Bez hesla ani ránu

Třeba se pohybuji ve špatné společnosti, ale nemohu vzpomenout na nikoho, kdo by měl rád Windows 10. Nicméně pár dobrých věcí by se na nich najít dalo: tou nejlepší je slib Microsoftu, že žádná další Wokna už nespáchá. A ještě jedna hezká věc: dojemná starost o bezpečnost dat. I kdybyste dělali jen blogísek o každém kvíknutí vašeho mimina, tak v případě odcizení stroje se o tom padouch nedoví. Tedy hacker asi ano, ale jinak namouduši nikdo. Někdy dokonce ani vy.

To jsem si takhle na cestu koupil nový počítač s W10 a před odjezdem ho narychlo zprovoznil. Jednoduchá věc, tedy aspoň pokud vás někdy prověřovala tajná služba: otisky prstů, telefonní číslo, heslo, jména, adresy, místo narození… Protože pamatuji doby SNB i StB, tak jsem to hravě zvládl. Když jsem ale na cestě stroj poprvé spustil, můj otisk palce se mu nelíbil a chtěl heslo. Nevzpomněl jsem si, protože spoléhaje na daktyloskopii jsem to při zprovozňování vzal na lehkou váhu a heslo si nepoznamenal. Chtěl tedy jméno mého prvního domácího mazlíčka − a určitě jsem ho napsal správně, protože na Saníka bych nikdy nezapomněl. Zase nic. Rychlé googlení na smartphonu přineslo krutou pravdu: bez reinstalace Windows 10 je počítač v ceně desítek tisíc bez hesla jen mrtvou vahou mého zavazadla.

Abych to zkrátil: celou noc jsem vymýšlel pravděpodobná hesla, až jsem k ránu natrefil na to pravé. Další plán je doma si osvěžit znalosti o formátování disku a najít staré CD s Windows XP.