Premiér, společnost s ručením omezeným

Není odcházení jako odcházení. Když minulý týden "přesedlal" končící rakouský spolkový kancléř Christian Kern, který předtím šéfoval státním drahám ÖBB, na post předsedy sociálnědemokratické stranické akademie Karl-Renner-Institut, skoro nikdo si toho ani nevšiml. Ale když se bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, někdejší advokát a kariérní politik, nechal koncem září zvolit do čela dozorčí rady ruského ropného koncernu Rosnefť, byla na nohou celá západní Evropa.

Důvod rozdílné reakce je jasný. U Schrödera vzbuzovalo rozpaky už jeho dlouholeté moskevské působení ve společnosti plynovodu Nord Stream, natož teď lukrativní post ve firmě, která kvůli ruské okupaci Krymu čelí sankcím Evropské unie.

Zrovna Češi by se ale nad Schröderovým angažmá moc pohoršovat neměli: vždyť i někteří tuzemští premiérští vysloužilci působí ve velkém byznysu a rovněž na Východě − respektive na území, kde vládli nebo ještě vládnou komunisté. U dalších se o jejich působení v soukromém sektoru ví jen pramálo, protože o tom prostě mlčí.

Zhrzený či zneuznaný premiér raději odchází pryč z politiky, kde si užije daleko více soukromí a zpravidla i lepší výdělek.

Nabízí se proto otázka, zda by se stát měl o odcházející předsedy vlád nějak postarat. Na Západě je to častá praxe, která má pomoci premiérovi s návratem do civilního života. A také omezit možnost, že by dotyčný politik mohl okamžitým působením v byznysu využívat citlivé informace z doby svého působení v čele vlády.

Hledám práci. Zn.: Bývalý premiér

Obecně existují tři modely, kam se mohou bývalí premiéři po skončení ve vládě přesunout. Lze postoupit do vyšší ústavní funkce, do mezinárodní či diplomatické pozice − nebo odejít právě do byznysu.

"Uplatnění v dalších politických funkcích není pro české expremiéry jednoduchou záležitostí," konstatuje Petr Just z Metropolitní univerzity Praha. "Jediný vyšší post na národní úrovni je prezidentský a ten nemohou obsadit všichni bývalí premiéři, když se jich během mandátu jednoho prezidenta obvykle vystřídá několik," říká. Do prezidentské funkce se v Česku vyhoupli jen expremiéři Václav Klaus a Miloš Zeman. A jen prvnímu z nich se to povedlo přímo z vysoké politiky.

Za ideální model využití služeb bývalých premiérů proto politolog Just považuje diplomacii nebo nominaci do různých politických pozic v mezinárodních organizacích. Tak se stal Vladimír Špidla vzápětí po své premiér­ské rezignaci v roce 2004 eurokomisařem. Po sedmi letech v Bruselu byl jeho návrat do domácí politiky v původním dresu ČSSD bezproblémový a dnes je šéfem poradců končícího premiéra Bohuslava Sobotky − ten se mimochodem stane řadovým poslancem.

Podobný přechod do vyšších veřejných sfér se však nepodařil žádnému z dalších českých expremiérů. Tedy nepočítáme-li návraty šéfů úřednických vlád Josefa Tošovského do čela České národní banky (a pak angažmá v basilejském Institutu pro finanční stabilitu), Jana Fischera do Českého statistického úřadu (a pak do Evropské banky pro obnovu a rozvoj) či nástup Jiřího Rusnoka do předem přislíbené funkce guvernéra ČNB.

Informace k nezaplacení

Osudem Mirka Topolánka, Jiřího Paroubka, Stanislava Grosse a Petra Nečase se stal byznys. Premiérskou kariéru všech čtyř přitom ukončily skandály nebo hluboké sváry. "Zhrzený či zneuznaný premiér raději odchází pryč z politiky, kde si užije daleko více soukromí a zpravidla i lepší výdělek," upozorňuje politolog Miloš Brunclík z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

I v tom se česká scéna liší od té západoevropské. Například zmíněný Gerhard Schröder i britský expremiér Tony Blair odcházeli do byznysu sice po volebních porážkách, ale zároveň s aureolou úspěšných šéfů vlád. Jejich jména jsou v politice pojmem dodnes.

Problém však je, že zatímco Blair se po odstoupení z funkce nejprve stal vyslancem OSN na Blízkém východě a teprve později poradcem v investiční bance JPMorgan Chase, Schröder žádnou podobnou "karanténu" neabsolvoval. Do Moskvy za byznysem se odstěhoval ihned po jmenování své nástupkyně Angely Merkelové. Samozřejmě i s čerstvými top informacemi a kontakty.

