Na jihovýchodě Prahy se rozkládají hned dvě pražské čtvrti, které mají co nabídnout. Jsou vyhledávané nejen milovníky památek, ale i labužníky a estéty. Jde o Vinohrady a Vršovice. Obě části mají společnou historii, v běhu času se jejich hranice prolínaly a dodnes nejsou pevně ukotvené.

Obě místní části jsou příznačné originálními, novátorskými a na svou dobu odvážnými kostelními stavbami. Největší a nejvyhledávanější dominantou je kostel sv. Ludmily na náměstí Míru. Tento novogotický skvost vystavěný na konci 19. století je centrálním bodem Vinohrad. Naproti tomu ryze modernistický svatostánek nalezneme na náměstí Jiřího z Poděbrad. Kostel nese název Nejsvětějšího Srdce Páně a každého okamžitě upoutá jeho nezvyklá monumentální architektura. Jde o dílo slovinského architekta Jože Plečnika, jenž je podepsán i pod moderní přestavbou Pražského hradu. Kostel, jehož tvar evokuje Noemovu archu, je nejvýznamnější pražskou sakrální stavbou 20. století.

V Dykově ulici nelze přehlédnout další unikát − Husův sbor na Vinohradech, který je kombinací modlitebny Církve československé husitské, obytného domu a subtilní šestipatrové věže. Zmíněná věž při pohledu z dálky připomíná zdvižený boží prst, ale jedná se o otevřenou železobetonovou zvonici s točitým schodištěm uprostřed, po kterém lze vystoupat až na vrchol. Uvnitř modlitebny můžeme obdivovat důmyslnou dispozici, která připomíná amfiteátr. Toto řešení umožňuje dobrou viditelnost kněze z každého místa v kostele. Pár kroků odtud ční nad vršovickými střechami zvonice kostela sv. Václava. Kostel je chloubou sakrální moderny a je považován za jednu z nejpovedenějších funkcionalistických církevních staveb u nás. Zároveň se jedná o první kostel s využitím železobetonové konstrukce, v interiéru byste jen marně hledali sloupy a jiné nosné prvky. Chrámové osvětlení je také vyřešeno velmi promyšleně − sluneční paprsky dovnitř proudí širokými střešními okny a intenzita světla stoupá k hlavnímu oltáři, což vytváří perfektní optickou iluzi nekonečného prostoru. Strohé, účelové, neornamentální, přesto působivé, elegantní a nadčasové − to jsou "vinohradsko-vršovické" modernistické kostely meziválečného období. Jejich návštěva funguje jako příjemný, osvěžující protiklad k "těžké" historické architektuře pražského centra.

Z Vinohrad do Vršovic a zase zpět

Prohlédnout fotogalerii

Odpočinek a kultura

Pokud nepatříte mezi obdivovatele kostelní architektury a raději odpočíváte − i vám mají tyto městské části co nabídnout. Projít se můžete Havlíčkovými sady (Grébovkou), ve kterých naleznete různá romantická zákoutí. Součástí parku jsou také jezírka, jeskyně, vodní kaskády a desítky vzácných stromů. To vše bylo inspirováno italskou renesancí a veškerou romantiku doplňuje skvostný dřevěný altán uprostřed vinice, odkud se můžete kochat výhledem na Prahu.

Jestli raději odpočíváte kulturněji, navštivte nádhernou budovu vinohradského divadla a vychutnejte si drama v jednom z nejkrásnějších pražských divadelních sálů. Vršovice nabízí vyžití i pro sportovní fanoušky, můžete zde navštívit hned dva kluby s bohatou historií. Samozřejmě jde o sešívanou Slavii Praha v Edenu a Bohemians Praha 1905 v Ďolíčku.

Na webu Prague.eu lze najít tipy na procházky po nevšedních zákoutích hlavního města. Součástí jsou i praktické mapky.

Za návštěvu také stojí Vinohradská vodárenská věž z roku 1882, která připomíná romantický letohrádek. Tato památka byla postavena v novorenesančním slohu a dlouho sloužila jako součást vodního systému pro tehdejší Královské Vinohrady. Byly v ní umístěny čerpadla i zásobníky vody a svému účelu sloužila až do roku 1962.

Tyto místní části jsou plné architektonických děl od různých předních architektů a sochařů, mezi které se řadí i Ladislav Šaloun. Sochař je mimo jiné i autorem pomníku mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí, ale na Vinohradech můžeme nalézt i jiný jeho skvost, a sice Šalounův ateliér, který patří mezi klenoty secesní architektury. Ateliér byl oblíbeným místem setkávání různých historických osobností, například Emy Destinnové, Alfonse Muchy nebo Františka Bílka. Dnes budova slouží jako výukový prostor pro zahraniční pedagogy a je ve vlastnictví Akademie výtvarných umění v Praze.

Další novorenesanční budovou je Vršovický zámeček (Rangherka), který stojí na okraji Heroldových sadů a je pojmenován podle svého prvního majitele, italského obchodníka s hedvábím − Guiseppa Rangheriho. V průběhu času budova sloužila k různým účelům, byly zde úřady, škola, vršovická radnice i muzeum. Nyní zámeček po rozsáhlé rekonstrukci slouží jako domov pro seniory a obřadní síň.

Za gastronomickými zážitky

Zdejší domy se zdobnými fasádami, ulice lemované stromy, malebné parky s vyhlídkami a idylická atmosféra lehce připomínající Paříž jsou důvodem, proč zde odjakživa bydlela pražská smetánka. Dnes je tato kosmopolitní čtvrť vedle historie vyhlášená i řadou kvalitních restaurací, vináren a kaváren. Komu například v Praze chybí moře, nechť navštíví restauraci Bruxx na náměstí Míru, kde si můžete vychutnat vždy čerstvé dary moře.

Pokud máte raději jihoamerickou kuchyni, zajděte do Las Adelitas na pravé tacos. Po dobrém jídle vyhledejte Zmrzlináře, který nabízí opravdu poctivou zmrzlinu tradičních i nevšedních chutí. Velmi specifickým gastronomickým zážitkem je celá ulice Krymská. V posledních letech se stala centrem alternativní kultury, kde najdeme řadu podniků kombinujících kavárenský provoz s kulturou. Takovým místem je například Café V lese, kam si můžete zajít na koncert, kávu, přednášku, ale i dobrý rum. Součástí je také galerie a vybavení se nese v duchu 70. let.

Související
Zobrazit