Jako Češi vymíráme… nebo aspoň to, že vymíráme, slyšíme stále častěji. A k tomu, že nás nepřibývá, taky skoro neoddělitelně patří povzdech, že se ještě ke všemu taky dožíváme stále vyššího věku, takže nebude na důchody, že v některých odvětvích chybí pracovní síla − a vůbec, že je to špatně. Některé politické strany si dokonce na podpoře porodnosti staví své programy.
To, že populace stagnuje a žijeme déle, je pravda, ale opravdu je to špatně? Co by za to dali v Africe nebo Asii. A opravdu toužíme po tom, umírat v šedesáti nebo pracovat do osmdesáti, abychom nedělali problémy státnímu rozpočtu? Není to přece tak dávno, co se slibovalo, že věda a technika člověka osvobodí od výdělečné práce a umožní mu prožívat smysluplný a bohatý život.
Skoro to tedy vypadá, že systém závislý na růstu populace je od základu špatně. Ostatně planeta není nafukovací a − při troše zjednodušení − dá se říct, že jediný skutečný ekologický problém je naopak právě populační růst. Ve světě, kde bylo jen pár set milionů obyvatel, si každý mohl dělat, co chce, aniž by škodil, ve světě s 50 miliardami obyvatel bude i dýchání špatně, o ubohé kvalitě takového života ani nemluvě.
Možná bychom tedy spíš měli být rádi, že populace neroste − a vymyslet systém, který by fungoval jinak než jako pyramidová hra. V časech nastupující robotiky a umělé inteligence by to nemělo být neřešitelné. Jinak řečeno: snaha podporovat růst počtu obyvatel se nejspíš úplně míjí nejen s tím, co si představujeme jako kvalitní život, ale i s tím, co vyplyne ze čtvrté průmyslové revoluce.
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jan A. Novák



