nezapomněly. Stát už také odsouvá termíny pro placení daní, ale centrální banka by měla jít se sazbami dolů a udělat jednorázové gesto. Do budoucna by stát měl mít připraveny projekty k rozhýbání ekonomiky. Peníze na to jsou, spíše je potřeba zvážit model, nabízí se spolupráce se soukromým sektorem. Například při užitečných infrastrukturních investicích. Pak si stát může dovolit další zadlužení, protože Česko má v mezinárodním srovnání extrémně nízký podíl dluhu vzhledem k HDP. Stát tedy může dělat spoustu věcí a hlavně by však měl rozumně dávkovat restriktivní opatření. A nechodit dál, než je v dané chvíli nezbytně nutné. Na jedné straně jde o zdraví a o princip předběžné opatrnosti, na druhé o vědomí, že přehnané restrikce mohou ekonomiku zadusit.

Kdyby ekonomika musela načas přejít do hybernovaného stavu, překvapilo by nás, jak málo toho k životu potřebujeme.

Dovedete si představit, že některé firmy přestanou vyrábět, protože vláda bude chtít omezit riziko dané koncentrací většího množství lidí?

Umím si to představit za situace, kdy při koronavirové epidemii naroste úmrtnost a smrtnost. Tato čísla zatím, zaplať pánbůh, u nás zůstávají nízká, pokud by však narostla, sáhne se − z pohledu ekonomiky − k brutálním opatřením. Firmy by začaly pracovat jen na dálku a některé by nemohly fungovat vůbec, protože jsou na masové práci lidí nebo na rozsáhlém styku se zákazníky založeny. Jako v Itálii, kde zavřeli obchoďáky a lidé chodí nakupovat potraviny jen do menších obchodů.

Jak dlouho by ekonomika v takovém stavu mohla existovat?

Přešla by do hibernovaného stavu, k tomu je ale zatím daleko. Kdyby k tomu nakonec došlo, tak by stejně jako lidé doma přešla do jakéhosi minimalistického provozu a asi by nás překvapilo, jak málo potřebujeme k životu. Některé segmenty ekonomiky by pak musely zůstat velice tolerantní, například banky v případě nesplácení úvěrů. Za takové extrémní situace by byla namístě i rada vlády rozmanitým institucím, bankám, pojišťovnám nebo daňovým úřadům, jak se chovat.

Asi bychom nebyli překvapeni jen tím, jak málo potřebujeme k životu, ale i výší propadu HDP. Zřejmě o desítky procent.

To by kritická situace musela trvat dlouho.

Pár měsíců si přece představit lze.

Vsadil by se, že koronavirus tímto případem nebude. V budoucnu by k tomu mohly vést výpadky v dodávkách energií v případě velkých havárií. Nebo, teoreticky, kosmická katastrofa, třeba dopad asteroidu. Ale kromě španělské chřipky před sto lety, což byla navzdory názvu opět chřipka čínská, zatím nikdy žádný cimrmanovský "sekáč s kosou, který se nezakecá" nepřišel.

Zůstaňme ještě u dopadů této koronavirové epidemie. Kam zamíří světová ekonomika?

Lokální recese jsou už tady, za pár měsíců to potvrdí statistika. Itálie ostatně byla na pokraji recese i tak, Francie je dlouho sužovaná vnitřními problémy a je rovněž ohrožena. Německa se recese také dotkla a i Čína prožije nepříjemné překvapení. Zatím je to místně omezené, pokud to však bude trvat déle, může se do recese propadnout celý svět.

Jaké očekáváte globální dopady?

Jsem přesvědčen, že se změní pohled na Čínu a nemalá část byznysu přehodnotí jakousi posedlost a určitou zamilovanost k ní jako k odběrateli. Neříkám, že tam vůbec nemáme být, naopak, ukazuje se však, že je to docela riskantní vazba. I zde musí platit zásada diverzifikace a předběžné opatrnosti. Být závislý jen na tomto trhu je nebezpečné jak ekonomicky, tak politicky. Rýsující se hospodářská krize bude pro svět znamenat poučení.

Související