Západní firmy dlouhodobě zvyšují své marže. Ty české zatím stagnují

Nesmlouvavý konkurenční boj na otevřeném globálním trhu by měl donutit firmy k tomu jedinému − držet nízko ceny, aby získaly alespoň nějakého zákazníka. A spotřebitel by měl být nadmíru spokojený. Jenže podle ekonomů Jana De Loeckera z Katolické univerzity v Lovani a Jana Eeckhouta z University College London tomu tak v minulých letech na Západě rozhodně nebylo. Ve své nové studii Global Market Power shromáždili úctyhodných 70 tisíc finan­čních závěrek ze 134 zemí z let 1980 až 2016 a došli k závěru, že marže západních firem dramaticky vzrostly. Mluví o "distribuční změně, kdy čím dál více přidané hodnoty jde vlastníkům firem a méně zaměstnancům".

V pozoruhodných statistikách je zahrnuto jen okrajově Česko. "Bohužel pro vás máme jen velmi málo dat, a navíc začínají až v pozdních 90. letech," vysvětluje profesor Eeckhout. Českou realitu je tak potřeba doplnit z jiných zdrojů, ale i tak je studie cennou zprávou o vývoji západního kapitalismu.

Prudký růst od 80. let

Ekonomové si vytvořili jednoduchý index. Sledovali poměr prodejních cen a výrobních nákladů. Pokud byl poměr jedna, prodávalo se za náklady, nad jedničkou byl hrubý zisk, pod jedničkou ztráta. Výsledkem je unikátní křivka, která pro celý svět začíná v roce 1980 na hodnotě 1,1 a v roce 2016 zatím končí na 1,6. Důležitý je i průběh křivky. Po celá 80. a 90. léta prudce roste, v nultých letech stagnuje a po hospodářské krizi se zase odpichuje nahoru.

Infografika: Západní firmy zvyšují své marže. Ty české zatím stagnují

Zvětšit přes celé okno

Vysvětlení vzestupného trendu může být několik. Firmám se mohlo dařit v osekávání či outsourcování mzdových nákladů. Autoři ale zjevně tíhnou k vysvětlení, že se firmy koncentrují, propojují a neaktuální antimonopolní zákonodárství je takto nechává vytvářet bloky, které nedovolí cenám spadnout dolů. Příkladem může být současná vzrušená debata, jak nově danit internetové giganty.

Zkoumání podnikové koncentrace a související velké tržní síly je vůbec v poslední době na Západě módní téma. Studie Mezinárodního měnového fondu Global Market Power and its Macroeconomic Implications ukazuje, že firmy s velkou tržní silou o co více vyplácejí dividend, o to méně inovují. U firem vystavených silnějším konkurenčním tlakům je to naopak.

Když chybí tlak konkurence, firmy si urvou tržní sílu, která jim dovolí prodávat zboží za vyšší ceny.

Studie Davida Autora a dalších ekonomů The Fall of the Labor Share and the Rise of Superstar Firms zase ukazuje, jak ve vysoce koncentrovaných firmách klesá podíl zaměstnanců na zisku.

Na špičce překvapivě Dánsko

Na zprvu zmíněné studii je nicméně zajímavé především rozrůznění nárůstu marží firem podle regionu a zemí. Můžeme se tak dozvědět, že vedle stabilního růstu v Severní Americe či Evropě marže stagnují v Jižní Americe, v posledních letech i v Asii a propadají se v Africe.

Každý z kontinentů má ve výši marží své favority. V Severní Americe to jsou bez překvapení Spojené státy, v Asii Jižní Korea, v Jižní Americe Argentina. Hodně rozrůzněná je Evropa. "Většina evropských ekonomik byla svědkem prudkého růstu, zvláště Dánsko, Švýcarsko a Itálie. Kromě Portugalska, kde došlo k mírnému poklesu, všude jinde v Evropě došlo k růstu, který je v souladu s obecným trendem," píší autoři.

Může být možná překvapivé, jak poskočily třeba italské firmy a až mnohem níže jsou německé společnosti. Kvalita státních financí tak nic neříká o ziskovosti firem. Německý korporativistický model řízení společností nestaví často na první místo co největší nárůst marží a zisku a větší podíl nechává zaměstnancům.

