Petr Kellner se čím dál více mění z podnikatele nablýskaného světa financí na majitele věcí, na které si může opravdu sáhnout. Nejprve se vrhl v roce 2009 na energetiku, pak v roce 2013 na telekomunikace. A nyní na plzeňského výrobce tramvají, elektrických vlaků, lokomotiv, metra či trolejbusů.

Doufejme, že to bude pro firmu, která zažívá hubená léta, dobrá změna. Podnik, jenž patřil ke klenotům českého průmyslu, by si po svých eskapádách s Lubomírem Soudkem a pak Appianem slušnou budoucnost už docela zasloužil.

Ale více než to, kdo je nakonec kupujícím, je na celé transakci zajímavé, kdo jím mohl být.

V Česku se neustále debatuje o povaze ruských či čínských investic, ale když dojde na konkrétní příklady, stát i politici jsou mimořádně laxní. Dlouho byl v případě prodeje Škody Transportation favoritem čínský CRRC, až v samotném finiši se do prodeje vlámal Daniel Křetínský a právě Kellner. Na Západě jsou přitom politici mimořádně ostražití, když jde o čínské či ruské investice, i kdyby šlo o soukromé firmy.

V září administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa zablokovala akvizici firmy výrobce čipů a polovodičů Lattice Semiconductor. I v Evropě politici začínají čím dál více zdůrazňovat, že strategické podniky se nemohou dostat jen tak do každých rukou.

Už roky jsou na to specialisté Francouzi, kde se politici montují skoro do každé velké koupě a za strategický podnik považují třeba i výrobce jogurtů Danone. Tak daleko asi chodit nemusíme, ale Česko by nepochybně mělo dobře přemýšlet, komu svou letitou průmyslovou chloubu prodává.

Politiky však jako by složitá debata o tom, kde končí svoboda soukrom­níků a kde začíná národní zájem, vůbec nezajímala.

Je tedy vlastně štěstí, že významná společnost dostala nakonec majite­le, o kterém alespoň něco víme. V pří­padě Škodovky už bohatě stačil prodej Škody Jaderného strojírenství s unikátním know-how Rusům. Prodej Číně by nyní už byl trochu moc.

Související