Hacker z pohledu evoluce

Hackery a všechny ty neblahé věci, které od nich pocházejí, už dnes většina lidí vnímá jako neoddělitelnou součást informačního ekosystému. Asi jako když jdeme k vodě, tak víme, že tam budou komáři, a proto si vezmeme repelent.

Přesto je to fenomén hodný zamyšlení, protože se vymyká jakémukoliv přirovnání. V přírodě i v lidské společnosti naprosto přirozeně existují parazité a jiní škůdci, ale vždycky to má nějaký smysl: škodí proto, že z toho něco mají. Ani ten zmíněný komár si neřekne: "hele, támhle ten člověk mě už od pohledu štve, půjdu mu odebrat trochu krve". Ne, dělá to proto, aby přežil. Lidským škůdcům sice většinou nejde přímo o přežití, ale vždycky tam je nějaký benefit − dokonce i v případě sexuálního devianta.

Samozřejmě jsou i hackeři, kteří sledují nějaké cíle, třeba zištné nebo ideologické. Z pohledu evoluce je ale hacker nesmysl. I když jistá paralela by se našla: také buňky zhoubného bujení škodí vlastnímu organismu, aniž by z toho jakkoliv profitovaly. Někteří věří, že rakovina je nemoc civilizace žijící v nadbytku − a paralelně k tomu by hacker byl chybně zapojená buňka, jíž všeobecný nadbytek dává čas, prostředky a prostor k tomu, aby mohla blahobytné společnosti z dlouhé chvíle a pocitu neukotvenosti škodit.

Čímž nechci říct, že věčně hladová společnost neolitu nebo raného feudalismu byla lepší než dnešní. Jisté ale je, že nudící se škůdce nejspíš neměla.