Cukrovarnický palác, impozantní památkově chráněná budova na pražském Senovážném náměstí, na konci loňského roku změnil majitele. Dlouho opuštěný dům, který se proslavil v roce 2000 zásahem zakuklených policistů při krachu IPB, koupila firma Julius Meinl. Plánuje v něm vybudovat hotel.

Není to první majitel, který chtěl původní sídlo Asekuračního spolku průmyslu cukrovarnického přeměnit na ubytovací zařízení. Jako první s tímto plánem přišla už v roce 2006 společnost J&T, když budovu kupovala od ČSOB. Kvůli ekonomické krizi však z plánů sešlo. A neuskutečnil je ani další majitel, ruská UralNěftěGazStroj. Zda bude úspěšnější rakouská firma, se teprve ukáže.

Příběh Cukrovarnického paláce však může sloužit jako ukázka, jak a proč dochází k chátrání mnoha budov v hlavním městě. Dům hned vedle Jindřišské věže není zdaleka jediný, který dlouhá léta čeká na rozumné využití. Sdružení Prázdné domy mapuje nevyužívané nemovitosti v celém Česku už tři roky. Celkem jich má v databázi přes 2,2 tisíce; jen v samotné metropoli počty šplhají ke třem stovkám. Jde přitom jen o nejviditelnější, velké nemovitosti.

Pokud se mezi prázdné objekty započítají i rodinné domy, jdou počty do tisíců. Poslední oficiální data ze sčítání lidu z roku 2011 hovoří o více než sedmi tisících prázdných nemovitostech v Praze, z nichž 90 procent představují rodinné domy. Neobydlených bytových domů bylo podle stejných statistik 390.

Jak by se daly využít v době napjaté bytové situace v Praze, spočítal Institut plánování a rozvoje (IPR). Při průměrném počtu 15 jednotek na jeden bytový dům by mohlo vzniknout téměř 6000 nových bytů. Tedy přibližně tolik, kolik v průměru za rok postaví v nových domech developerské firmy. Počty ovšem nejsou tak jednoduché. Chybějí totiž nová, aktuální data. "Předpokládáme, že část statisticky vykazovaných domů a bytů ve skutečnosti využívána je," vysvětluje mluvčí IPR Marek Vácha. Věc má i další háček: v metropoli chybí hlavně byty pro střední třídu. A ty by nejspíš v domech v srdci Prahy stejně nevznikly.

Státní i soukromé

Problém s prázdnými domy spočívá také v tom, že s výjimkou aktivit nadšenců, kteří je zařazují do databáze ve svém volném čase, neexistují oficiální statistiky. A to dokonce ani u budov vlastněných státem nebo městem. "Praze chybí databáze, kde by byly veřejně přístupné informace o volných městských objektech," připouští i náměstkyně primátorky Petra Kolínská, která se problematikou zabývá. Podrobný soupis, které nemovitosti a kde Praha vlastní, se teprve chystá.

Městu nebo státu patří až pětina prázdných nemovitostí v Praze. Zbytek vlastní restituenti, investoři či spekulanti.

"Městu nebo státu patří kolem 15 až 20 procent z prázdných domů, které evidujeme v databázi," odhaduje spoluzakladatel iniciativy Prázdné domy Petr Zeman. Zbytek bezmála ze tří stovek prázdných nemovitostí patří soukromníkům. Ani ty ale nelze jednoduše zaškatulkovat. Část z nich jsou podle Zemana dědicové či restituenti, což je třeba případ chátrajícího paláce U Stýblů na Václavském náměstí. Problém u těchto majitelů často spočívá v tom, že nemají dostatek peněz na rekonstrukci. Nebo že se o majetek přetahuje více "spoludědiců".

