Pokrok ve vývoji akumulátorů vyvolal strmý růst nabídky věcí "na baterky" − od smartphonů až po elektromobily. Odvrácenou stránkou tohoto trendu je vznik obrovského množství elektronického odpadu. Recyklace akumulátorů je sice méně viditelným, ale stejně důležitým problémem jako zvyšování jejich kapacity.
"Odpad z akumulátorů, zejména z lithium-ion baterií, se v budoucnosti stane čím dál hrozivějším nebezpečím pro životní prostředí," říká Pulickel Ajayan z materiálové laboratoře Rice University v texaském Houstonu. Recyklace akumulátorů podle jeho slov není jen ekologická záležitost, ale i ekonomická. Současné články obsahují strategické materiály jako třeba kobalt, které jsou kritickým prvkem jejich výkonu. "Podobně jako v případě plastů je proto nutné už nyní vypracovat strategii recyklace co největšího podílu materiálů, ze kterých se vyrábějí," dodává.
Lithium-iontové baterie zažívají v současnosti obrovský boom, protože mají vysokou hustotu energie − rozvoj elektromobilů je možný především díky nim. Vyznačují se ale také malou životností: vydrží jen přibližně 500 až 1000 nabíjecích cyklů, pak se jejich kapacita snižuje. To ale není všechno: stárnou dokonce, i když se nepoužívají, jsou citlivé na správné zacházení a snadno se zničí hlubokým vybitím. Některé studie proto tvrdí, že v následujících 20 letech svět zaplaví miliony kusů opotřebených li-iontových baterií z elektromobilů a akumulátorových stanic u alternativních zdrojů energie.
O to je problém recyklace naléhavější. Jde při ní především o to, získat lithium, které je složkou jejich elektrolytu, a kobalt, z něhož se skládají elektrody.
Nový život použitého kobaltu
"Problém recyklace li-ion akumulátorů se řešil už dřív, nejčastěji pomocí kyselin, které však způsobují korozi zařízení, ohrožují pracovníky a jsou nešetrné k životnímu prostředí," dodává členka vědeckého týmu Kimmai Tramová. "Dosud používaná šetrnější rozpouštědla zase vyžadují složitější a dražší technologie, aby z nich bylo možné kovy získat. Nevýhody mají i další procesy, jako například pyrometalurgie, při níž se baterie drtí a působí na ně vysoké teploty."
Dosavadní metody recyklace jsou pětkrát dražší než získávání surovin pro výrobu akumulátorů těžbou.
Problém je i v tom, že dosavadní metody recyklace jsou přibližně pětkrát dražší než získávání surovin pro výrobu akumulátorů těžbou. Proto se zatím vrací k recyklačnímu procesu jen nepatrná část baterií na konci životnosti − na rozdíl od klasických olověných akumulátorů, jichž ve vyspělých zemích jde k recyklaci až 99 procent.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později