Lidé si o katastrofách rádi čtou, protože nevěří, že mohou skutečně přijít. Přesto reálně hrozí, a to hned v mnoha podobách. Od málo pravděpodobného vyhynutí života či lidského druhu přes vcelku představitelný pád západní civilizace či globální válku až po rýsující se ekologickou pohromu. Nejreálnější hrozbou se nyní ale zdá celosvětový rozval hospodářství doprovázený sociálními otřesy.

Zánik civilizace jako byznys

Obava z apokalypsy může být i motorem obchodu. Například americká společnost Costco, která se specializuje na velké rodinné nákupy, letos začala nabízet za šest tisíc dolarů potravinovou rezervu – od těstovin až po zeleninu. Ta pro čtyři lidi zajistí 2000 kalorií denně po celý rok. Firma ji dodává diskrétně, tak aby se v případě pohromy její kupec nestal prvním cílem rabování. V souvislosti s očekáváním konce světa podle mayského proroctví v závěru roku 2012 narostl prodej balíčků pro přežití obsahujících plynovou masku a tablety na přípravu pitné vody. Na odbyt šly i generátory na výrobu elektřiny a pokrývky. Server specializující se na přežití First Aid Global zase hlásil čtyřsetprocentní vzestup prodeje výbavy pro případ pandemie.

Strach podpořil také turistiku. Zvýšil například zájem o večírky na rozloučenou, kde bylo možné si naposledy zařádit. A o místa, kde lze načerpat mystickou energii potřebnou pro přežití. Takové pověsti se mezi ezoteriky těšila francouzská vesnice Bugarach v Pyrenejích, což vedlo k přívalu návštěvníků. Ihned po recesi v roce 2008 ožil v USA zájem o podzemní kryty. Třeba texaská společnost Radius Engineering je nabízí v ceně od 400 tisíc po 40 milionů dolarů. Konkurují jí firmy v Coloradu a Utahu, ačkoliv bohatí lidé mají teď zájem i o Nový Zéland.

Zpět do jeskyně

O totálním kolapsu ekonomiky se začalo mluvit v souvislosti s nástupem světové recese po roce 2008. Ta připomněla, že hospodářství nemusí jen růst, ale i stagnovat, a dokonce klesat. Finanční analytik Damon Vickers hned poté předestřel scénář daleko hlubší krize a příznačně ji nazval "den po pádu dolaru". Odstartovat ji může náhlý nezájem světa o americké pokladniční poukázky, protože jiné státy už dál nebudou chtít hradit způsob života Washingtonu na dluh. Kvůli globální provázanosti by následoval propad burz na celém světě a naprostý finanční chaos, který by rozvrátil ekonomiku na celé zeměkouli a na nějž by Mezinárodní měnový fond i další instituce byly krátké.

Podle jiného odhadu by za takové situace klesla životní úroveň v USA o 25 procent, což by vyvolalo nejen ohromnou politickou nespokojenost, ale také vlnu nepokojů. I v obavě před nimi si ostatně už dnes bohatí Američané pořizují luxusní bunkry jak v odlehlých horských oblastech doma, tak třeba v Tichomoří.

Nečekaně se objevila alternativní hrozba − právě se rozbíhající obchodní války. Ty hrozí nejen zastavit glo­balizaci, ale postavit proti sobě velmoci i ostatní státy. Americký prezident Donald Trump nekritizuje jen Rusko a Čínu, za nebezpečného obchodního soupeře pokládá i Evropskou unii a podle toho se chová. Hlavní ekonom Saxo Bank Steen Jacobsen proto varuje, že svět vstoupil do nejnebezpečnějšího období od pádu Berlínské zdi.

Za příklad, že to může dopadnout špatně, považuje zavedení amerického celního zákona v roce 1930. Měl utlumit hospodářskou krizi, přispěl ale místo toho k poklesu světového obchodu o 65 procent. Přičemž export USA srazil ze sedmi miliard na 2,5 miliardy dolarů. Zákon byl iniciován snahou pomoci americkým zemědělcům, avšak v důsledku cel se jejich vývoz snížil o dvě třetiny a souběžný pád cen obilí způsobil krach milionů farmářů. Chaos měl politické konsekvence. V USA přispěl k zavedení řízené ekonomiky za prezidenta Franklina D. Roosevelta.

