V USA se diskutuje o nařízení, podle kterého budou muset potraviny v marketech nést štítky s informací, zda obsahují geneticky modifikované komponenty. V Evropě jsou nařízení týkající se těchto produktů ještě přísnější, v České republice je kvůli složité administrativě už raději nikdo ani nepěstuje.
Nařízení o označování potravin z geneticky modifikovaných organismů prošlo Kongresem už roku 2016, uvedení do praxe se ale protahuje, protože není jasné, které potraviny nebo jejich komponenty do této kategorie vlastně spadají. Pro americké zemědělce je to přitom velmi citlivá otázka. Spojené státy jsou největším světovým pěstitelem geneticky modifikovaných plodin. Téměř polovina americké produkce kukuřice či sóji připadá na transgenní odrůdy. Pokud se jim spotřebitelé začnou vyhýbat, bude to pro odvětví znamenat těžkou ránu.
"Myslíme si, že spotřebitelé očekávají povinné označování všech takových potravin," tvrdí Colin O'Neil, šéf Environmental Working Group. Co ale spadá pod termín "všech", je stále předmětem sporu.
Aktivisté, kteří vedou proti genetickým modifikacím kampaň, se snaží, aby do povinnosti označování spadalo co nejvíc produktů, dokonce se díky nim vžil sugestivní termín Frankensteinovy potraviny. Naproti tomu zemědělci a potravinářské firmy jsou z pochopitelných důvodů opačného názoru. Nepodařilo se také dosáhnout dohody, jak by mělo označení v praxi vypadat.
V České republice geneticky modifikované (GM) organismy a produkty i nakládání s nimi definuje zákon 78/2004 Sb. a vyhláška 209/2004. Boj mezi odpůrci a příznivci tu není tak intenzivní jako v USA či západní Evropě. V genetickém inženýrství se točí velké peníze, zatímco weby ekologických aktivistů a spotřebitelské servery zastávají radikálně negativní postoje.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později