Po nějaké době se v hlavním tématu opět věnujeme hypotékám. Kromě toho, že si o nich velká část z vás, našich čtenářů, ráda čte, to má ještě důležitější důvod. Hypotéky jsou po krátkém růstu už zase "rekordně levné". Nejlevnější byly asi před třemi lety, kdy se průměrná úroková sazba pohybovala kolem 1,8 procenta. Pak začaly úroky růst až ke třem procentům. Nyní máme letošní minimum, sazby se pohybují kolem dvou a půl procenta.

Lidé si přesto na bydlení půjčují čím dál méně. Jak se dočtete v naší analýze, tento trend bude patrně trvat. Což banky vybudí k dalšímu snižování či nějakým "akčním" nabídkám.

Potíž je však jinde než v kvalitě bankovního produktu. Problém je, že lidé, lépe řečeno pracující Češi, pomalu nemají za půjčené peníze co koupit. Ceny nového bydlení jsou pro ně nedosažitelné.

V této souvislosti mě napadá příměr. Po revoluci padla regulace kdečeho, včetně bydlení. Trh v této oblasti zvítězil. Ale v pracovních vztazích něco přežilo. Odbory. Bez hlubšího hodnocení lze říci, že zaměstnanci v nich stále mají zastání proti majitelům firem, ať se to těm líbí, či nelíbí. V bydlení lidé již žádné zastání nemají. Stát i města nechaly vše v rukou developerů. Jediným krité­riem je cena.

Ďábelská otázka: skutečně to takto chceme? Nechci říci, že by města měla například zakazovat prázdné byty, jak vymýšleli piráti v Praze. Nebo vytvářet nechvalně známé pořadníky na byty a podporovat korupci. Ale nechat vše napospas developerům? Nový stavební zákon možná usnadní stavění, ceny však nesrazí. Možná to chce přemýšlet dál. Nebo radní čekají, až za pár let předají svá místa Rusům?

Vladimír Dzurilla, jmenovec slavného hokejového brankáře, má v Česku na starosti digitalizaci státní správy. A jak říká v hlavním rozhovoru čísla, do pěti let by vše mělo fungovat. Dále se v aktuálním vydání můžete dočíst o nečekaně dramatickém dění na světovém trhu s cibulí. Nebo o vzniku nového označení Česká rodinná firma. K čemu má sloužit?

Hezké čtení

Související