2000 let obav z konce světa

Křesťanská civilizace má k úvahám o konci světa blízko. A jak jinak, když je takové proroctví v podobě Apokalypsy, přesněji Zjevení svatého Jana, přímo zakomponováno do Nového zákona. Obavy ožily krátce před prvním miléniem. Ačkoliv ne všichni křesťané počítali roky tímto způsobem, v západní Evropě byl rok 1000 vítán s velkou pokorou, tím spíš, že ji o 11 let dříve vystrašila Halleyova kometa. K tehdejší hysterii – někteří zbožní lidé se zbavovali majetku a vstupovali do klášterů – přispěl sám papež Silvestr II. Když se nic nestalo, církevní učenci přispěli s opravou, že ke konci světa dojde až tisíc let po Kristově ukřižování, tedy v roce 1033. O čtyři století později očekávaly konec světa tisíce prvních husitů a odcházely do čtyř svatých měst, kde spravedliví měli katastrofu přežít a dočkat se příchodu spasitele. Jejich víra stála například u založení jihočeského Tábora. Skutečná zkáza však hrozí, když víře o zániku světa a rozhodujícím střetnutí dobra a zla propadnou vojáci. Mezi takové patřil třeba náčelník generálního štábu vilémovského Německa Helmuth von Moltke. Historikové upozorňují, že první světová válka, propuknuvší v roce 1914, kterou aktivně pomáhal rozpoutat, pro něj možná byla právě takovým soubojem. Předpovězeným armagedonem, po němž lidstvo měla už jednou provždy čekat šťastná budoucnost.

Úplný hospodářský kolaps se v dnešní době zdá být nemožný, přesto existuje modelová ukázka: Rusko po roce 1917. Tam se po světové válce a bolševické revoluci zcela zhroutila ekonomika. Průmysl s výjimkou zbrojovek se zastavil, lidé přestali používat peníze a vraceli se k výměnnému obchodu. Zhroutilo se zemědělství a o nedostatkové potraviny nastal lítý boj mezi revolučními městy a konzervativním venkovem, který nakonec prohrál. To vedlo k hladomoru, jenž si přes mezinárodní pomoc vyžádal miliony obětí. Politickým výsledkem byl vznik a utužení stalinské diktatury, která za cenu dalších milionů mrtvých v zemi obnovila elementární pořádek a začala ekonomiku s ohromnými obtížemi obnovovat. Pokud je tedy historie učitelkou, nelze vyloučit, že po globálním ekonomickém krachu by se i lidé na Západě mohli přiklonit k diktatuře a státnímu dirigismu.

Západ versus Východ

Katastrofu může přinést i nová velká válka. Podle vojenských prognóz by začala jako konvenční, snadno by ale přerostla v jaderné střetnutí. To se zjara nevylučovalo na Korejském poloostrově, výbušná zůstává situace mezi Indií a Pákistánem, které spolu mají mnoho nevyrovnaných účtů a dělí je náboženství. Také Izrael si drží soupeře z islámského světa od těla pomocí impozantního jaderného arzenálu.

Analytici nicméně upozorňují hlavně na chování velmocí. Rivalita mezi Západem a Ruskem se dostává až na druhé místo a nahrazuje ji soupeření mezi USA a rychle rostoucí Čínou. Její HDP v paritě kupní síly již americký dostihl a do roku 2030 podle analýzy společnosti PwC předstihne čínská ekonomika americkou i bez zohlednění parity.

Harvardský politolog Graham Allison už přispěchal s empirickou, a proto obtížně napadnutelnou tezí, že v minulosti soupeření mezi velmocí "na odchodu" a mocností, která se dere na výsluní, končilo obvykle válkou. Za Atlantikem existují i další představy o konfliktech. Podle futurologa George Friedmana lze po polovině 21. století, po rozpadu Ruska a Číny, také očekávat válku. Mezi USA a jejich spojenci v čele s Polskem a agresivní koalicí, jejímž základem bude Japonsko a Turecko. Bez ohledu na to, že byly spojenci Západu.

Digitální tma

Vzestup moderních technologií vede k rozborům, zda i ty se nemohou stát  příčinou pohromy. Jednou takovou by mohla být, jak tvrdí analytik John Casti z vídeňského ústavu X-Center, digitální tma, naprosté zhroucení internetu. A bez něj si nelze představit ani zábavu a běžnou lidskou komunikaci, ani obchod, finanční služby či chod jednotlivých firem. Přitom jeho role má s rozvojem Průmyslu 4.0 růst.

Nebezpečí je přitom dvojího druhu. Buď se struktura internetu zhroutí sama pod tíhou stále narůstajícího množství transakcí a v důsledku hardwarových i softwarových poruch, nebo bude vystavena útoku hackerů a teroristů. Existuje ještě možnost, že se internet stane kolbištěm velmocenských kyberválek. A protivník (i terorista) může nasadit elektromagnetickou bombu, která zablokuje a spálí ve svém dosahu veškerou elektroniku. I kdyby se tak nestalo, končí Casti upozorněním, že bezpečnost internetu neexistuje. Systém navíc využívá technologii 70. let minulého století, jež má uspokojovat potřeby století současného.