Žádnou ochrannou lhůtou přitom neprocházejí před nástupem do soukromé sféry ani čeští expremiéři. Stanislav Gross a Jiří Paroubek se jako investoři do realit či akcií sice projevili až několik let po odchodu z funkce, ale Mirek Topolánek − dnes jeden z kandidátů na prezidenta − se už pár měsíců po odchodu z politiky stal šéfem petrochemické firmy VAE Controls, která pak získala státní zakázky. A Petr Nečas přijal krátce po pádu své vlády post poradce miliardáře Pavla Sehnala ze skupiny SPGroup.

Z vlády rovnou do karantény

Je to dobře, nebo špatně? Expertům na politické systémy se současná česká praxe okamžitého odchodu do byznysu spíš nelíbí. Podle politologa Ladislava Mrklase z vysoké školy Cevro Institut by bylo vhodné začít problém řešit. "Je namístě úvaha, jak později pečovat o ty, kteří dali přednost politice před jinou kariérou," říká Mrklas.

Mirek Topolánek se už pár měsíců po odchodu z politiky stal generálním ředitelem petrochemické firmy VAE Controls.

Mohlo by podle něj jít o doživotní rentu nebo automatické členství ve druhé komoře parlamentu, jako je to třeba v Itálii. V Německu se pak starají samotné strany. Řada expolitiků tam nachází uplatnění v aparátu politických nadací, jako je Konrad-Adenauer-Stiftung, blízká pravicové CDU, nebo Friedrich-Ebert-Stiftung, spolupracující s levicovou SPD. Stejným případem je i zmíněný nástup končícího rakouského kancléře Kerna na post šéfa sociálnědemokratické akademie Karl-Renner-Institut.

Voláním po podobném zabezpečení se nejvíc "proslavil" expremiér Paroubek, když v roce 2013 odmítal upřesnit své příjmy z ekonomického poradenství. "Je otázka, jestli je vůbec nutné, aby to veřejnost věděla, když bývalým premiérům nenabídne žádný servis po odchodu z funkce. Pak nemá veřejnost co kušnit," prohlásil dotčeně, když marně očekával pozvání na některou z univerzit.

Péče státu o odcházejícího premiéra by ovšem musela přinést určitá omezení. "Za předpokladu, že by premiér dostával nějakou důstojnou rentu, mu asi můžeme chtít nařídit i jistou karanténu," navrhuje politolog Mrklas.

Zcela proti zaopatřování expre­miérů i karanténám na přestup do sféry podnikání je naopak Josef Mlejnek z Fakulty sociál­ních věd Univerzity Karlovy v Praze. "Když dokázali řídit stát, jistě dokážou řídit i svou další životní dráhu. Jsou to dospělí lidé s řadou kontaktů v mobilu. A tudíž mi přijde problematická i nějaká karanténa. Těžko ji také nějak přesně definovat, respektive pokud by na danou osobu vkládala nějaká omezení, což by asi vkládala, mohla by se snadno ocitnout v rozporu s listinou práv a svobod," argumentuje.

O omezování osobních práv mluví i exkancléř Schröder. Do Rosněfti nastoupil s odůvodněním, že o svém životě rozhoduje on sám. A nikoliv německý tisk.

Kde skončili nejznámější premiéři

Václav Klaus

premiér: 1993–1998
strana: ODS

Příkladem péče strany o končícího premiéra je ODS a Václav Klaus. Nejprve občanští demokraté Klause podrželi na postu stranického předsedy, když v roce 1997 skončila kvůli aféře s neprůhledným financováním strany jeho vláda. A v roce 2002 Klause prosadili na Hrad. V roli exprezidenta má Klaus zákonem zajištěný měsíční příjem 50 tisíc korun a dalších 50 tisíc na kancelář a asistenta plus ochranku a vozidlo. Působí v Institutu Václava Klause, jehož vznik zaplatil Petr Kellner. V sídelním pražském zámečku Hanspaulka má adresu i Nadační fond Václava Klause, v areálu Pražského hradu pak Nadační fond manželů Livie a Václava Klausových.

Miloš Zeman

premiér: 1998–2002
strana: ČSSD

Naopak ČSSD se o svého prvního polistopadového premiéra nepostarala. Když Zeman skončil jako předseda strany a jeho vládě v roce 2002 vypršel mandát, sociální demokraté jej v prezidentské volbě roku 2003 hodili přes palubu. Zeman se stáhl na Vysočinu, přičemž milionové příjmy si zajistil vydáním úspěšné knihy Jak jsem se mýlil v politice. Až do svého zvolení prezidentem zkraje roku 2013 pobíral důchod.

Stanislav Gross

premiér: 2004–2005
strana: ČSSD

Předloni zemřelý expremiér opustil vysokou politiku v roce 2005 po aféře, při níž nedokázal uspokojivě vysvětlit, jak přišel k bytu na pražském Barrandově za 4,3 milionu korun. Za dva roky se z expremiéra, působícího v advokátní kanceláři Eduarda Bruny, stal boháč: díky transakcím s akciemi firmy Moravia Energo vydělal přes 100 milionů korun. Případ vyšetřovala policie, Grossovi však nic neprokázala. V dalších letech investoval především do realit: za 10 milionů korun koupil pozemek v pražském Slivenci, kde nechal vystavět luxusní rezidenci v hodnotě zhruba 50 milionů. Pořídil také byt na Floridě za 13 milionů korun či statek s restaurací Černý kohout v pražském Prokopském údolí za 21 milionů. V roce 2008 Gross část peněz investoval i do nákupu akcií na pražské burze.

