"Mini Mike" utratí miliardy, aby dostal Trumpa z Bílého domu

Za peníze si lze pořídit hodně věcí. Letos se ukáže, jestli je za ně možné koupit i vítězství v amerických prezidentských volbách. Dosud nevídanou sumu ve výši až dvou miliard dolarů plánuje podle informací amerických novinářů vložit do kampaně ze svých vlastních peněz jeden z uchazečů za demokraty Mike Bloomberg.

Pro srovnání, za nejdražší prezidentskou volební kampaň bylo dosud považováno klání mezi demokratem Barackem Obamou a republikánem Mittem Romneym v roce 2012. Oba kandidáti tehdy dohromady vybrali od svých příznivců zhruba 2,1 miliardy dolarů.

Letošní volební souboj tak s velkou pravděpodobností vyjde na nejvíce v historii. Zvláště s ohledem na to, že úspěšný podnikatel a někdejší dlouholetý starosta New Yorku Mike Bloomberg prý zmíněné dvě miliardy dolarů utratí, i když sám ve volbách již ztratí šanci na zvolení. Podpoří prý jakéhokoli demokratického kandidáta, hlavně když nevyhraje Donald Trump.

Porazím Donalda Trumpa

"Kandiduji na prezidenta s cílem porazit Donalda Trumpa a obnovit Ameriku. Nemůžeme si dovolit další čtyři roky lehkomyslného a neetického počínání prezidenta Trumpa," prohlásil sedmasedmdesátiletý Bloom­berg koncem listopadu, když oznamoval svou kandidaturu. Dosavadní průzkumy sice příliš nenasvědčují, že by se mu to mohlo povést, rozhodně se mu ale povedlo něco jiného. Dostat se stávajícímu prezidentu pod kůži.

Jen za reklamy v televizi a na sociálních sítích již Bloomberg zaplatil 217 milionů dolarů.

Svědčí o tom několik Trumpových urážlivých tweetů z posledních dnů, v nichž Bloomberga v narážce na jeho nevysokou postavu (měří asi 173 centimetrů) označuje za "Mini Mikea". Pozornost, kterou mu Trump věnuje, je přitom podle některých amerických komentátorů neúměrná Bloombergovu aktuálnímu politickému významu.

Podle webové stránky RealClearPolitics, jež agreguje výsledky volebních průzkumů, náleží Bloombergovi až páté místo v letošních demokratických primárkách. Jeho preference dosahují zhruba šesti procent, zatímco prvního Joea Bidena by volilo na 27 procent demokratů.

Proč se tedy Trump Bloombergem vůbec zabývá? Důvodů bude několik, tím hlavním jsou ale zřejmě peníze, kterých má Bloomberg násobně více než Trump. Podle žebříčku amerického Forbesu je aktuálně osmým nejbohatším Američanem se jměním dosahujícím hodnoty zhruba 53 miliard dolarů. Trump, který tak často mluví o majetku jako o měřítku úspěchu a významu, je proti němu chudák. Mezi americkými miliardáři mu patří až 275. místo a jeho jmění je o rovných padesát miliard dolarů menší než Bloombergovo.

Z Trumpových reakcí na Twitteru je zřejmé, jak jej irituje, že "Mini Mike" utrácí za svou kampaň vlastní peníze ve velkém stylu. Jen za reklamy v televizi a na sociálních sítích doposud Bloomberg zaplatil takřka 217 mi­lionů dolarů (jde o údaj k 15. lednu, aktuálně to tedy bude o nějaký milion víc). To je více než dvě třetiny sumy, kterou utratili všichni ostatní kandidáti (včetně Trumpa) dohromady.

Bloombergův americký sen

Bloomberg ale Trumpa nedráždí jen svým obřím majetkem. Zatímco ostatním předním demokratickým kandidátům může stávající prezident Trump vyčítat, že jsou jen politiky, kdežto on je úspěšným byznysmenem, proti Bloombergovi tuhle argumentaci použít nemůže. Co víc, Bloomberg je nejen úspěšný a bohatý. Ještě ke všemu se na rozdíl od Trumpa, který svůj majetek zdědil, vypracoval úplně sám. Neměl to přitom vůbec jednoduché a jeho příběh v mnohém připomíná klišé o americkém snu.

