Hackery a všechny ty neblahé věci, které od nich pocházejí, už dnes většina lidí vnímá jako neoddělitelnou součást informačního ekosystému. Asi jako když jdeme k vodě, tak víme, že tam budou komáři, a proto si vezmeme repelent.
Přesto je to fenomén hodný zamyšlení, protože se vymyká jakémukoliv přirovnání. V přírodě i v lidské společnosti naprosto přirozeně existují parazité a jiní škůdci, ale vždycky to má nějaký smysl: škodí proto, že z toho něco mají. Ani ten zmíněný komár si neřekne: "hele, támhle ten člověk mě už od pohledu štve, půjdu mu odebrat trochu krve". Ne, dělá to proto, aby přežil. Lidským škůdcům sice většinou nejde přímo o přežití, ale vždycky tam je nějaký benefit − dokonce i v případě sexuálního devianta.
Samozřejmě jsou i hackeři, kteří sledují nějaké cíle, třeba zištné nebo ideologické. Z pohledu evoluce je ale hacker nesmysl. I když jistá paralela by se našla: také buňky zhoubného bujení škodí vlastnímu organismu, aniž by z toho jakkoliv profitovaly. Někteří věří, že rakovina je nemoc civilizace žijící v nadbytku − a paralelně k tomu by hacker byl chybně zapojená buňka, jíž všeobecný nadbytek dává čas, prostředky a prostor k tomu, aby mohla blahobytné společnosti z dlouhé chvíle a pocitu neukotvenosti škodit.
Čímž nechci říct, že věčně hladová společnost neolitu nebo raného feudalismu byla lepší než dnešní. Jisté ale je, že nudící se škůdce nejspíš neměla.
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jan A. Novák