Jiří Paroubek

premiér: 2005–2006
strana: ČSSD

"Bylo by logické, aby mi nějaká univerzita nabídla angažmá. Moje přednášková činnost by byla jistě přínosem." Těmito slovy si bývalý sociálnědemokratický premiér Jiří Paroubek v roce 2013 stěžoval, že o něj po odchodu z vrcholové politiky není zájem. Od těch dob si vydělává podle svých slov jako ekonomický poradce a o svých příjmech odmítá mluvit. Nejasno panuje i ohledně financí kolem dalších aktivit muže, který za socialismu působil jako zástupce ředitele národního podniku Restaurace a jídelny v Praze 5 a v letech 1998 až 2004 coby ekonomický náměstek pražského primátora. Například sociálnědemokraticky zaměřený časopis Trend, v čele jehož redakční rady stál, měl být podle něj placen z inzerce, ačkoliv tam žádná nevycházela. V roce 2011 získal čtyři miliony korun od nakladatele Aleše Lederera za publikaci svých dvou knih, ačkoliv odborníci zpochybnili, že je to při prodeji 43 tisíc výtisků možné. Sám nakladatel uvedl, že spolupráce s Paroubkem by se mu vyplatila až při stovce tisíc prodaných kusů. Expremiér, který je nyní v důchodu, se loni v prosinci pro bulvární deník Blesk také chlubil, že vydělává miliony při obchodování s akciemi na burze.

Mirek Topolánek

premiér: 2006–2009
strana: ODS

Pár měsíců po pádu své vlády se Mirek Topolánek vrhl do energetického byznysu. Až do loňska byl generálním ředitelem ostravské firmy VAE Controls, která vyrábí řídicí systémy pro petrochemii. Řídí také výkonnou radu Teplárenského sdružení České republiky a dal se i do služeb skupiny Energetický a průmyslový holding miliardáře Daniela Křetínského. Za EPH neúspěšně prosazoval nový plynovod Eastring přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko. V rámci skupiny vystřídal už více postů: do roku 2014 byl v dozorčí radě německé hnědouhelné společnosti Mibrag, ve slovenské firmě Nafta a dodnes působí jako šéf dozorčí rady společnosti Elektrárny Opatovice. V roli poradce strojírenské skupiny CTY Group v minulosti lobboval i na Ukrajině, v Rusku a Kazachstánu. V Topolánkově případě se ale rýsovala i možnost pokračovat ve státních službách: v roce 2010 česká vláda uvažovala o jeho kandidatuře na post generálního ředitele Mezinárodní agentury pro energii. Nakonec k tomu nedošlo. Spolu s manželkou, někdejší poslankyní ODS Lucií Talmanovou, Topolánek investuje mimo jiné do realit (ha­cienda v Útěchvostech na Kutnohorsku, luxusní byt ve Špindlerově Mlýně). Letos začátkem listopadu Topolánek ohlásil pokus o politický comeback, když oznámil kandidaturu na funkci prezidenta republiky.

Petr Nečas

premiér: 2010–2013
strana: ODS

Pád premiéra Petra Nečase v červnu 2013 byl v polistopadové historii Strakovy akademie asi nejdramatičtější – provázela jej policejní razie na Úřadu vlády. Už několik měsíců poté začal pracovat pro developera a majitele finanční skupiny SPGroup Pavla Sehnala, jemuž v současnosti radí i s rozjezdem politické strany ODA. Spolu s bývalým europoslancem za ODS Ivo Strejčkem se Nečas stal jednatelem ve firmě Nestac Consulting, zároveň přednáší na vysoké škole Cevro Institut. Hlavní Nečasovou postpremiérskou aktivitou se však stal lobbing za byznys českých podnikatelů s Čínou. Expremiér tam například shání investory pro skupinu Delta Capital Michaela Brody, který údajně figuruje v policejních odposleších obžalovaného pražského podnikatele Ivo Rittiga, a vlastní tiskárnu Neograph, známou z kauzy předražených jízdenek pražského dopravního podniku. Pro Brodu například Nečas dohodl spolupráci s největším čínským státním zdravotnickým zařízením Tong Ren Tang, které v Praze otevřelo soukromou kliniku tradiční čínské medicíny. V dubnu 2016 Nečas založil také spolek New Silk Road Infrastructure Development & Technology Association, v němž zastává funkci prezidenta a účastní se i misí prezidenta Zemana do Číny.

Ilustrace: Kateřina Bažantová