Jiným případem jsou investoři ze zahraničí. "Mysleli jsme si, že půjde často o nějaké mafiány. Ale většinou se ukázalo, že jde o normální italskou rodinu, která si dům koupila jako výhodnou investici a nakonec se rozhádala," vysvětluje Petr Zeman, že "jeho" iniciativa nespočívá jen v sestavování databáze. Pokouší se také majitele kontaktovat a zjišťovat, jaké mají s nemovitostmi plány.

Pro investory může být podle něj problém i dlouhé rozhodování o výstavbě či rekonstrukcích v Praze. Jinými slovy, majitel koupí dům s určitým záměrem, který chce realizovat rychle. Často narazí na bariéru úřední mašinerie, komplikace se stavebním povolením nebo památkáři, a tak nakonec svůj byznysový plán vzdá. A prázdný dům nechá jeho osudu.

Naopak spekulantů je údajně jen zlomek. "Případy, kdy někdo koupí dům kvůli pozemku, pak budovu nechá chátrat, aby nakonec nezbývalo než ji strhnout a postavit na jejím místě něco jiného, je poměrně málo. Typickým příkladem je třeba dům v Jungmannově ulici 30," říká Petr Zeman. Z domu v centru metropole jeho majitel postupně "ukusoval", narušoval jeho statiku, až nakonec zbyla v podstatě jen fasáda.

Skauti u orloje

Jak majitele přimět, aby své budovy nenechávali lidem "padat na hlavu"? Podle Petry Kolínské je problémem právě fakt, že značná část prázdných nemovitostí patří městu. Působilo by podivně, pokud by magistrát trestal za zanedbávání domů soukromníky, aniž by vyřešil problém s vlastním majetkem. V posledních letech nicméně město ukázalo, že dočasné využití pro některé své nemovitosti, které zastaví postupující chátrání, umí najít.

Příkladem jsou třeba radniční domy, tedy budovy na Staroměstském náměstí vedle orloje, z nichž se v roce 2006 odstěhovali magistrátní úředníci do Škodova paláce. Domy od té doby zůstaly prázdné. Až v roce 2015 se do jednoho z pater nastěhoval Skautský institut, a to za spíše symbolický nájem. "Když jsme v roce 2015 přišli, celý prostor byl prázdný a zanedbaný. Od té doby jsme uspořádali přes 800 akcí zhruba pro třicet tisíc návštěvníků. Nyní už to nevnímáme jako provizorium, ale jako projekt, který tady může sloužit delší dobu," řekl deníku MF Dnes šéf institutu Miloš Říha.

Dobrá zkušenost se skauty přiměla magistrát, aby podobně využil i další prostory v domech na Staroměstském náměstí: pronajímá další tři patra startupovým i dlouhodobým projektům. "Úspěšně ožívá také dům v Hybernské 4, naši podporu si zaslouží ti, kteří otevřeli divadlo Jatka 78 v pražské tržnici. Po dlouhých letech také začala oprava Šlechtovy restaurace," vypočítává další příklady Petra Kolínská.

Právě systém dočasného pronájmu prosazuje i sdružení Prázdné domy, přičemž inspiraci čerpá v Berlíně či Amsterdamu. Jak by měl fungovat? Město by budovu pronajalo na dobu, během níž se připravuje rekonstrukce, a to třeba neziskovkám či jiným spolkům. Po dokončení přípravných prací by dočasný nájem skončil. Fungovat by to mohlo i u domů patřících soukromníkům. "Peníze za nájem by se odváděly do speciálního fondu. Ten by pak dostal majitel budovy," navrhuje Zeman.

Dalšími možnostmi, jak přimět i soukromé majitele, aby svůj majetek nezanedbávali, jsou speciální daně: za prázdný chátrající dům by jeho majitel platil daleko větší odvody státu. Teprve posledním řešením by mělo být vyvlastnění. To připadá v úvahu spíš u budov skutečně v havarijním stavu. Vyvlastnit soukromou nemovitost je totiž možné až po deseti letech, kdy prokazatelně není využívána. A to může být u soudu problém dokázat.

Související