Prezident Miloš Zeman nemůže stát nad občany a uzavírat se na Pražském hradě. Naopak by měl společnost spojovat, naslouchat i svým kritikům. A přestat s "divokým" výkladem ústavy, říká právní historik Jan Kuklík. Prezidentská funkce by podle něj také měla být civilnější, aby odpovídala republikánské tradici a nevyvolávala vzpomínky na monarchii.
Miloš Zeman opět vyhrál, neměla by se ale prezidentská funkce zcivilnit − i za cenu vystěhování hlavy státu z Pražského hradu? Ten úřadu dává jiný charakter, než o jakém hovoří ústava.
Určitě je to zajímavá myšlenka. I já se domnívám, že prezident by měl být brán jako někdo, kdo není pokračovatelem monarchistické tradice, kdo nestojí nad občany. Měl by být pokládán jen za prvního mezi rovnými. Na druhou stranu je jasné, že Pražský hrad je tradiční sídlo hlavy státu.
V mnoha evropských zemích ale nesídlí prezident tam, kde předtím vladař. Tak tomu je pouze ve Vídni a v Moskvě.
To však nic nemění na tom, že v českém prostředí by takové stěhování žádnou větší podporu nezískalo. Navíc asi nakonec nejde ani tak o to, kde prezident sídlí, ale kdo jím je a jak chápe svoji funkci. Možná by stačilo zamyslet se nad tím, zda jsou skutečně nutná taková bezpečnostní opatření na Pražském hradě či uzavírání některých jeho částí. I to je argument v debatách o tom, kde má vlastně prezident sídlit. Jinak platí, že spojení hlavy státu s Pražským hradem je součástí československé a nyní české tradice, a proto je tak trochu sporné hledat najednou sídlo jiné. Ačkoliv si umím představit, že tlak na změnu sídla poroste, pokud se prezident nebude chovat tak, jak by si většina občanů představovala. To zcivilnění ale může spočívat i v jiných věcech.
Potřebujeme prezidenta, který bude moderovat politickou diskusi a který se bude snažit, aby náš ústavní systém fungoval.
Jakých?
Jde hlavně o to, jakým způsobem je funkce vykonávána. Zda se prezident na Pražském hradě neodstřihne od styku s občany. To by bylo velkou chybou tím spíše, že je vybírán přímou volbou. Otázkou přitom je, zda pouze výjezdy do regionů a s tím spojené debaty s občany k takovému zcivilnění stačí. Měla by tu být i snaha komunikovat s těmi, kdo prezidenta nevolili či jej kritizují.
Potřebujeme vůbec silného prezidenta?
To, jak je v současné ústavě definována funkce prezidenta a jeho pravomoci, se mi zdá dostatečné. I ve srovnání s našimi sousedy. Nepotřebujeme silnějšího prezidenta, než máme, potřebujeme prezidenta, který svoji funkci bude chápat jako skutečný reprezentant státu, jako člověk, který moderuje politickou diskusi a snaží se, aby ústavní systém fungoval. Podle mého názoru nejde ani tak o pravomoci jako o osobu.
Má to být kladeč věnců, nebo má do politiky aktivně zasahovat? Být ve styku s politiky, vyjednávat v zahraničí?
Prezident má reprezentativní funkci, to je jedna část. To druhé je také důležité, hodně ovšem záleží na tom, kdy tak činí. Určitě by neměl být hlavním politickým aktérem. Máme přece parlamentní demokracii, většina reálných exekutivních pravomocí náleží vládě a je důležité, aby prezident s premiérem a například také s ministrem zahraničí své kroky koordinoval. Jsou i okamžiky, kdy je v domácí politice od počátku aktivním hráčem při sestavování vlády a za politických krizí. Mimo tyto okamžiky by už moc aktivní být neměl. Současně by měl přispívat k chodu ústavního systému a nevytvářet problematické situace. K tomu má profesor naší právnické fakulty Jan Kysela hezký příměr: že má být mužem s olejničkou, který by ústavní systém promazával, a nikoliv do něj házel písek.
A takovým mužem staronový prezident je, nebo není?
Domnívám se, že takovým mužem Miloš Zeman spíše není. Jeho vizí je silná role prezidenta a aktivní role v politice jdoucí často na hranu ústavy. S přímou volbou si tak nějak automaticky nárokuje silnější pozici, než jaká je mu v ústavě přiznána.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později