Eurozóna obkličuje střední Evropu. Podle Hampla se nám euro stále nevyplatí, podle Prouzy nám ujíždí vlak

Nad Frankfurtem se stále tyčí ta samá ikonická budova Evropské centrální banky (ECB), ale agenda uvnitř jedné z nejdůležitějších institucí Evropy se v posledních měsících radikálně proměnila. V minulých letech se ECB především zabývala záchranou eurozóny během hluboké hospodářské krize, a chvílemi to dokonce vypadalo na konec eura. Odbor pro vnější vztahy eura a přijímání společné měny byl tehdy skoro bez práce, protože přistoupení k euru chtěly dokončit jen tři pobaltské státy, další země ne.

Když nyní vejdete do frankfurtského mrakodrapu, je to přesně naopak. Krizoví manažeři ukončují kvantitativní uvolňování a vracejí se k normální měnové politice. Naopak ekonomové hodnotící zájemce o euro mají najednou práce až moc. Bulharsko chce požádat o členství v dvouleté přípravce na euro ERM II ještě do tohoto léta. "Potřebujeme jasný směr a tím je vstup do eurozóny. Myslím, že zde není dost argumentů, abychom byli mimo," říká bulharský ministr financí Vladislav Goranov.

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker sice chladí nadšení, že země není už "automaticky dalším členem", ale podle zdrojů Ekonomu z evropských institucí Bulharsko i přes nedostatečnou sladěnost s jádrem eurozóny dostane zelenou.

A Bulharsko není samo. O euro usiluje i Rumunsko, které by jej chtělo mít do roku 2022 a Chorvatsko, jež si naplánovalo společnou měnu za sedm let.

Zároveň na severu Evropy Dánové a Švédové začali vážně uvažovat o vstupu do takzvané bankovní unie, tedy společného jištění evropského bankovního sektoru.

Eurozóna tak povážlivě začala obkličovat země střední Evropy bez eura. Po přístupu Pobaltí a Slováků k euru před krizí se nyní přidává zájem jihu Evropy. Po odchodu Britů z EU se tak během několika let klub neeurových členů unie bez jakékoliv hlubší ekonomické integrace s jádrem možná smrskne jen na partu tří středoevropských zemí − Česka, Polska a Maďarska.

Bulhaři už vlastně euro mají

Podle viceguvernéra České národní banky Mojmíra Hampla ale přesto stále není důvod o euru uvažovat. "Pro Česko mám stále stejné doporučení − euro neřešit a nepřijímat. Je mi celkem jedno, kolik členů má klub, do kterého nepotřebuji vstupovat a kam nepotřebuji platit členské poplatky."

Bulharský lev se z obavy před hyperinflací pevně svázal s německou markou, pak s eurem. O něco měkčí spojení s eurem mají i chorvatská kuna a rumunský leu.

S tím ovšem nesouhlasí bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti Sobotkovy vlády Tomáš Prouza. Debata o euru není podle něj jen ekonomická. "Začíná se lámat chleba a země mimo eurozónu hledají cesty, jak nezůstat mimo další integraci."

Noví uchazeči o euro přitom nikdy neměli nezávislou měnovou politiku. Bulharský lev se z obavy před hyperinflací pevně svázal s německou markou, pak s eurem. O něco měkčí spojení s eurem mají i chorvatská kuna a rumunský leu. Případný požadavek v ERM II, aby kurz osciloval maximálně o 15 procent oběma směry, by pro ně tedy nebyl žádný problém.

Prouza ale upozorňuje, že po brexitu a před očekávanou užší integrací eurozóny už zdaleka nejde jen o poměřování kvality měnové politiky. "Řada hospodářských reforem se bude soustřeďovat na eurozónu, země platící eurem budou chtít prohlubovat volný trh a ukázat tak, že členství v eurozóně má více výhod než stát mimo. Zároveň se čím dál tím více mluví také o rozpočtu na podporu reforem v zemích euro­zóny, což logicky znamená méně peněz pro země mimo ni," varuje Prouza.