Ještě pochmurnější vizi předložil uznávaný (letos zemřelý) britský teoretický fyzik Stephen Hawking. Ačkoliv celý život využíval počítačů, v posledních letech opakovaně kritizoval pokusy stvořit umělou inteligenci, protože by člověka překonala a odsunula na vedlejší vývojovou kolej. Mnozí kybernetici − u nás například Vladimír Mařík − něco takového vylučují, přesto existují prognózy, které se dopředu zamýšlejí, zda by se lidé pokusili ztracené pozice získat zpět i za cenu přímého střetu s počítači a roboty, či se raději spokojili se sladkým lenošením. Nebo zda by je stroje rovnou nevyhubily.

Kolik Zemí potřebujeme?

Na narůstající ekologické problémy a nadměrné využívání přírodních zdrojů jako příčinu globální katastrofy upozorňuje biolog Paul Ehrlich ze Stanford University. Narušování klimatu provází podle něj stoupající kyselost oceánů, sucho a s tím spojené vymírání rostlin i živočichů. A hlavně: pokud by všichni lidé měli mít stejnou životní úroveň, jaké se dnes těší v USA, tak by podle něj bylo zapotřebí zdrojů čtyř až pěti zeměkoulí. Kolaps v jeho podání získá podobu postupného rozkladu, protože hladomor a epidemie povedou k rozpadu vládnutí v jednotlivých státech a zápasu o zbývající přírodní zdroje. Podle studie vesmírné agentury NASA situaci navíc zhorší dnešní velice nerovnoměrné rozdělení bohatství uvnitř společnosti, tedy boj mezi chudými a bohatými.

Před miliony let srážka s asteroidem vyhubila dinosaury. I menší těleso by nyní zničilo naši civilizaci.

Foto: Shutterstock

Předzvěstí ohromných ekologických těžkostí jsou současné konflikty o vodu. Vášně už několik let vyvolává stavba přehrady na Modrém Nilu v Etiopii, protože po jejím dokončení by lidé v Súdánu a Egyptě nemuseli mít co pít. Citlivou oblastí je Střední Asie, postsovětské republiky závislé na vodě řek Syrdarji a Amudarji. Sucho může snadno postihnout i Blízký východ a celou Afriku a způsobit například politický výbuch v přelidněné dvousetmilionové Nigérii.

Internet se může zhroutit sám pod tíhou růstu transakcí nebo pod útoky hackerů a teroristů.

Jinou "přírodní" hrozbou jsou i genetické manipulace a zejména snahy o další vývoj biologických zbraní, nebo dokonce pokusy vědců vyvinout v laboratořích umělý život. Obojí může vyústit v pandemie, proti kterým lidé zůstanou bezbranní.

Úder z vesmíru

Zcela reálně může naši civilizaci pocuchat srážka s vesmírným tělesem. Kdyby v roce 1908 nevybuchla kometa nad Sibiří, ale některým velkoměstem, zahynuly by nepochybně statisíce lidí. Dnes by sice takové srážce bylo možné s nasazením raket a jaderných náloží předejít, ale jen teoreticky. Na rozdíl od příběhů z filmů planetární obrana neexistuje a i NASA má připraven jen tým 12 vědců, kteří by až po objevení asteroidu začali zvažovat, co dělat. Proti výbuchu supernovy v blízkosti Země přitom ani žádná ochrana není, ten by jednoduše odfoukl celou atmosféru.

Vesmír může být nebezpečný ještě jinak. Zmíněný astrofyzik Hawking, stejně jako řada astronomů dříve, varoval před tím, abychom na sebe upozorňovali jiné (zatím jen hledané) civilizace v kosmu. Protože nějaká bojovná rasa mimozemšťanů by pak mohla chtít Zemi kolonizovat. Problémem je, že o sobě nejvíce dáváme vědět televizním vysíláním, a toho se jen tak nikdo nevzdá.

Zvěstovatelé konce civilizace

Foto: Shutterstock

Nostradamus

1503−1566

Francouzský lékař a astrolog s židovskými kořeny, který to dotáhl až na královského rádce. Jeho mystická proroctví jsou napsána nesrozumitelným stylem a při obratném výkladu jimi lze předpovědět jakoukoliv katastrofu.

Foto: ČTK

Oswald Spengler

1880−1936

U kořenů rozmanitých představ o pádu civilizace stojí konzervativní myslitel Oswald Spengler, který po porážce "svého" Německa vydal knihu Zánik Západu. Civilizace přirovnával k organismům, které se rodí a umírají.

Foto: Reuters

Stephen Hawking

1942−2018

Britský teoretický fyzik a kosmolog se vypracoval v globální celebritu a nebál se jít proti proudu. Na konci života nešetřil slovy o tom, že současná civilizace spěje ke katastrofě. Hrozbu viděl v umělé inteligenci a v invazi z vesmíru.