Narodil se za druhé světové války na předměstí Bostonu do středostavovské rodiny někdejších ruských imigrantů. Jeho otec William pracoval jako účetní v místní firmě, kde byla zaměstnána i Michaelova matka Charlotta. Nejenže Bloombergovi nebyli nijak bohatí, navíc měli i židovský původ, což jim mnohdy znesnadňovalo život. Když třeba roku 1945 kupovali v Medfordu nedaleko Bostonu dům, musel ho pro sebe nejprve koupit jejich právník. Židům by ho totiž místní neprodali.

Možná i tohle nepřátelské chování v mladém Mikeovi pomohlo vypěstovat velkou touhu uspět. Dokládá to i vzpomínka jeho přátel z dob univerzitních studií na Johns Hopkins University. Ve čtyři roky starém článku New York Times líčily, jak jim mladý Mike bez nadsázky tvrdil, že má tři vysněná pracovní místa. Post generálního tajemníka OSN, šéfa Světové banky, případně prezidenta USA.

Cesta k bohatství

Bloomberg nejprve vystudoval elektrotechniku, aby následně získal na Harvardově obchodní škole titul MBA. Stejně jako Trump ani Bloom­berg nebyl nasazen ve Vietnamu. Zatímco současný americký prezident údajně nebyl schopen bojovat kvůli výrůstkům na nohou (které mu ovšem nijak nebránily celé studium sportovat), Bloomberga armáda v roce 1966 odmítla kvůli plochým nohám.

Co vadilo armádě, nebylo ale na překážku v bankovnictví, a tak Bloomberg nastoupil s platem devět tisíc dolarů ročně do banky Salomon Brothers v New Yorku. Podle svých vzpomínek dřel v bance dvanáct hodin denně, šest dní v týdnu. Vyplatilo se mu to. Po kariérním žebříčku rychle stoupal vzhůru.

V roce 1972 se stal partnerem celé firmy, o čtyři roky později získal prestižní místo šéfa akciových obchodů. Když ho v roce 1979 šéf Salomon Brothers John Gutfreund požádal, aby z této pozice odešel a začal se místo toho starat o oblast rozvíjejících se počítačových systémů, vnímali to všichni jako kariérní propad. Ve skutečnosti tím ale Gutfreund Bloombergovi paradoxně nesmírně pomohl.

O další dva roky později banka změnila majitele a Bloomberg dostal vyhazov. V té době si už ale díky zkušenostem s počítačovými systémy velmi dobře uvědomoval, že poptávka po přehledných, rychlých a kvalitních finančních informacích bude na Wall Street čím dál větší. A zařídil se podle toho.

Z desetimilionového odstupného, které dostal v bance, vzal čtyři miliony dolarů a založil informační agenturu Innovative Market Systems. Ta vytvořila dnes již proslavené počítačové terminály, na nichž mohou všichni, kdo se zajímají o burzovní dění, sledovat a vyhledávat obrovské penzum informací.

Záhy se ukázalo, že šlo o trefu do černého. V roce 1982 prodal prvních dvacet terminálů bance Mer­rill Lynch. Té se natolik zalíbily, že do Bloombergovy firmy investovala 30 milionů dolarů. V roce 1986 změnila jeho společnost název na Bloomberg a o rok později už měli její zákazníci pět tisíc terminálů. V současnosti si tento terminál platí po celém světě na 325 tisíc předplatitelů. Jedno roční předplatné přitom vyjde na 20 až 24 tisíc dolarů.

Cesta do politiky

Byznysový úspěch ale Bloombergovi nestačil, a tak se před necelými dvěma dekádami pustil do politiky. Roku 2001 se rozhodl ucházet o post newyorského starosty. Ačkoliv byl do té doby stoupencem Demokratické strany, na newyorskou radnici kandidoval za republikány.

Ze začátku to na žádný velký úspěch nevypadalo. Tradičně demokratický New York (aktuálně je v něm registrováno asi 2,6 milionu republikánů a šest milionů demokratů) měl tehdy za sebou dvě funkční období republikána Rudyho Giulianiho a ve vzduchu visela touha po změně. Přesto Bloomberg uspěl.

Velkou roli v tom hrály teroristické útoky z 11. září. Giuliani si v kritických chvílích města svým chováním získal úctu Newyorčanů, a když podpořil Bloombergovu kandidaturu, začali demokraté ztrácet. Bloombergovi ale výrazně pomohly i obrovské finanční zdroje, kterými disponoval. Do kampaně vložil na tehdejší dobu obří sumu 74 milionů dolarů, pětkrát více než jeho demokratický protikandidát.

