Konjunkturu Česko, respektive Československo, zažilo v moderní historii již několikrát. Ačkoliv za ní společnost pokaždé viditelně poskočila kupředu, bývala doba úspěchů a hojnosti obvykle kratší, než lidé očekávali. A střídal ji nepříjemný hospodářský pokles spojený se sociálními otřesy či alespoň politickou kocovinou. Bylo tomu tak v prvorepublikových dvacátých letech, za reformního komunismu kolem roku 1968, na vrcholu Klausovy ekonomické transformace uprostřed devadesátých let a také v době domácího hospodářského zázraku po přílivu zahraničního kapitálu a vstupu do Evropské unie. Nyní Česko prosperuje popáté, nicméně ekonomové varují, že konjunktura je už za zenitem
Zlatá dvacátá
V meziválečné době hospodářský růst vrcholil v letech 1927 a 1928, kdy národní důchod narostl pokaždé asi o osm procent. Vzestup dal zapomenout na poválečnou mizérii a nově vzniklá republika se konečně stabilizovala politicky. Vzkvétaly nejen firmy, které modernizovaly strojový park, získávaly zkušenosti z USA či Francie a v podobě Baťových závodů či plzeňské Škodovky expandovaly na zahraniční trhy. Lépe se žilo rovněž lidem. Stavěly se domy, na vesnicích se objevovaly vodovody a na obrátkách nabírala elektrifikace podniků i domácností. Spolu s tím ubývalo nezaměstnaných a rostly nejen firemní zisky, ale také průměrné mzdy. V Praze se po západním vzoru otevíraly první obchodní domy, zákazníci požadovali módní zboží a kupovali například radiopřijímače. Mezi majetnějšími přibývalo automobilů, a lidé si dokonce začínali zvykat na leteckou dopravu. V lepších kruzích se jezdilo na dovolenou do Itálie a na Jadran (kde se utopil básník Viktor Dyk).
Infografika: Století vzestupů a pádů
Když v USA v závěru roku 1929 propukla ekonomická krize a postupně se přelévala do Evropy, domácí národohospodáři i politici doufali, že se Československu vyhne. Přišla jen o rok později a byla dlouhá a drtivá. Především kvůli vysoké nezaměstnanosti rozložila společnost a umožnila vzestup extremismu, hlavně příznivců nacistické třetí říše v řadách německé menšiny. Oslabila tak republiku a výrazně přispěla k jejímu pádu.
Nesplněné naděje
Po skončení druhé světové války sice nastala obnova ekonomiky, o konjunktuře se ale dalo mluvit jen těžko, protože zestátněné podniky začaly narážet na meze možností. Prudký rozvoj těžkého průmyslu a zbrojovek po nástupu komunismu v roce 1948 doprovázela ekonomická nerovnováha, životní úroveň stagnovala či klesala. Delší hospodářský a sociální vzestup přišel až s politickým uvolněním uprostřed šedesátých let. Nešlo ani tak o výsledky spíše jen připravovaných než realizovaných reforem, které měly spojit státní průmysl s trhem. Podstatný byl rozumnější přístup socialistických plánovačů. Ti totiž utlumili v padesátých letech preferovanou těžbu, metalurgii a strojírenství a přesměrovali investice do automobilového průmyslu, chemie, textilek a do výroby spotřebního zboží vůbec.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef Pravec
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



