Čaj Pu-erh prochází několikanásobnou fermentací, a na rozdíl od klasického černého tak mívá specifickou zemitou chuť. Čaj, který Jiří Šimsa slévá z konvičky, však dozrával v kůře mandarinek, a trpkou chuť tak přítomnost citrusů příjemně zjemnila. Svoji první čajovnu Šimsa spolu se svým společníkem Alešem Juřinou otevřel v roce 1993 na pražském Václavském náměstí a také díky ní si Češi oblíbili i netradiční odrůdy, jako je právě Pu-erh.
Koncept inspirovaný východní kulturou se chytnul a pod hlavičkou sítě Dobrá čajovna dnes funguje 40 provozoven v pěti různých zemích. Z toho deset z nich se nachází ve Spojených státech, kde se jmenují Dobrá Tea.
Obrat celé franšízové sítě přesahuje 100 milionů korun, přičemž na USA připadá zhruba třetina tržeb. Samotný obrat základní franšízingové společnosti, Spolku milců čaje, který sídlí v Praze a který franšízantům čaje dodává, je o poznání menší, v roce 2017 činil zhruba 14 milionů korun.
Zapomenutí v čaji
Láska šestapadesátiletého Jiřího Šimsy k čaji začala během vojny. Dodnes vzpomíná, jak jej popíjel ve sklenici, kterou si vzal z důstojnické jídelny. "Pro mě to bylo okno do svobody," popisuje.
Druhý ze společníků, Aleš Juřina, se v osmdesátých letech angažoval v Československé čajové společnosti. "Setkávali jsme se a ochutnávali čaje, které se nám do Československa podařilo propašovat, a snili jsme o otevření čajovny v Praze," popisuje. Vyvrcholením činnosti spolku byl třídenní degustační seminář na hradě Zvíkov, jehož první den se konal 17. listopadu 1989. "Přes den jsme ochutnávali čaje a večer poslouchali Svobodnou Evropu, abychom zjistili, co se v Praze děje," vzpomíná Juřina. Komunismus za pár týdnů padnul a sen o čajovně se mohl stát skutečností.
V podstatě budujeme komunitní centra, jsme něco mezi hospodou a kostelem.
Šimsa s Juřinou se přitom neomezují jen na čaje. Vedle nich prodávají i vegetariánskou stravu a pořádají i nejrůznější přednášky, promítání či výstavy. "Začali jsme v podstatě budovat komunitní centra," vysvětluje Šimsa. "Připodobnili jsme to tehdy k tomu, že je to něco mezi hospodou a kostelem," dodává. Rozjezd byznysu tehdy financovali z předchozího podnikání, Šimsa byl společníkem v architektonickém studiu a Juřina měl spediční firmu. Síť poté rostla i díky úvěru od banky.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později