V roce 2014 to byla na sjezdu Českomoravské konfederace odborových svazů o poznání větší bitva o předsednictví než minulý víkend. Tehdy dosavadní předák odborářů Jaroslav Zavadil odešel v barvách ČSSD poslancovat do sněmovny, o vedení se ucházel dočasný vůdce odborů a první místopředseda Václav Pícl. Symbolizoval dosavadní odborářské pořádky − mimořádně úzké propojení se sociální demokracií, za kterou v minulosti poslancoval i dělal náměstka ministryně školství.
Proti němu kandidoval někdejší údržbář válcovacích tratí ve vítkovických železárnách a později šéf největšího odborového svazu Kovo Josef Středula s mnohem ostřejším projevem: "Neodpustím křivdy na zaměstnancích. Umím být hodně tvrdý." A nakonec přesvědčivě vyhrál.
Naprosto hladké znovuzvolení o čtyři roky později ukázalo, že to byla pro dobrá volba pro odboráře, potíž pro vládu a velké problémy pro zaměstnavatele. Na víkendovém sněmu Středulovi nadbíhali premiér Andrej Babiš i šéf ČSSD Jan Hamáček.
Zástupci zaměstnavatelů v minulých letech hospodářského růstu odborářským požadavkům jen obtížně čelili: "Odbory vyhrály už volby v roce 2013, vláda, která z nich vzešla, byla k odborářským požadavkům mimořádně vstřícná," stěžoval si loni v debatě Ekonomu prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý a doufal, že se to po volbách změní. Nezměnilo.
Andrej Babiš, který ještě jako ministr financí naštval v roce 2014 odbory návrhem na zrušení daňové úlevy za odborové příspěvky, nyní jako premiér na sjezdu podpořil dokonce i odborový požadavek na zvýšení minimální mzdy na 13 700 korun: "Principiálně s tím nemám problém."
Hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská přitom před přehnanými požadavky odborů varuje: "Konec levné práce je superúspěšná kampaň. Ale neřeší podstatu problému a to je levná ekonomika produkující zboží s nízkou přidanou hodnotou." Odbory ale za jejich nepopiratelné úspěchy kritizovat nechce: "Kritizovat je za to je jako zlobit se na psa, že štěká. Odbory jsou zájmovou skupinou zaměstnanců, ne zaměstnavatelů."
Méně demonstrací, více vyjednávání
Středula za poslední čtyři roky zásadně změnil 300tisícovou armádu odborářů. Do té doby se ČMKOS specializovala hlavně na protesty a bezvýhradnou podporu návrhů ČSSD. Poslední velká demonstrace byla v roce 2012 v Praze, kdy 100 tisíc lidí protestovalo proti reformám vlády Petra Nečase. Ale jak dál, to odborářští vůdci nevěděli. Docela dobře to ilustroval šéf ČMKOS Zavadil, který nejprve na Václavském náměstí vykřikoval, že vláda je odporná a slizká, a pak ho média zachytila, jak šel odpoledne na pivo s tehdejším ministrem financí Miroslavem Kalouskem.
Středula k odborům přistoupil jinak. Navlékl si sako a kravatu. Demonstrace, ze kterých kromě kraválu nic není, se už nekonají.
Šéfům odborů se tato politika vyplácela, samotným odborům už méně. Od dob "táty pracujících" z 90. let Richarda Falbra totiž všichni předáci skončili na dobře placeném místě od sociální demokracie. Falbr byl senátorem a europoslancem ČSSD, Milan Štěch je předsedou Senátu, Jaroslav Zavadil poslancem.
Středula ale k odborům přistoupil jinak. Navlékl si sako a kravatu. Demonstrace, ze kterých nakonec kromě kraválu nic není, se už nekonají. Přesto z něj šéfové podniků i partneři na tripartitě vlády, zaměstnavatelů a odborů padají do mdlob. Zvláště když začne mluvit o svém oblíbeném "konci levné práce".
Tento přístup má ale v ekonomice se zoufalým nedostatkem lidí na trhu práce nepochybné úspěchy. Za roky 2016 a 2017 nastal 10procentní vzestup mezd. Pro rok 2018 Středula vyhlásil požadavek na růst mezi osmi a 10 procenty. Odborům pomáhala i vláda vedená sociálním demokratem Bohuslavem Sobotkou: "Díky tomu se Středulovi podařilo prosadit, co nikdy předtím," míní Horská.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později