Hned po jmenování premiéra a vlády je nevýznamnějším právem prezidenta jmenování členů rady České národní banky. Prezident k tomu nikoho nepotřebuje, je to jeho výsostné právo, ale realitou je, že hlava státu hází nová jména do talónu nejrůznějších politických vyjednávání.

Miloš Zeman to nyní předvedl beze zbytku. Koncem listopadu odejdou výrazní viceguvernéři centrální banky Mojmír Hampl a Vladimír Tomšík. Zeman na jejich místa jmenuje jednoho ekonoma mimo ČNB, Aleše Michla, a jednoho z útrob banky, Tomáše Holuba. Když se řekne Aleš Michl, tak se většině lidí vybaví jeho role poradce premiéra. Předseda vlády je tedy spokojený, na druhou stranu tak asi umožní Pražskému hradu mít v Pekingu velvyslance, který se Zemanovi zamlouvá, možná to bude právě končící viceguvernér Tomšík.

K docela originální Michlově figuře pak guvernér Jiří Rusnok dostane ještě erudovaného muže z "baráku", dosavadního šéfa měnové sekce Tomáše Holuba. Na směřování ČNB se tedy mnoho nezmění. Oba ekonomové budou pro umírněné, ale stálé navyšování úrokových sazeb. A oba se nebudou hnát překotně k euru. Co je naopak rozděluje, je názor na kurzový závazek, kdy Holub byl klíčovým podporovatelem této neortodoxní politiky, Michl zvnějšku intervence a hlavně jejich délku kritizoval. Ale to už je minulá bitva. Do ČNB tedy nepřichází žádný radikál (byť mnohomluvný Michl jistě nebude nijak usedlý). Dlouho očekávaný výsadek odborářů, o kterém Zeman kdysi mluvil, se stále nekoná − často zmiňovaní pánové Ungerman a Fassmann nemají kvůli Lidovým milicím čistý "lustrák" a nikdo jiný na obzoru není.

Zeman tak ukázkově předvedl, že slova pro něj mnoho neznamenají. Anoncoval odboráře. Mezi kandidáty nejsou. Anoncoval razantní příznivce eura. To oba pánové nejsou. Proklínal ČNB za kurzový závazek, strůjce intervencí přirovnával ke Stalinovi. Nyní jednoho z otců kurzového závazku jmenoval do rady.

Vše je tedy zjevně zobchodováno ke spokojenosti všech, tak proč se ohlížet na minulé přísliby.

Související