Dělat rozhovor s centrálním bankéřem a poté jeho myšlenky a teze zprostředkovat veřejnosti je disciplína sama o sobě. Víme to na základě letitých zkušeností. Výsledek je vždy podobný. Velmi erudovaný ekonom hovoří tak, že máte pocit, jako byste mluvili s tureckým vykladačem karet.

Není to, jak by se mohl někdo mylně domnívat, způsobeno faktem, že jsou tito ekonomové mentálně retardovaní. Opak je spíše pravdou. Má to několik jiných, prozaických vysvětlení. Především, centrální bankéři mohou pouze naznačovat. Každá konkrétní myšlenka či informace z jejich úst by totiž mohla být samonaplňující. Čehož se centrální bankéři bojí více než pověstný čert kříže. Ve výsledku tak mluví pouze v náznacích a metaforách. Za další, obor jejich zájmu, tedy lidské chování, má tu podstatu, že je sám o sobě dost těžko vysvětlitelný.

Výsledkem je, že jejich slovům rozumí málokdo. Dovolím si tedy k našemu hlavnímu tématu, nastupujícím záporným úrokovým sazbám, vlastní vysvětlivky, kterých by se žádný erudovaný ekonom nedopustil. Když centrální bankéři mluví o nebezpečí deflace či snaze o impulzy ekonomice, rozumějme těmto šifrám takto: Evropané se mají skvěle. Rozhodně na tom nechtějí nic měnit. Nechtějí hazardovat se svou životní úrovní nějakými experimenty, investicemi do čehokoliv nového. Nechte nás v klidu si užívat, konzumovat.

Potíž je, že konzumací se netvoří budoucnost. Ta stojí na činorodosti, která jako by v Evropě vymírala. Úrokové sazby, ať už jakékoliv, na tom nic nezmění. Evropa potřebuje najít svůj motor, ztracený mezi plody prosperity.

V aktuálním Ekonomu se dále můžete dočíst o změně v hromadných žalobách, kterou chystá ministerstvo spravedlnosti. Kolega Josef Pravec popisuje možný důsledek brexitu, o kterém se příliš nemluví. A Honza Štětka se ve svém komentáři zamýšlí nad možnými přínosy či ztrátami rozvoje hlavního města, kdyby se postupovalo podle plánů developerů.

Hezké čtení

Související