Tomu nasvědčuje i vyjednávání o vládě v nejsilnější zemi EU − Německu. V předběžném textu o spolupráci CDU kancléřky Angely Merkelové a sociálních demokratů SPD se objevilo několik návrhů na posílení eurozóny. "Chceme v úzkém partnerství s Francií posílit eurozónu, aby euro dokázalo lépe čelit krizím," shodly se strany.

Politická situace sice jižanským zemím nahrává, ale Bulharsko i další budou mít nepochybně problém přesvědčit Brusel i Frankfurt, že na euro mají.

Bulhaři už k euru chtěli přistupovat před krizí, a dokonce už i v lidovém hlasování vybrali motiv na svoji eurominci. Ale krize vše zhatila. V současné době země plní maastrichtská kritéria, podle nichž se posuzuje připravenost na společnou měnu: s eurem svázaná měna není volatilní, rozpočet je vyrovnaný, celkový dluh je pod 30 procenty HDP. Nicméně konvergence životní úrovně k jádru EU je příliš pomalá.

Kdo platí eurem

Zvětšit přes celé okno

Bulharsko je na tom ale pořád lépe než sousední Rumunsko. "Požadavky splňujeme už dnes, k měnové unii bychom se mohli připojit už zítra," tvrdil sice minulý rok rumunský ministr zahraničí Teodor Melescanu a za mezník pro přijetí eura vyhlásil rok 2022. Jenže byl to teprve minulý rok, kdy Brusel přestal Rumuny sledovat za překračování povoleného deficitu. Ještě na delší cestu k euru to vypadá pro zatím posledního člena EU, Chorvatsko.

Co způsobila Nordea

Euro ale není jediný projekt, o kterém se země mimo eurozónu musí rozhodovat. V reakci na finanční krizi vznikl projekt bankovní unie. Ta stojí na třech pilířích − již existujícím jednotném dohledu (právě z Frankfurtu), jednotném řešení bankovních krizí a ještě zcela nefunkčním spo­lečném pojištění vkladů klientů bank.

Pro Hampla nyní přistoupení k bankovní unii nepřipadá v úvahu. "Je to projekt primárně vytvořený pro stabilizaci eurozóny," říká. České banky jsou zdravé, i krizi přečkaly dobře, tuzemského regulátora nikdo nezpochybňuje.

Prouza nesouhlasí. Upozorňuje na Švédy a Dány, kteří sice nejsou v eurozóně, ale chystají se vstoupit právě do bankovní unie. "Je to samozřejmě i pragmatický krok, aby jim neodcházely další banky poté, co největší skandinávská banka Nordea přesunula své sídlo ze Švédska do Finska, člena eurozóny a bankovní unie."

V Česku se o tomto přesunu skoro neví, ale na severu Evropy je to velké téma. Švédsko zvedlo skoro o 40 procent daň pro banky na pokrytí pří­padných dalších bankovních krizí a největší banka Skandinávie to vyřešila tím, že se přesunula do Finska. To může spustit dominový efekt. Nordea je silná i v Dánsku, a pokud se přidá Dánsko do bankovní unie, zase bude pod frankfurtským dohledem i švédská část mocné Danske Bank a tlak na Švédy se tak ještě zvýší.

Pokud by došlo navíc i k dotvoření společného pojištění vkladů − a k tomu mnozí němečtí ekonomové dosud zdrženlivou Merkelovou vyzývají −, rozevřely by se nůžky i mezi kvalitou pojištění vkladů, za které nyní ručí každý stát sám.

Neeurové země postihne ještě odchod Británie. Zatímco s Británií v EU byl podíl eurozóny na unijním HDP "jen" tři čtvrtiny, bez ostrovů to bude skoro 90 procent. S dalšími státy s eurem se podíl ještě navýší.