Ve volbách nakonec Bloomberg těsně zvítězil a v čele města se následně udržel nevídaných 12 let. Za čtyři roky vyhrál volby již v barvách demokratů. V roce 2009 pak nechal změnit zákon, aby se mohl o post starosty ucházet potřetí v řadě, a opět vyhrál. Tentokrát jako nezávislý kandidát.

Za svého působení v čele New Yorku dosáhl Bloomberg řady úspěchů, přesto je jeho éra hodnocena rozporuplně. Během tří funkčních období se mu sice podařilo zastavit schodky městského rozpočtu, úspěšně bojovat proti nelegálním zbraním a snížit kriminalitu, zároveň ale prosazoval politiku velkých rozpočtových škrtů, která negativně dopadla na řadu obyvatel. Od bezdomovců, kterým snížil dávky, až třeba po hasiče, jimž se zase ztenčily dotace.

Když na konci roku 2013 odešel z newyorské radnice, tvrdil, že se bude věnovat jen své rozsáhlé charitativní činnosti. Jeho společnost Bloomberg Philanthropies byla tehdy 12. největší nadací ve Spojených státech, když spravovala jmění ve výši 5,4 miliardy dolarů.

"Jsem Newyorčan, a tak poznám, když se přede mnou objeví podvodník," prohlásil Bloomberg na adresu Trumpa.

Pouze filantropii se ale Bloomberg nevydržel věnovat dlouho. Už na podzim roku 2014 se vrátil do čela své společnosti Bloomberg. A lákat ho opět začala i politika.

Cesta do Bílého domu

Možnou kandidaturu na prezidentský úřad zvažoval v minulosti už několikrát. Do boje o Bílý dům se chtěl zapojit již v průběhu prezidentské kampaně v roce 2008, úmysl ale zvrátilo přesvědčivé Obamovo vítězství v demokratických primárkách. Podobně zvažoval a nakonec zavrhl svou prezidentskou kandidaturu v roce 2012.

O Bloombergově kandidatuře se mluvilo také při posledních volbách před čtyřmi lety. Jak tehdy sám prohlásil, byl připraven kandidovat jako nezávislý, aby zkomplikoval případný souboj dvou kandidátů z okraje politického spektra − Donalda Trumpa a Bernieho Sanderse. V demokratických primárkách ale nakonec před "levicovým" Sandersem zvítězila umírněnější Hillary Clintonová, a tak se Bloomberg myšlenek na vlastní kandidaturu vzdal a někdejší americkou ministryni zahraničí podpořil. Na Trumpovu adresu tehdy nešetřil drsnými slovy. "Jsem Newyorčan, a tak poznám, když se přede mnou objeví podvodník," prohlásil v jednom z projevů.

K vlastní prezidentské kandidatuře se nakonec Bloomberg rozhoupal až loni na podzim. A nutno dodat, že tím vzbudil nejen nervozitu v řadách republikánů, ale také značnou nevoli u některých demokratů. "Volby by neměly být na prodej," prohlásila v reakci na jeho krok kandidátka Elizabeth Warrenová, známá tím, že by po svém případném zvolení chtěla výrazně zdanit bohatší Američany. Bloomberga kritizoval rovněž Bernie Sanders, mezi demokraty známý "levičák". "Dnes říkáme Mi­chaelu Bloombergovi a dalším miliardářům: Je nám líto, ale tyhle volby si nekoupíte," uvedl v listopadu.

Jestli Bloomberg nakonec skutečně pomůže vystrnadit Donalda Trumpa z Bílého domu, se dozvíme až letos na počátku listopadu. Rozhodně ale bude zajímavé sledovat, zda v případě svého neúspěchu v demokratických primárkách bude ochoten podporovat případné "levicové" demokratické kandidáty, jakými jsou Sanders a Warrenová.

Posledně jmenovaná totiž například navrhuje, aby američtí miliardáři platili daň ve výši "šesti centů z každého svého dolaru". A jak spočítali novináři New York Times, kdyby podobnou daňovou politiku zavedla v roce 1982, kdy Bloomberg rozjížděl svůj byznys, nedosahovalo by dnes jeho jmění více než 50 miliard dolarů, ale "jen" 12,3 miliardy dolarů.