Autoři zdůrazňují, že konkurence je zásadní pro dobře fungující hospodářství. "Když chybí tlak konkurence, firmy si urvou tržní sílu, která jim dovolí prodávat zboží za vyšší ceny," říkají autoři.

V Česku vše půjde pomaleji

Česká realita je hodně jiná. Ne že by se zde neozývaly podobné hlasy jako na Západě. I zde politici vymýšlejí, jak vybraným koncentrovaným oborům ztížit život nejrůznějšími, většinou stejně neúčinnými sektorovými daněmi. Antimonopolní úřad řeší čím dál více domácích konglomerátů − například jen holding Agrofert, který vybudoval a donedávna i vlastnil premiér Andrej Babiš, jen v několika minulých dnech posílil na mediálním trhu akvizicí Bauer Media, na pekařském trhu pak koupil United Bakeries. Ale to vše se děje v postkomunistické realitě mimořádně vysokých zahraničních investic v 90. a nultých letech, které nyní vybírají zisky dividendami. Celkově marže české subdodavatelské ekonomiky příliš nerostou. Odbory pod heslem "Konec levné práce" mocně bojují za růst mezd, ale mnohé české firmy se i na vrcholu ekonomického cyklu rozhodně netopí ve vysokých maržích a kumulovaném zisku.

Hlavní ekonom Deloittu David Marek už roky počítá pro republiku podíl přidané hodnoty na hodnotě české produkce. Vzhledem k tomu, že tento parametr i přes značnou proměnu ekonomiky stagnuje, dá se usuzovat, že zde za ekonomiku jako celek neexistuje prakticky žádný významnější prostor pro změnu marží. V roce 1995 byl podíl přidané hodnoty na celkové produkci 41,8 procenta, postupně mírně klesal až na 37,6 procenta v roce 2011. A od té doby zase stoupá. Za minulý rok to bylo 39,1 procenta. Tedy žádný zázrak a doplňuje to varování těch, kteří říkají, že bez vzestupu produktivity je konec levné práce nemožný.

Zajímavé ale je, jak se mění tato stagnace v jednotlivých odvětvích. Ve výrobě nápojů například podíl přidané hodnoty na celkové produkci stoupl z 26 procent v roce 1993 na 41,1 procenta minulý rok. U tabákových výrobků je to ještě výraznější (z 27,4 na 65,1 procenta). Stejně tak vzestup vidíme například u výroby plastů, pokles zase třeba u letecké dopravy, poštovních služeb či výroby počítačů, kde je velký tlak konkurence.

"Ziskovost firem mimo jiné ovlivňují odvětvová specifika pro kapitálovou vybavenost a potřeby lidských pracovních sil," doplňuje Marek důležitou věc ke čtení toho, jak se jednotlivým oborům v Česku daří.

Výhled je podle něj celkem jasný. Možná nebude tak rychlý, jak si přejí odbory, ale posun průmyslového Česka ke službám je nevyhnutelný: "Do budoucna lze počítat s tím, že se struktura české ekonomiky bude měnit směrem od průmyslu ke službám. Nejenom proto, že vyspělejší ekonomiky s podobnými charakteristikami jako Česko mají větší podíl služeb, ale také proto, že automatizace více zasáhne manuální než kognitivní práci. S tím také dojde ke změně poměrů mezi zisky a mzdami v odvětvích."

Až se tak stane, studie Loeckera a Eeckhouta nám připomíná, že je dobré mít v tu chvíli už připravený chytrý systém danění moderních oborů a neméně moderní antimonopolní zákonodárství, aby firmy nezískaly příliš velkou tržní sílu:

"Tržní síla vede přirozeně k přerozdělení zdrojů od pracujících a spotřebitelů k vlastníkům firem. Zisk je vyšší, když podíl na práci je nižší a zboží se prodává za vyšší ceny spotřebitelům," varují ekonomové před důsledky dobrého bydla mnohých
evropských firem v posledních čtyřech dekádách.