Loni mi bylo padesát. Ta špatná zpráva zní, že bych měl být nejméně šťastný v dosavadním životě. Ovšem ta dobrá zpráva je, že se to teď bude už jen zlepšovat. A pokud se dožiju sedmdesátky, budu skoro stejně šťastný jako v dospívání.

Vyplývá to z údajů, které v únoru zveřejnil v Británii Národní statistický úřad. Sedm let vyplňovalo skoro milion Britů dotazníky, ve kterých na stupnici od jedné do desíti zaškrtávali, jak hodnotí své momentální štěstí, spokojenost, pocity sebenaplnění či úzkost.

Jistě, všechno tohle je vysoce subjektivní. Co je pro někoho na "stupnici štěstí" devítka, může být pro druhého umolousaná trojka nebo čtyřka. Avšak když všechna tahle data vezmeme a začneme porovnávat, nepochybně se čehosi obecného dopátráme.

Například u většiny lidí má křivka toho, jak se s věkem mění jejich pocity štěstí, tvar písmene U. Nejšťastnější jsou Britové v 16 a pak to jde už jen z kopce. Právě do zmíněné padesátky. A hned v 51 letech nastupuje radikální obrat k lepšímu. Do sedmdesáti se pak většině lidí podaří "nabrat" to, o co předtím "přišli".

Uf, tak tedy hezké vyhlídky! Ne že bych se cítil nešťastný. A taky vím, že statistika nám nedává žádné záruky. Například že se se mnou po napsání tohoto sloupku nezřítí balkon, na kterém ho − celkem šťastný, děkuju za optání! − teď zrovna v jarním slunci píšu. Ale naděje je vždy fajn, o tom není sporu.

Samozřejmě se to dá odbýt nějakým žertem, nejlépe typicky anglickým. Jak napsal v debatě pod článkem na toto téma v londýnském deníku The Times jeden čtenář: "Člověk v 16 i v 70 neví nic, pouze z jiných důvodů." Ano, může platit, že v dospívání ještě netušíme, jaké hrůzy pro nás život přichystá, a v sedmdesáti nám už skleróza nedovolí si je připomenout. Ale proč si kazit hezký výhled na stáří?

Psychologové potvrzují, že výsledky výzkumu jsou celkem logické. Střední věk je doba, kdy jsme pod největším tlakem. Utrácíme nejvíc peněz, trávíme většinu času v práci a poprvé si začneme uvědomovat své vlastní stárnutí, byť si to většinou odmítáme přiznat. "Mládí v háji a do penze daleko," jak praví klasik, byť ten to má ještě okořeněné neslušným slovem.

Mimochodem, zmíněná křivka štěstí není zas tak velký objev. Velmi podobné výsledky přinesla studie 23 tisíc Němců, provedená už před třemi lety. Ta ukázala, že nejšťastnější jsou ve 23 a v 69 letech. Ano, drobný rozdíl, možná daný kouzlem sociálního státu. Němci prostě mají dětství i stáří na penzi delší.

Tak jako už řada jiných studií v minulosti prokázal i britský výzkum, že štěstí si nejde koupit za peníze. Lépe řečeno, když peněz máte opravdu málo, je větší pravděpodobnost, že se budete cítit bídně. Ale od ročního příjmu zhruba 50 tisíc liber je to jedno. Dokonce se zdá, že když vaše příjmy překročí určitou mez, štěstí vám statisticky ubude.

Může to souviset s jiným faktorem a tím je čas, který trávíme prací. Tam je naopak korelace s pocity štěstí a spokojenosti zcela zjevná. Nejšťastnější jsou lidé, kteří tráví prací 21 až 30 hodin týdně. Když se pracovní záběr zvyšuje, štěstí se vytrácí. Před lidmi, kteří pracují 100 hodin týdně, slovo "štěstí" vůbec nezmiňujte. Už ho ani nemají ve slovníku.

Co vám štěstí naopak přinese? To už bylo tolikrát řečeno, že je to skoro klišé. Zdaleka největší vliv má spokojený partnerský a rodinný život. Když už jsme u těch průzkumů, sluší se připomenout německou studii Kielské univerzity z šedesátých let. Ta ukázala, že ti, kteří před odchodem do práce každý den políbí svého partnera, vydělávají až o 20 procent víc a dožívají se v průměru o pět let vyššího věku než ostatní.

Takže abychom to shrnuli: šťastný bude každý, kdo se toho dožije. Jak ostatně kdysi řekl francouzský zpěvák Maurice Chevalier: "Být starý není tak hrozné, zvlášť když uvážíte, jaká je alternativa."

Související