Klamavé řetězy příčin a následků

Určitě už jste někdy takový článek četli: američtí (britští, němečtí… dříve sovětští) vědci dlouhodobě pozorovali velkou skupinu lidí a zjistili, že ti, kdo ráno nesnídali, měli větší úmrtnost než ostatní. Závěr vypadal jasně: kdo nesnídá, umře, takže snídejte. Ale co když je to obráceně? Co když ti, co umřeli, nesnídali, protože už jim začínalo být mizerně a na snídani neměli pomyšlení?

Vzpomněl jsem si na to v souvislosti s debatami o tom, jestli případné oteplování souvisí s lidmi produkovaným oxidem uhličitým. Většina zdrojů nepochybuje, že plyn je příčina a teplo následek, někteří vědci ale tvrdí, že to může být naopak. Nebo dokonce dokazují, že v minulosti nárůst teplot nárůstu koncentrace CO₂ mírně předcházel. Dávalo by to smysl, protože oteplení vede k unikání skleníkových plynů z půd a k úhynu mořských organismů, z jejichž uhličitanových schránek se CO₂ uvolňuje.

Jde to domyslet dál: v důsledku oteplování způsobeného námi vypouštěným oxidem uhličitým prý hynou mořští koráli − ale co když hynou z jiných příčin (antropogenní devastace oceánu je strašlivá) a CO₂ uvolňované rozkladem jejich uhličitanových koster vytváří klamný obraz závislosti oteplování na růstu koncentrace oxidu uhličitého?

Vypadá to logicky, přesto se tyhle názory k běžnému publiku nedostanou. Může to být náhoda, ale těžko se zbavit podezření, že z boje proti sodovkovému plynu už si udělalo živobytí tolik lidí, že je to názor silně nepohodlný.